Hlavní obsah
Cestování

Tři jeskyně v srdci Moravského krasu

Foto: Giovanna Arancione

Vstupní budova do Punkevních jeskyní

Chtěli jsme si s přáteli udělat výlet, a proto jsme podnikli tři cesty, navštívili tři jeskyně a zažili spoustu nádherných a nečekaných zážitků.

Článek

„Jeskyně, do které se bojíš vstoupit, skrývá poklad, který hledáš.“ Joseph Campbell

Během tří víkendů jsme navštívili tři z nejznámějších jeskyní: Punkevní, Kateřinskou a Balcarku. Každá z nich nabízí něco jiného, jedinečného. Tady jsou, tři rozdílné podzemní světy, které od sebe dělí jen pár kilometrů.

Punkevní jeskyně

První sobotu jsme vyrazili společně autem z Brna. Cesta byla fajn. Když jsme dorazili, zaparkovali auto, vydali jsme se vyzvednout si lístky, které jsme si předem rezervovali.

Lidí tam bylo dost, a protože byl ještě čas, posadili jsme se a dali jsme si malou svačinku. V obchůdku jsme si prohlédli minerální kameny a jiné předměty.

Uměle prostřílenou štolou jsme se vydali všichni za průvodcem. Dechberoucí čtyřmetrový stalaktit, kterému se říká Strážce, nám vyrazil dech. V davu, bylo nás cca 50, jsem zaslechla angličtinu i němčinu…

Pokračovali jsme dál po mostě, obdivovali jsme zdejší nejmohutnější krápník Salmův sloup, a pokračovali jsme dále kolem zrcadlového jezírka. Zaujal mě Převrácený deštník a Turecký minaret a kamarád obdivovat Dvě sovy.

Po schodech jsme vystoupili do Reichenbachova dómu a pokračovali jsme Stalagmitovou chodbou do Zadního dómu. Tam nás upoutala dvojice stalagmitů s názvem Trpaslík a Váza.

Cesta dolů nás zavedla po schodech do síně U anděla. Pak tunelovou chodbou, umělou štolou až na dno propasti Macochy, odkud je vidět 138,5 m vysoká skála, která končí vyhlídkou.

Sledovala jsem místo, horní můstek, odkud jsem se už několikrát dívala dolů a říkala si, že bych chtěla být tam dole. Nyní se mi to konečně splnilo!

Foto: Giovanna Arancione

Punkevní jeskyně, pohled zespodu na horní můstek

Na dně propasti jsou dvě jezírka. A právě na tomto místě nám průvodce vyprávěl pověst o Macoše. Dál jsme pokračovali chodbou k přístavišti, kde začala druhá část prohlídky: plavba na lodičkách.

Na lodi to bylo vzrušující. Seděla jsem na pravém kraji a byla jsem ostražitá, pokud loď plula blízko stěny. Byly tam na některých místech výběžky, o které by se člověk mohl možná i ťuknout. I navzdory nebezpečí se mi tato druhá část líbila.

První úsek vedl slepým ramenem Punkvy kolem vysokých komínů, zvaných Čtyřicítka. A právě tady vyvěrá Punkva do volných prostor, a plavba dál pokračuje po aktivním toku.

Viděli jsme nad hladinou osvětlené Skalní mosty a propluli jsme po Pohádkových jezerech k podzemnímu přístavišti. Tam jsme z loďky vystoupili a šli se podívat do Masarykova dómu s krápníkovou výzdobou, jíž dominuje mohutný stalagnát Husův sloup.

Když jsme se vrátili zpět na loďky, plavili jsme se nízkou, denním světlem prosvětlenou chodbou až do vývěru Punkvy. Nějaké dítě v loďce před námi si zpívalo písničku, kterou zpíváme i u nás ve školce, tak jsem se jenom usmívala.

Prohlídková trasa Punkevní jeskyně trvá cca 60 minut, je dlouhá 1250 metrů a má 198 schodů.

Kateřinská jeskyně

Následující sobotu jsme opět vyrazili, v plánu byla návštěva Kateřinské jeskyně, která se nachází severně od Brna nedaleko města Blansko.

Na oběd jsme se stavili cestou v jedné báječné restauraci, dali jsme si všichni svíčkovou a že jsme se až za ušima olizovali, jaká to byla dobrota.

Když jsme dorazili na místo, zaparkovali jsme a koupili si lístky. Pak jsme si prohlédli okolí a čekali před schodištěm, které vedlo k jeskyni. Průvodkyně si nás vyzvedla, odemkla vrata a pokračovali jsme do nitra jeskyně, ze které na nás dýchl chlad, až mi z toho vyskočila husí kůže na rukou i na nohou.

Přišli jsme do Hlavního dómu, ve kterém jsme si poslechli reprodukovanou hudbu. Vybraná píseň „Piráti z Karibiku“ nás uchvátila, jeskyní se rozléhala dokonalá akustika. Konají se tu koncerty a na seznam věcí, které bych chtěla podniknout, po tomto dni přibude hudební koncert v Kateřinské jeskyni.

V Hlavním dómu nám průvodkyně ukázala nejstarší pravěkou kresbu objevenou v Česku, je na kameni, kterému se říká kvůli jeho podobě „Mozek“. Jsou to čáry vytvořené uhlem na stěnách.

Foto: Giovanna Arancione

Kateřinská jeskyně

Dozvěděli jsme se, že symbolem této jeskyně je unikátní krápníková výzdoba, Bambusový lesík a útvar Čarodějnice, který má jeskyně ve znaku.

Průvodkyně nám také vyprávěla pověst o pastýřce Kateřině, která se ztratila v této jeskyni se svým stádem, když hledala zatoulanou ovečku.

Prohlídková trasa Kateřinské jeskyně trvá cca 40 minut, je dlouhá 580 metrů a má 199 schodů.

Balcarka

Jeskyni Balcarku jsme navštívili další, v pořadí třetí sobotu.

Bylo brzy odpoledne. Na parkovišti vedle nás zastavilo auto s polskou SPZ, ze které vystupovali čtyři lidé, a k mému překvapení hovořili německy. Wow, to se mi líbilo, protože je to jazyk, kterému rozumím a byla jsem zvědavá, co si budou povídat.

Na prohlídku šlo cca 14 lidí, všichni jsme se shromáždili u vchodu, což je mohutný vstupní portál v Balcarově skále. A právě tady si nás náš průvodce vyzvedl, odemkl dveře a vpustil nás dovnitř.

Průvodce byl mladý hoch, a tušila jsem, že prohlídka s ním bude všechno ostatní jen ne nuda! Ze stropu kapalo, bylo dobře, že jsme na sobě měli nepromokavé bundy.

Uměle proraženou chodbou jsme sestoupili dovnitř. Přišli jsme do Wilsonovy rotundy, které zdobí na stěnách sintrové kaskády, což je krápníková výzdoba typická právě pro tuto jeskyni.

Odtud jsme se vydali do největších prostor Balcarského bludiště, kterému se říká Velký dóm, jehož strop zdobí průhledné stalaktity a sintrové záclony.

Potom jsme pokračovali dál nahoru k prostorám, kterým se říká Galerie a Přírodní chodba. Tyto dvě patří mezi nejkrásnější prostory Moravského Krasu.

Po trase jsme pokračovali do Objevitelského dómu, jehož stěny byly pokryty povlakem nickamínku, a právě toto nás všechny moc zaujalo! Průvodce nám vysvětloval, že nickamínek je vápnitá kašovitá hmota, která vzniká působením mikroorganismů.

Po cestě jsme kromě nádherné krápníkové výzdoby viděli na několika místech i netopýry. Trochu jsem z nich měla obavy, ale naštěstí se ani nehnuli, tak nebyl důvod k panice.

Prohlídka jeskyně končila v takzvané Popelušce, což je jedna z prvních objevených částí jeskyně.

Symbolem jeskyně je stalaktit, který připomíná tureckou šavli, a říká se mu Handžár. Jeho zakřivení vzniklo během průvanu. Jak proudil vzduch a vychyloval kapičky průvanu, nakonec vytvořit takový útvar.

Foto: Giovanna Arancione

Balcarka a její symbol turecká šavle Handžár

Prohlídková trasa Balcarky trvá cca 60 minut, je dlouhá 720 metrů, má 300 schodů. Je nádherná, má krásnou krápníkovou výzdobu, je jedinečná a mě se nejvíc líbila.

Těším se na další návštěvu, až znovu navštívím nádherný svět pod zemí plný stalaktitů, stalagmitů a stalagnátů. Vynechám malé jeskyně, ve kterých by se mohla projevit moje klaustrofobie.

Pro ty z vás, které by zajímala Dračí jeskyně, kterou jsem navštívila na Mallorce, můžete si o ní přečíst v mém článku, který uvádím na konci seznamu zdrojů

Zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz