Článek
Jako velká fanynka viděla moje kamarádka tuto pohádku v češtině i v němčině a je schopna v německé verzi dabovat princeznu, má úžasný hlas a zná slovo od slova. Je to výzva pro nějakou dabingovou společnost - tak to jí říkám pořád!
Plánovaly jsme to téměř rok, a konečně nadešel ten den, kdy jsme vyrazily na cestu. Do Klatov jsme přijely odpoledne, měly jsme tam zajištěné ubytování.
Prošly jsme se po náměstí, vyfotily si Černou věž a barokní lékárnu „U bílého jednorožce“ a zašly si do pizzerie na náměstí na jídlo.
Klatovy náměstí s Černou věží a kostelem
Byl krásný teplý večer, nechtělo se nám jít spát, tak jsme na programu letního kina našly, že se hraje „Odvážná Emma“ sice to bude animák pro děti, ale nechtěly jsme házet flintu do žita a daly jsme tomu šanci.
Vrátily jsme se pro teplejší oblečení a vzaly také deku z auta a vyrazily jsme. Bylo to humorné a zábavné, takže dobré. Potom na cestě z kina na nás mávali dva mladí muži ze zahrádky. Pozvali nás na drink, tak jsme se k nim přidaly.
Pořád jsme se smály, ten jejich místní dialekt byl přímo k popukání (myslím to samozřejmě v dobrém). Tak dobře jsme se už dlouho nezasmály! Třeba už jenom to jejich „kampa?“ nebo „tuto“ nebo „vošouch“…
Abychom tomu daly korunu, tak jsme je naučily i něco našeho. Tak například: „fuchtla“, „ertepla“, „šufánek“ a taky „duchna“. Rozloučily jsme se a ještě na odchodu jsme se za břicha popadaly, bylo to moc fajn.
Po drinku se nám usínalo snadno a brzy nás unášely sny do míst… jako například mě se zdálo o „vošouchovi“ což není nic jiného než bramborák, ještě ráno jsem se s chutí oblizovala a slíbila si, že jestli se to podaří, tak si cestou nějaký dám!
Ranní ptáče dál doskáče. Vyskočily jsme z postele jako „Jája a (P)Ája“, oblékly jsme si šaty, sbalily věci a vyrazily na snídani.
Nasedly jsme potom do auta a za 15 minut jsme byly v cíli. Wow! To je ono? Zněly naše hlasy před hradem. Trochu nás zaskočilo, že jsme u cíle, o kterém jsme snily. Koupily jsme vstupenky a prohlížely si nádvoří.
Hrad Švihov
Protože byl ještě čas, tak jsme zašly do občerstvení, kde jsme si koupily plechovky s ovocnými limonádami. Ája ji nemohla otevřít, tak poprosila jednoho pána, aby jí to otevřel. Ten pán to zřejmě neuměl, a měl takovou sílu, že vyrval celý plechový kousek a řízl se trochu do prstu. Sehnaly jsme lékárničku a Ája mu to ošetřila. Pána jsme se pak nemohli zbavit, šel s námi i na prohlídku.
Naše první prohlídka se jmenovala „Život na šlechtickém sídle“, (což je základní okruh) včetně výstupu Červenou baštu (věž). Naše mladá průvodkyně nás provedla všemi místnosti (vstupní síň, hodovní síň, taneční sál…). Vyprávěla poutavě a Ája se jí ptala na věci a místa, spojené s Popelkou.
Výhled z věže
Další na řadě byl prohlídkový okruh: „Kuchyně“, dostaly jsme se do míst (tentokrát tam už pán nebyl, ale byly jsme tam v pěti, jedna babička se dvěma vnučkami a my dvě) do kterých hradní panstvo nezavítalo. Ve sklepích jsem se necítila příliš dobře, ale jinak to bylo zajímavé.
Třetí prohlídkový okruh: „Věž“ nebyla potřeba, protože na tu jsme se dostaly už při prvním prohlídkovém okruhu.
Čtvrtý prohlídkový okruh: „Loďka, po vodě kolem hradeb“ zněla fantasticky. Proto jsme neváhaly a šly do toho, žijeme přeci jenom jednou! Vzhledem k tomu, že už mám nějaké zkušenosti s pádlování (v dětství na Jedovnickém rybníku), tak jsem se ujala pádel. Chvíli mi trvalo, než jsem se do toho dostala, ale nakonec jsme si to užily bez nuceného koupání.
Za mě to bylo perfektní a doporučuji! Na cestě je tam 8 zastávek, u kterých si můžete přečíst nějakou zajímavost, my jsme se kochaly výhledy na hrad a užívaly si pohody na vodě. Nějak jsme nedávaly ten čas, představte si, že těch 30 minut se nám zdálo málo, vrátily jsme se s malým zpožděním, ale bylo to v pohodě.
A protože jsme toho pořád neměly dost a kdoví jestli sem ještě někdy zavítáme, tak jsme šly i do posledního pátého prohlídkového okruhu: „Popelka – za tajemstvím Popelčina střevíčku“. Bylo to bez průvodce a k vidění tam byly fotky z filmů, scénáře a zlatým hřebem, bylo vyzkoušení Popelčina střevíčku.
Představte si, že když jsme vyšly ven, čekal tam na nás „ten pán“ byl zdvořilý a milý a lákal nás na procházku k rybníku Mezihoří, kde se natáčela scéna, ve které Popelka máchala prádlo a kam se na závěr zřítily macecha s Dorou, když prchaly v kočáru.
Z pána jsme měly strach, proto jsme odmítly, prchly do auta a na zmíněný rybník jsme raději zapomněly. Stejně už jsme měly velký hlad, tak jsme se rozhodly, že to stačilo a vyrazily jsme pryč.
Nehledejte v tom žádnou logiku, ale vrátily jsme se ( i když to byla zajížďka) do Klatov, kde jsme si daly v naší oblíbené pizzerii pořádné jídlo a vyrazily jsme na cestu domů.
Přijely jsme pozdě večer, unavené, ale plné zážitků, stálo to za to. Takovou parádní dámskou jízdu si určitě ještě někdy zopakujeme, viď Ájo!
Zdroje:
