Mikulov a pálavské hřebeny: prodloužený víkend s pohorami i skleničkou

Po práci jsme vyrazili na jižní Moravu. Tentokrát to bylo do Mikulova, kde jsme chtěli strávit prodloužený víkend.

Cesta byla veselá, poslouchali jsme hudbu z rádia, potom The Paranoid, naši oblíbenou kapelu, a kilometry nám přitom rychle utíkaly.

Jakmile se na obzoru objevila nezaměnitelná silueta mikulovského zámku na vápencové skále, věděli jsme, že budeme brzy v cíli.

Po rychlém ubytování jsme zamířili rovnou do víru historického centra.

Teplý večerní vzduch, vůně jídla a cinkání skleniček z otevřených restaurací nám navodily pocit, jako bychom byli v mojí milované Itálii.

Po skvělé večeři jsme se vydali na procházku městem.

Když utichl hlavní turistický ruch, „posvítili“ jsme si na tajemné kruhy z dlažby uprostřed náměstí, poblíž monumentální Dietrichsteinské hrobky.

Nabiti dojmy a unaveni po cestě jsme pak spali jako mimina.

Hned po snídani jsme jeli autobusem do malebné vinařské vesničky Pavlov, která byla startovním bodem naší dnešní pěší túry.

Z Pavlova jsme začali ostře stoupat vzhůru na majestátní Dívčí hrad (Děvičky). Tato monumentální zřícenina na skalním útesu nám nabídla neskutečné výhledy na třpytící se hladinu Novomlýnských nádrží.

Odtud naše kroky pokračovaly dál po červené hřebenové trase přes nejvyšší vrchol Děvín.

Cesta kolem ikonického pálavského vysílače nás vedla otevřenou krajinou s výhledy na okolní vinohrady.

Naše kroky směřovaly k romantické zřícenině Sirotčí hrádek, která se tyčí na dvou vápencových skaliscích.

A že to byla romantika, u okýnek zříceniny seděly dvojice, ruku v ruce se zamilovanými pohledy, bylo těžké udělat fotku na které by nikdo nebyl.

Atmosféra tohoto místa nás okouzlila – a navíc jsme tu zažili magický moment, když se kousek od nás mezi starými kamennými zdmi klidně pásla srnka.

Vůbec se nás nebála a nechala se vyfotit. Zahnal ji až pláč nějakého dítěte opodál.

Vápencové skály ale umí být zrádné. Když jsme scházeli dolů, tak paní, která šla za mnou, nečekaně uklouzla. Spadla a naštěstí si jen rozbila trochu koleno, které jí hned na místě ošetřil její syn.

Pro nás to bylo jasné varování, že pálavský vápenec se opravdu nevyplatí podceňovat.

Ze Sirotčího hrádku jsme si na závěr vyšlápli na travnatý, plochý vrchol sousední Stolové hory.

Tam byla jen hrstka lidí, kteří se přišli tak jako my, pokochat zdejší nádherou a neodradilo je pálivé slunce.

Tento skalní útvar nabízí dokonalý výhled na Mikulov i blízké Rakousko. Unavení, ale šťastní jsme sestoupili dolů do vsi Klentnice.

Pozdní oběd v proslulé restauraci Café Fara v Klentnici chutnal po kilometrech v nohách naprosto fantasticky. Měli jsme dopředu rezervovaná místa. Lokální suroviny a chvíle odpočinku v kouzelném prostředí nám skvěle dobily baterky.

Po pivku se mi začalo chtít spát, padla na mě únava.

Protože jsme už měli v nohách slušnou porci kilometrů, pro návrat do Mikulova jsme místo další pěší chůze raději zvolili přímý autobus linky 570. 

Ten nás za pouhých 15 minut pohodlně dovezl zpět do města.

Teprve sprcha a malý šlofík mi pomohly se dostat zpátky na nohy. Dávám se totiž ještě pořád dohromady z podzimní dvojité zlomeniny kotníku a trombózy v lýtku.

Sobotní program jsme pak symbolicky uzavřeli v jedné z mikulovských vináren u výborného jídla a skleničky skvělého vína.

Hned po snídani jsme stoupali po kamenné křížové cestě lemované bílými barokními kapličkami vzhůru na slavný Svatý kopeček.

U hlavní kaple svatého Šebestiána jsme si sedli do stínu stromů na trávu a naposledy se pokochali výhledem na celý Mikulov. Ovíval nás vítr a zaplavila nás neskutečně intenzivní vůně borovicových šišek a jehličí.

Po sestupu ze Svatého kopečku nás čekal ještě krátký lesní úsek vedoucí k lomu Janičův vrch.

Tento bývalý zatopený vápencový lom je skutečný skrytý klenot.

Sedli jsme si na břeh, a protože voda vypadala neuvěřitelně lákavě, namočili jsme si unavené nohy. Čistá voda (jsou tam i vodní rostliny) nás dokonale osvěžila.

Pokud se do lomu chystáte v hlavní letní sezóně (od 15. června do 15. září), koordinuje zde CHKO Pálava přísnou kapacitní regulaci na maximálně 100 osob v jeden okamžik, a to v čase od 9:00 do 19:00.

Vstupenky nelze rezervovat online, platí se na místě podle obsazenosti.

V celém chráněném areálu navíc platí zákaz vstupu se psy, zákaz stanování, skákání ze skal a používání chemických opalovacích krémů.

Doporučujeme dorazit brzy ráno, protože v tomto případě platí: kdo dřív přijde, ten dřív… Anebo po 19. hodině, kdy je vstup volný.

Kolem poledne jsme se vrátili zpět do města a před samotnou cestou domů jsme si ještě zašli na oběd do Havana Baru Mikulov.

Dali jsme si lasagne bolognese, které byly naprosto výborné, a moc se mi líbila i zdejší výzdoba olivovníků v květináčích na dvorku a příjemná obsluha.

Potom už zbývalo jen nasednout do auta a s kufrem těžším o několik lahví skvělého vína vyrazit k domovu.

Odváželi jsme si vzpomínku na zlatavé pálavské slunce a pocit, že tento víkend neměl jedinou chybu.

❤️ Podpořte mě a sledujte můj profil na Seznam Médium: Giovanna Arancione - Médium.cz Každý týden vydávám nové články, tak ať vám neuteče můj příští cestovatelský průvodce! Stačí kliknout na tlačítko „Sledovat“.