(II.) 30 biblických událostí, u kterých věda prokázala, že se nikdy nestaly

V předchozím díle tohoto projektu jsme jasně prokázali, že krvavé masakry a dobývání Kanaánu se historicky neudály a sloužily jako válečná propaganda. Zdaleka se to však netýká jen krveprolití. Starý zákon je propleten desítkami příběhů o nadpřirozených zázracích, mluvících zvířatech, zastavování času, astronomických jevech a gigantických říších.

Když tyto příběhy vystavíme zkoumání geologie, astrofyziky, biologie a asyriologie, zjistíme, že jde o tzv. etiologické mýty (příběhy vysvětlující přírodní úkazy), folklór, nebo anachronismy. Níže uvedený přehled „černé na bílém“ ukazuje, co vše moderní věda dokáže prozkoumat a u kterých textů jasně říká: Tohle není historie, tohle je pohádka s teologickým poselstvím.

„Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi. Země pak byla pustá a prázdná, nad propastí byla tma a nad vodami se vznášel Boží Duch. Bůh řekl: „Ať je světlo!“ – a bylo světlo… Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré! Byl večer a bylo ráno, den šestý.“

„Had byl nejlstivější ze všech polních zvířat, která Hospodin Bůh učinil. Řekl ženě: „Opravdu vám Bůh zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ Žena hadovi odpověděla: „Ovoce stromů v zahradě jíst smíme. Jen o ovoci stromu uprostřed zahrady Bůh řekl: ‚Nejezte z něj, ani se ho nedotýkejte, jinak zemřete.‘“ Na to had ženě řekl: „Určitě nezemřete!““

„Pojďme, sestoupíme a zmateme tam jejich řeč, aby jeden nerozuměl řeči druhého.“ Hospodin je odtud rozehnal po celé zemi, a tak to město přestali stavět. Proto se to město jmenuje Bábel (to jest Zmatek), neboť tam Hospodin zmátl řeč všech obyvatel země. Hospodin je odtud rozehnal po celé zemi.“

„Lotova žena ale šla vzadu, ohlédla se a proměnila se v solný sloup.“

„Jákob tam pak zůstal sám a zápasil s ním nějaký muž až do svítání. Když ten muž viděl, že ho nepřemůže, udeřil ho do kyčelního kloubu, takže se Jákobovi při tom zápasu vykloubil kyčel… Na to mu řekl: „Tvé jméno už nebude Jákob, ale Izrael (to jest Zápasí Bůh), neboť jsi zápasil s Bohem i s lidmi a zvítězil jsi.““

„Mojžíš s Áronem tedy šli k faraonovi a udělali přesně, jak Hospodin přikázal. Áron hodil svou hůl před faraona a před jeho dvořany a hůl se stala hadem. Farao však také povolal mudrce a kouzelníky, a egyptští zaříkávači svými tajnými uměními udělali totéž. Každý hodil svou hůl na zem a staly se z nich hadi.“

„Mojžíš a Áron udělali, jak Hospodin přikázal. Zvedl hůl a před očima faraona a jeho dvořanů udeřil do vody v Nilu a všechna voda v Nilu se proměnila v krev. Ryby v Nilu pomřely, Nil zapáchal, Egypťané z něj nemohli pít vodu a krev byla v celé egyptské zemi.“

„Když se ta vrstva rosy vypařila, hle, na povrchu pouště bylo cosi drobného a šupinatého, drobného jako jíní na zemi. Když to synové Izraele uviděli, ptali se jeden druhého: „Man hu?“ (to jest, Co je to?), neboť nevěděli, co to je. Synové Izraele pak jedli manu po čtyřicet let, dokud nepřišli do osídlené země.“

„Hospodin Mojžíšovi řekl: „Vyjdi před lid a vezmi s sebou některé z izraelských starších. Vezmi do ruky svou hůl, kterou jsi udeřil do Nilu, a jdi. Hle, budu tam stát před tebou na skále na Chorébu. Udeříš do skály a vyjde z ní voda, aby lid mohl pít.“ A Mojžíš to před očima izraelských starších udělal.“

„Vtom Hospodin oslici otevřel ústa a ta Bileámovi řekla: „Co jsem ti udělala, že mě už potřetí biješ?“ Bileám oslici odpověděl: „Děláš si ze mě blázny! Mít v ruce meč, na místě tě zabiju!“ Oslice však Bileámovi řekla: „Copak nejsem tvá oslice, na které jezdíš celý život až dodnes? Měla jsem někdy ve zvyku dělat ti něco takového?““

„Vzali ji a zanesli do Dágonova chrámu, kde ji postavili vedle Dágona. Když Ašdodští příštího rána vstali, hle, Dágon ležel tváří k zemi před Hospodinovou truhlou! Vzali tedy Dágona a vrátili ho na místo. Když pak vstali příštího rána, hle, Dágon ležel tváří k zemi před Hospodinovou truhlou znovu – tentokrát však měl Dágon uraženou hlavu a obě ruce, jež ležely na prahu.“

„Hospodin tehdy pobil některé bét-šemešské muže za to, že nahlédli do Hospodinovy truhly. Pobil z lidu padesát tisíc a sedmdesát mužů. Lid truchlil nad tím, že je Hospodin ranil tak hroznou ranou.“

„David sáhl do mošny, vyndal kámen a vymrštil ho z praku. Zasáhl Filištína do čela. Kámen mu prorazil čelo a on se skácel tváří k zemi. Tak David přemohl Filištína s prakem a kamenem. Zabil Filištína, aniž by měl v ruce meč.“

„Žena se zeptala: „Koho ti mám vyvolat?“ „Vyvolej mi Samuela,“ řekl… „Vidím boha vystupujícího ze země!“ řekla králi… Tehdy Saul poznal, že je to Samuel. Padl na tvář, poklonil se k zemi a Samuel mu řekl: „Proč jsi narušil můj klid? Proč jsi mě vyvolal?““

„Když přijeli k Náchonovu mlatu, spřežení klopýtlo a Uza vztáhl k Boží truhle ruku a zachytil ji. Vtom proti Uzovi vzplanul Hospodinův hněv a Bůh ho tam za tu opovážlivost zabil. Zemřel tam u Boží truhly.“

„Judy a Izraele bylo nepočítaně, jako písku na mořském břehu. Jedli a pili a radovali se. Šalomoun vládl nade všemi královstvími od Eufratu přes filištínskou zem až k egyptské hranici. Tito všichni Šalomounovi přinášeli dary a sloužili mu po celý jeho život.“

„Když o Šalomounově slávě uslyšela královna ze Sáby, přijela do Jeruzaléma, aby ho vyzkoušela hádankami. Přijela s obrovským doprovodem, s velbloudy nesoucími vonné koření, s velikým množstvím zlata a s drahokamy… Pak králi věnovala 120 talentů zlata a obrovské množství koření a drahokamů.“

„Vtom z nebe udeřil Hospodinův oheň, pohltil zápalnou oběť i dříví, kamení i prach a vypil vodu z příkopu. Když to všechen lid uviděl, padli na tvář a volali: „Hospodin je Bůh! Hospodin je Bůh!“ Elijáš jim řekl: „Pochytejte Baalovy proroky! Nikdo ať neuteče!“ Když je pochytali, Elijáš je odvedl dolů k potoku Kíšon a tam je zabil.“

„Jak tak šli a rozmlouvali, hle – ohnivý vůz s ohnivými koňmi je od sebe oddělil a Elijáš vystoupil ve vichru do nebe!“

„Z města vyšli nějací malí chlapci a posmívali se mu: „Táhni, ty plešoune! Táhni, ty plešoune!“ Elíša se ohlédl, podíval se na ně a ve jménu Hospodina je proklel. Vtom z lesa vyběhly dvě medvědice a dvaačtyřicet z těch dětí roztrhaly.“

„Vtom ale jednomu z nich při kácení stromu spadla sekera do vody. „Běda, můj pane,“ vykřikl, „ta byla půjčená!“ Boží muž se zeptal: „Kam spadla?“ A když mu ukázal to místo, odřízl klacek, hodil ho tam a železo vyplavalo na hladinu. „Vezmi si ji,“ řekl mu a on natáhl ruku a vzal ji.“

„Jednou zrovna pochovávali nějakého muže a vtom zahlédli hordu Moábců. Hodili toho muže do Elíšova hrobu. Jakmile se tělo dotklo Elíšových kostí, ten muž ožil a postavil se na nohy.“

„Té noci pak vyšel Hospodinův anděl a pobil v asyrském táboře sto osmdesát pět tisíc mužů. Když lidé ráno vstali, hle – samé mrtvoly!“

„A tak prorok Izajáš volal k Hospodinu a on nechal stín na stupních, po nichž sestupoval, na Achazově slunečním hodináři couvnout o deset stupňů zpět.“

„Hospodin ale nastrojil velikou rybu, aby Jonáše spolkla. A Jonáš byl v útrobách ryby tři dny a tři noci.“

„Vtom se král Nebukadnesar ohromeně vztyčil. „Copak jsme do toho ohně nehodili tři svázané muže?“ ptal se svých dvořanů. „Zajisté, králi,“ odpověděli mu. „Já ale vidím čtyři muže,“ řekl král. „Jsou rozvázaní, procházejí se v ohni, nic se jim neděje a ten čtvrtý vypadá jako syn bohů!““

„To slovo se na Nebukadnesarovi ještě v tu chvíli splnilo. Byl odehnán od lidí a jedl trávu jako dobytek. Jeho tělo bylo smáčeno nebeskou rosou, až mu vlasy narostly jako orlí peří a drápy jako ptačí pařáty.“

„A toto je ten nápis: MENE, MENE, TEKEL, UFARSIN… Ještě téže noci byl chaldejský král Belšasar zabit a království se ujal Dareios Médský ve věku dvaašedesáti let.“

„Král tedy vydal rozkaz a Daniela přivedli a hodili do lví jámy… Daniel na to králi řekl: „Králi, žij navěky! Můj Bůh poslal svého anděla, aby zavřel lvům tlamy. Nijak mi neublížili.““

„Také ostatní Židé po králových provinciích se shromáždili, aby hájili své životy a zbavili se svých nepřátel. Pobili ze svých nenávistníků pětasedmdesát tisíc (ale majetku se ani nedotkli).“

S touto druhou sérií (celkem již 60 historických nesmyslů, přehnaných mýtů či čistých lží o masovém zabíjení a destrukcích) se jednoznačně odkrývá, že Bible není deník zaznamenávající chování tvrdého, neúprosného Boha v realitě. Je to úžasná a komplikovaná knihovna starověkých myšlenek, kterou musíme číst prizmatem vědy, abychom v ní oddělili zrno od plev – historickou zátěž propagandy od skutečných duchovních poselství, která jsme si ukázali v našich seznamech „dobrých příběhů“.