(II.) Kniha lásky, ne jen meče: Dalších 20 příběhů Starého zákona

Když čteme Starý zákon, často přeskočíme pasáže, které zásadním způsobem formovaly západní humanismus a lidská práva. V době, kdy v antickém světě platilo právo silnějšího, kdy cizinci byli bezprávní a chudí umírali na ulici, přinesli starozákonní proroci a autoři texty nabité neuvěřitelnou empatií. Jsou to příběhy o záchraně, bezpodmínečné lásce a odpuštění, které mění životy.

Zde je dalších 20 nejkrásnějších ukázek starozákonní lásky a milosrdenství v nezkráceném znění.

V antickém světě byl cizinec nepřítelem. Starý zákon ale přichází s jedním z nejkrásnějších zákonů celé historie – nařizuje milovat imigranta stejnou láskou, jakou člověk miluje sám sebe.

„Když bude ve vaší zemi s tebou pobývat přistěhovalec, nebudete ho utiskovat. K přistěhovalci, který u vás pobývá, se budete chovat jako k rodilému Izraelitovi. Budeš ho milovat jako sám sebe, neboť i vy jste byli přistěhovalci v egyptské zemi. Já jsem Hospodin, váš Bůh.“

Když Abrahamova manželka ze žárlivosti vyžene egyptskou otrokyni Hagar s dítětem do pouště, aby tam zemřeli, Bůh se nepostaví na stranu bohatých elit. Zjevuje se zoufalé, plačící otrokyni, otevírá jí oči a zachraňuje jí život.

„Abraham tedy vstal časně ráno, vzal chléb a měch s vodou, dal to Hagar na ramena, dal jí i chlapce a propustil ji. Šla a bloudila po Beer-šebské poušti. Když voda v měchu došla, odložila chlapce pod jedním keřem. Odešla a posadila se opodál, asi na dostřel luku. Řekla si totiž: „Nemohu se dívat, jak to dítě umírá!“ Jak tam tak opodál seděla, dala se do hlasitého pláče. Bůh ale uslyšel chlapcův hlas. Boží anděl zavolal na Hagar z nebe: „Co je ti, Hagar? Neboj se, neboť Bůh uslyšel chlapcův hlas tam, kde je. Vstaň, zvedni chlapce a vezmi ho za ruku, neboť z něj učiním veliký národ.“ Tehdy jí Bůh otevřel oči a uviděla studni s vodou. Šla, naplnila měch vodou a dala chlapci napít.“

Král Saul pronásledoval Davida celá léta s cílem ho zabít. Když ale Saul padne v bitvě, David neslaví triumf nad smrtí tyrana. Naopak, zachová se jako člověk hlubokého soucitu a upřímně pláče nad smrtí svého soka.

„David popadl své roucho a roztrhl je; a tak i všichni muži, kteří byli s ním. Kvíleli, plakali a postili se až do večera kvůli Saulovi a jeho synu Jonatanovi, kvůli Hospodinovu lidu i kvůli domu Izraele, že padli mečem.“

Když vlastní lidé hodí proroka Jeremjáše do bahnité cisterny, aby tam zemřel hlady, nepomůže mu nikdo z jeho národa. Projeví se ale lidskost cizince – habešského eunucha, který riskuje vlastní život, aby Jeremjáše vytáhl a zachránil ho.

„O tom, že Jeremjáše spustili do cisterny, uslyšel habešský eunuch Ebed-melech, který působil v královském paláci. Král právě zasedal v Benjamínově bráně, a tak Ebed-melech vyšel z paláce a šel mu říci: „Můj pane a králi, tito muži udělali proroku Jeremjášovi hroznou věc! Hodili ho do cisterny, a tam jistě umře hlady, protože ve městě už není žádný chléb.“ Král tehdy habešskému Ebed-melechovi přikázal: „Vezmi s sebou odsud třicet mužů a vytáhněte proroka Jeremjáše z cisterny dřív, než umře.“ Ebed-melech s sebou vzal muže a šel do paláce, do místnosti pod klenotnicí. Vzal odtud staré hadry a potrhané oděvy a na provazech je spustil Jeremjášovi do cisterny. Habešan Ebed-melech na Jeremjáše volal: „Strč si ty hadry a cáry pod paže, ať tě provazy nedřou!“ A když to Jeremjáš udělal, vytáhli ho na provazech z cisterny ven. Jeremjáš pak zůstal na nádvoří stráží.“

Pokud někdo tvrdí, že Starý zákon vykresluje Boha jen jako krutého soudce, stačí si přečíst tento žalm. Ukazuje Boží povahu jako nesmírně laskavou, trpělivou a chápající lidskou křehkost.

„Hospodin je milosrdný a shovívavý, nesmírně trpělivý a plný lásky. Nebude se stále dohadovat, nebude se hněvat navěky. Nenakládá s námi, jak by hříchy zasloužily, neodplácí nám podle našich vin! Jako je vysoko nebe nad zemí, tak velká je jeho láska k těm, kdo ho ctí. Jak daleko je východ od západu, tak vzdálil od nás naše přestupky. Jako se otec smilovává nad dětmi, tak se Hospodin smilovává nad těmi, kdo ho ctí.“

Starý zákon jako první přišel se sociální sítí pomoci těm nejchudším. Majitel pole nesměl sklidit vše; musel úmyslně nechat část obilí a hroznů ležet, aby se chudí a cizinci mohli svobodně a důstojně najíst, aniž by museli žebrat.

„Když budete sklízet úrodu své země, nepožneš své pole až do samých krajů. Nebudeš paběrkovat to, co při tvé sklizni upadlo, neorveš svou vinici dočista a neposbíráš opadané hrozny své vinice. Ponecháš je chudákovi a přistěhovalci. Já jsem Hospodin, váš Bůh.“

Pokud si chudák musel půjčit peníze a dal do zástavy svůj plášť, věřitel si ho nesměl nechat přes noc. Tento neuvěřitelně soucitný zákon bránil tomu, aby dlužník umrzl.

„Pokud svému bližnímu vezmeš do zástavy plášť, vrať mu ho do západu slunce. Je to jeho jediná přikrývka, plášť na jeho holé tělo. V čem by měl spát? Stane se, že bude volat ke mně a já ho vyslyším, neboť jsem milostivý.“

Zákon, který klade lásku, štěstí rodiny a manželskou intimitu vysoko nad potřeby armády a státu.

„Když se muž čerstvě ožení, nepůjde do války a nebude mu uložena žádná jiná povinnost. Bude uvolněn pro svůj dům na jeden rok, aby dělal radost své manželce, kterou si vzal.“

Zatímco válka zuří všude kolem, příběh Ráchab ukazuje, že záchrana se neřídí rasou ani společenským statusem. Cizinka a prostitutka prokáže Izraelitům milosrdenství, a proto je ušetřena celé zkázy i se svou rodinou.

„Město i se vším, co v něm bylo, pak spálili na popel. Jen stříbro a zlato i bronzové a železné předměty odevzdali do pokladnice Hospodinova domu. Jozue ale nevěstku Ráchab, rodinu jejího otce i všechny, kdo k ní patřili, ušetřil. Tak bydlí uprostřed Izraele až dodnes, neboť ukryla posly, které Jozue poslal na výzvědy do Jericha.“

Když Job ztratí všechno – rodinu, majetek i zdraví –, jeho přátelé nezačnou hned mluvit, radit nebo poučovat. Ukážou tu nejvyšší formu lidské empatie: sdílejí s ním jeho bolest v naprostém mlčení celých sedm dní.

„Když o všem tom zlu, jež Joba potkalo, uslyšeli jeho tři přátelé, vypravili se každý ze svého kraje: Elifaz Temanský, Bildad Šuchský a Cofar Naamatský. Domluvili se, že ho půjdou politovat a potěšit. Zdvihli oči už zdálky, ale nemohli ho vůbec poznat. Hlasitě se rozplakali, roztrhli svá roucha a házeli si prach nad hlavu, až padal k zemi. Seděli pak s ním na zemi sedm dní a sedm nocí a nepromluvili k němu ani slovo, neboť viděli, jak nesmírně trpí.“

Další úžasný zákon na ochranu těch nejzranitelnějších. Zaměstnavatel nemohl zadržovat peníze dělníkům, protože pro chudého znamenal každý den bez výplaty den hladovění.

„Nebudeš vydírat chudého a nuzného nádeníka, ať už je to tvůj bratr, nebo přistěhovalec pobývající ve tvém městě ve tvé zemi. Dej mu jeho mzdu ještě téhož dne, než zapadne slunce, vždyť je chudý a upíná k ní svou duši. Jinak by kvůli tobě volal k Hospodinu a byl by to tvůj hřích.“

Král Achab byl považován za nejhoršího a nejkrutějšího panovníka. Přesto, když si konečně uvědomí své zločiny a z hloubi duše jich lituje, Boží reakce není pomsta, ale okamžité přijetí jeho pokání a darování milosti.

„Jakmile Achab uslyšel ta slova, roztrhl své roucho, na holé tělo si oblékl pytlovinu a postil se. Spal v pytlovině a chodil zkroušeně. Vtom Elijášovi Tišbejskému přišlo slovo Hospodinovo: „Vidíš, jak se Achab přede mnou pokořil? Protože se přede mnou pokořil, neuvedu na něj to zlo za jeho dnů. Uvedu to zlo na jeho dům až za dnů jeho syna.““

Kniha Rút vrcholí tichým, překrásným vítězstvím lásky. Moábská cizinka, která zachránila svou izraelskou tchyni před smrtí hladem, porodí syna, čímž staré ženě vrátí radost do života a sama se stane prababičkou krále Davida.

„Bóaz si tedy Rút vzal a stala se jeho ženou. A když se s ní stýkal, Hospodin dal, že počala a porodila syna. Tehdy ženy říkaly Noemi: „Požehnán buď Hospodin, který tě dnes nenechal bez zastánce! Ať se jméno toho chlapce v Izraeli proslaví! On ti navrátí život a postará se o tebe ve stáří; vždyť ho porodila tvá snacha, která tě miluje a která je pro tebe lepší než sedm synů.“ Noemi pak toho chlapce vzala, chovala ho na klíně a byla mu chůvou. A sousedky mu daly jméno; říkaly totiž: „Noemi se narodil syn!“ Pojmenovaly ho Obéd. A to je otec Jišaje, otce Davidova.“

Zatímco pohanští bohové byli odměření vládci na obláčku, kniha proroka Ozeáše obsahuje naprosto šokující, křehkou poezii o Bohu, který sám sebe popisuje jako rodiče učícího své malé dítě chodit a který se trápí nad jeho chybami.

„Když byl Izrael chlapec, zamiloval jsem si ho; z Egypta jsem povolal svého syna. Čím více jsem je ale volal, tím více se mi vzdalovali. Bálům obětovali, pálili kadidlo modlám. Já jsem však učil Efraima chodit, bral jsem je do náručí! Oni ale nechtěli vědět, že já je uzdravuji. Lidskými provazy jsem si je táhl, provazy milování. Byl jsem k nim jako ten, kdo jim uvolňuje jho na čelistech; skláněl jsem se k nim, abych je nakrmil.“

Král Chizkijáš onemocní a prorok mu oznámí brzkou smrt. Král se však v zoufalství rozpláče. Tento příběh ukazuje Boha, kterého dokáže dojmout obyčejný lidský pláč natolik, že změní svá vlastní rozhodnutí a přidá králi další roky života.

„V těch dnech Chizkijáš smrtelně onemocněl. Prorok Izajáš, syn Amosův, k němu přišel a řekl mu: „Takto praví Hospodin: Vykonej pořízení o svém domě, protože zemřeš; už se neuzdravíš.“ Chizkijáš se obrátil tváří ke zdi a takto se k Hospodinu modlil: „Ach Hospodine, vzpomeň si prosím, jak jsem před tebou žil věrně a s upřímným srdcem a dělal, co je v tvých očích správné!“ A Chizkijáš se dal do hlasitého pláče. Izajáš ještě ani nevyšel z prostředního nádvoří, když k němu přišlo slovo Hospodinovo: „Vrať se k Chizkijášovi, vůdci mého lidu, a řekni mu: Takto praví Hospodin, Bůh tvého otce Davida: Vyslyšel jsem tvou modlitbu, viděl jsem tvé slzy. Hle, já tě uzdravím. Třetího dne půjdeš do Hospodinova domu. Přidám k tvému věku patnáct let. Vytrhnu tebe i toto město z rukou asyrského krále a budu toto město chránit kvůli sobě a kvůli svému služebníku Davidovi.““

V mocenských hrách starověku se vraždili bratři i otcové. Přátelství mezi kralevicem Jonatanem a mladým Davidem však láme všechny politické intriky. Jonatan ví, že ho David pravděpodobně připraví o trůn, přesto ho hluboce miluje a daruje mu všechno své vybavení jako symbol absolutní oddanosti.

„Když David domluvil se Saulem, Jonatan k němu v duši přilnul. Jonatan si ho zamiloval jako sám sebe. Od toho dne jej Saul držel u sebe a nedovolil mu vrátit se do otcovského domu. Jonatan pak uzavřel s Davidem smlouvu, protože ho miloval jako sám sebe. Jonatan svlékl plášť, který měl na sobě, a dal ho Davidovi; i své brnění, i svůj meč, svůj luk a opasek.“

Další praktický střípek starozákonní etiky, který bojuje proti lidské lhostejnosti. Pokud můžeš pomoci někomu v nouzi, nemáš to odkládat a prodlužovat jeho utrpení, abys pocítil nadřazenost.

„Neodpírej dobrodiní těm, kdo je potřebují, když je v tvé moci to učinit. Neříkej bližnímu: „Přijď raději zítra, dám ti to potom“ – když to máš právě teď.“

Bůh ve Starém zákoně varuje, že pokud bude někdo využívat bezmoci vdov a dětí bez rodičů, stane se On sám jejich osobním ochráncem a zastáncem a s utlačovatelem rázně zúčtuje.

„Nebudeš utiskovat žádnou vdovu ani sirotka. Pokud ho budeš jakkoli utiskovat a on bude ke mně úpěnlivě volat, jistě vyslyším jeho volání. Můj hněv vzplane a pobiji vás mečem. Z vašich manželek pak budou vdovy a z vašich dětí sirotci.“

Náboženství ve starověku znamenalo přinášet bohům oběti, aby zavřeli oči nad zločiny vladařů. Zde ale čteme naprosto čistou deklaraci spravedlnosti – Boha nelze podplatit zlatem, jeho zájmem je ochrana marginalizovaných.

„Hospodin, váš Bůh, je Bůh bohů a Pán pánů, Bůh veliký, mocný a hrozný, který nikomu nestraní a nedá se podplatit. Zastává se práva sirotka i vdovy, miluje přistěhovalce a dává mu chléb a plášť. Proto milujte přistěhovalce – vždyť i vy jste byli přistěhovalci v egyptské zemi!“

Tento nádherný žalm shrnuje samotnou podstatu dobré stránky Starého zákona. Bůh zde není vykreslen jako vzdálený despota, ale jako ten, kdo krmí hladové, vrací svobodu a zvedá ty, kteří spadli na dno.

„On sjednává právo utištěným, on dává chléb hladovým! Hospodin vězně propouští, Hospodin otevírá oči slepým, Hospodin zvedá sražené, Hospodin spravedlivé miluje! Hospodin ochraňuje přistěhovalce, sirotků a vdov se zastává, cesty darebáků ale podvrací.“