Článek
„Ty vole“ není jen nějaký uťápnutý slang. Je to výraz s tradicí. Už v 19. století se objevuje v české beletrii jako urážka mezi postavami z lidu – „vůl“ jako symbol omezenosti, tvrdohlavosti a absence noblesy. Jenže čeština je jazyk praktický. A když se nějaké slovo hodí, rychle změní svůj účel.
Ve 20. století prošlo „ty vole“ tichou revolucí. Přestalo být urážkou, začalo být nástrojem. Psychologickým ventilátorem, sociálním lepidlem, a nakonec i jazykovou výplní. Dneska už nejde o urážku. Když chlap řekne „ty vole“, často nemyslí „ty jsi vůl“, ale spíš „nevím, co jiného říct, ale chci, abys věděl, že cítím emoci“.
Lingvisti tomu říkají gramatikalizace – původně vulgární slovo přestane být sprosté a stane se běžným prvkem mluveného projevu. Podobně jako když v angličtině slyšíte „man“ nebo „dude“. My máme „vole“.
Mapa republiky podle „vole“
Podle dat z Českého národního korpusu (ORAL v2) zazní „ty vole“ v běžné mluvené češtině víc než 200× na milion slov. V psaném textu skoro vůbec – tam se stydí. Ale jakmile zapnete mikrofon v hospodě, v dílně nebo ve školní šatně, vynoří se spolehlivě jako holub na náměstí.
Nejvíc se říká v Praze, středních Čechách a severních průmyslových městech. Na Moravě o třetinu méně – tam mají jemnější varianty: „ty brďo“, „ty kokos“ nebo prosté „ty ogare“. Ale pozor: i moravské „ty vole“ má svůj šmrnc – třeba ve valašském podání zní měkce a s táhlým vokálem: „voleéé“.
A Poláci? Ti mají jiné karty. Tam místo „ty vole“ funguje „kurwa“ (neplést s naší). Emoci si vybíjejí jinde, ale českému „ty vole“ rozumějí. Občas ho v příhraničí dokonce přebírají – jako kulturní import.
Co tím vlastně říká?
Když řekne „ty vole“, může to znamenat:
– překvapení („ty vole, to je levný!“)
– naštvání („ty vole, to je šmejd“)
– obdiv („ty vole, to je frajer“)
– bezmoc („ty vole, už fakt nevím“)
Ale hlavně: říká tím, že je to on. Ten můj. Náš. Z masa, kostí a peprných částic. Jazyk je identita – a „ty vole“ je jeho osobní podpis.
Já jsem si už zvykla. Dneska mě spíš dojímá, když to řekne dojatě. Když mu do peřiny skočí kočka, když najde na ulici opuštěného ježka, nebo když si všimne, že jsem unavená a udělá večeři.
„Ty vole…“ řekne tiše, „ty jsi skvělá.“
A já vím, že i kdyby neuměl složit báseň, tady se právě řeklo všechno :-)
