Skrytá tvář Starého zákona: 20 příběhů o odpuštění, soucitu a lidskosti

Byla by ale obrovská chyba zahodit tuto knihu jako „katalog krutosti“. Uvnitř tohoto starověkého spisu se totiž ukrývá zcela jiná, revoluční linie – linie překvapivého humanismu, hlubokého milosrdenství a lásky k nepřátelům.

Právě z těchto textů později čerpal Ježíš Kristus své učení o odpuštění a sociální spravedlnosti. Zde je 20 nejpůsobivějších a smysluplných příběhů Starého zákona, které dokazují, že láska a soucit stály v jádru tohoto textu od samého počátku. Všechny příběhy uvádíme v kompletním, nezkráceném znění (v překladu Bible 21).

Jákob svého bratra Ezaua podlým trikem připravil o prvorozenství i otcovské požehnání. Po desetiletích na útěku se s ním má setkat a třese se hrůzou, že ho Ezau se svou armádou zabije. Ezau však předvede neuvěřitelné gesto milosrdenství.

„Jákob pozvedl oči a hle, přichází Ezau a s ním čtyři sta mužů. Rozdělil tedy děti Lii, Ráchel a oběma otrokyním. Otrokyně s jejich dětmi postavil dopředu, Lii s jejími dětmi za ně a Ráchel s Josefem dozadu. Sám pak šel před nimi a sedmkrát se poklonil k zemi, než přistoupil ke svému bratru. Ezau mu ale běžel naproti. Objal ho, padl mu kolem krku a políbil ho; a oba plakali.“

Prorok Elíša zajme aramejské vojsko, které ho přišlo zabít. Král je chce na místě popravit, ale prorok reaguje radikálním nenásilím.

„Když je izraelský král uviděl, ptal se Elíši: „Mám je pobít? Mám je pobít, můj otče?“ „Nepobíjej,“ odpověděl mu. „Zajímáš snad lidi svým mečem a lukem, abys je mohl pobít? Předlož jim chléb a vodu, ať se najedí a napijí a jdou ke svému pánu.“ Vystrojil jim tedy velikou hostinu. A když se najedli a napili, propustil je a oni odešli ke svému pánu. Od té doby už aramejské hordy do izraelské země nevtrhly.“

Malá židovská dívka, odvlečená jako otrokyně do nepřátelské Sýrie, neprožívá vůči svému vězniteli zášť. Když onemocní leprou, z čistého soucitu mu poradí záchranu.

„Náman, velitel vojska aramejského krále, byl u svého pána velmi váženým a ctěným mužem, neboť skrze něj dal Hospodin Aramejcům vítězství. Tento udatný bojovník však byl malomocný. Aramejci jednou při nájezdu odvlekli z izraelské země malou dívku, a ta pak sloužila Námanově manželce. Ta své paní řekla: „Kéž by se můj pán dostal k prorokovi, který je v Samaří! Ten by ho malomocenství zbavil.““

Král Saul pronásleduje Davida, aby ho zabil. Náhodou vejde do jeskyně, kde se David skrývá. David ho může beztrestně zabít, ale odmítne to.

„Přišel k ovčincům u cesty, kde byla jeskyně. Saul do ní vešel, aby vykonal potřebu. V zadní části téže jeskyně ale seděl David se svými muži. Davidovi muži mu řekli: „Tohle je ten den, o kterém ti Hospodin řekl: ‚Hle, vydám tvého nepřítele do tvých rukou; nalož s ním, jak uznáš za vhodné!‘“ David vstal a nepozorovaně odřízl cíp Saulova pláště. Potom se v něm ale hnulo svědomí, že Saulovi odřízl cíp pláště, a řekl svým mužům: „Chraň mě Hospodin, abych svému pánu, Hospodinovu pomazanému, udělal něco takového a vztáhl na něj ruku. Je to přece Hospodinův pomazaný!“ Těmi slovy David své muže zarazil a nedovolil jim na Saula zaútočit. Saul pak vstal, vyšel z jeskyně a šel svou cestou.“

Josefovi bratři ho z čiré nenávisti prodali do otroctví. Po letech se Josef stane druhým mužem Egypta. Když bratři přijdou prosit o jídlo, má moc je zničit, ale místo pomsty volí lásku.

„Josef se už před svými dvořany nedokázal ovládnout. Zvolal: „Ať všichni odejdou!“ a tak u toho, když se Josef dal poznat svým bratrům, nebyl nikdo cizí. Dal se do takového pláče, že to slyšeli Egypťané a doneslo se to i do faraonova paláce. „Já jsem Josef!“ řekl svým bratrům. „Žije ještě můj otec?“ Bratři mu ale nedokázali odpovědět, tak byli z jeho přítomnosti vyděšení. Josef tedy k bratrům promluvil: „Pojďte blíž.“ A když přistoupili, řekl: „Já jsem váš bratr Josef, kterého jste prodali do Egypta. Ale netrapte se. Nevyčítejte si, že jste mě sem prodali, neboť Bůh mě poslal před vámi, aby zachoval životy.“

Koncept „nastavení druhé tváře“ a lásky k nepřátelům je hluboce zakořeněn přímo ve starozákonní tradici moudrosti.

„Hladoví-li tvůj nepřítel, nakrm ho chlebem, žízní-li, napoj ho vodou. Žhavé uhlí mu tím shrneš na hlavu, Hospodin sám ti odplatí.“

Ve starověku nový král běžně vyvraždil rodinu předchozího panovníka. David místo toho najde chromého vnuka mrtvého krále Saula a přijme ho za svého.

„Král David pro něj tedy poslal, aby ho přivedli z domu Machira, syna Amielova, z Lodebaru. Když Mefíbošet, syn Jonatana, syna Saulova, přišel k Davidovi, padl na tvář a poklonil se. „Mefíbošete!“ řekl David. „Zde je tvůj služebník,“ odpověděl. „Neboj se,“ řekl mu David. „Určitě ti prokážu milosrdenství kvůli tvému otci Jonatanovi. Vrátím ti veškerou půdu tvého děda Saula a budeš navždy jíst u mého stolu.“ Mefíbošet se poklonil a řekl: „Co je tvůj služebník, že ses ohlédl na mrtvého psa, jako jsem já?““

Ozeášova žena Gomer klesne na samotné dno jako otrokyně. Prorok ji ale neodsoudí, zaplatí za ni výkupné a s láskou ji přijme zpět jako metaforu Božího odpuštění.

„Hospodin mi řekl: „Jdi a miluj tu ženu znovu; i když je milenkou jiného a cizoloží. Miluj ji, jako Hospodin miluje syny Izraele, i když se obracejí k cizím bohům a milují obětní koláče s hrozinkami.“ Koupil jsem si ji tedy za patnáct šekelů stříbra a půldruhého chomeru ječmene. Řekl jsem jí: „Budeš u mě bydlet po mnoho dní. Nebudeš se už oddávat smilstvu ani jiným mužům a i já na tebe počkám.““

Když krutý boháč Nábal urazí Davida, ten vytáhne s armádou vyvraždit jeho dům. Nábalova manželka Abígajil mu vyjde naproti a svou diplomatickou moudrostí a omluvou Davida zastaví.

„David Abígajil odpověděl: „Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, že mi tě dnes poslal do cesty. Požehnána budiž tvá moudrost a požehnána buď i ty, žes mě dnes zadržela před prolitím krve a před vlastní pomstou! Jakože je živ Hospodin, Bůh Izraele, který mi zabránil ublížit ti: Kdybys mi tak rychle nevyšla naproti, nezůstal by Nábalovi do ranního úsvitu ani jeden muž.“ David pak od ní přijal, co mu přinesla, a řekl jí: „Jdi v pokoji domů. Vidíš, že jsem tě vyslyšel a vyhověl tvé prosbě.““

Zákoník v Exodu obsahuje vysoce empatické předpisy, které překračují lidskou nenávist a učí soucitu i ke zvířatům člověka, kterého nesnášíte.

„Narazíš-li na zatoulaného býka nebo osla svého nepřítele, musíš mu ho vrátit. Uvidíš-li, jak osel toho, kdo tě nenávidí, klesá pod svým břemenem, nenecháš ho v tom, ale ochotně mu zvíře pomůžeš vyprostit.“

Starý zákon zavedl revoluční systém proti systémové chudobě – pravidelné rušení dluhů a osvobození otroků, aby se společnost nerozštěpila na superbohaté a zoufalé.

„Když tvůj bratr zchudne tak, že se ti prodá, nebudeš ho nutit k otrocké práci. Bude u tebe jako nádeník nebo přistěhovalec a bude ti sloužit až do milostivého léta. Potom od tebe bude moci odejít, on i jeho děti; vrátí se ke své rodině a k vlastnictví svých otců. Jsou to přece moji služebníci, které jsem vyvedl z Egypta; nebudou prodáváni, jak se prodávají otroci.“

Rút je chudá cizinka z nepřátelského národa Moábců. Když paběrkuje na poli zámožného Bóaze, on ji nevyžene, ale zajistí jí jídlo, bezpečí a důstojnost.

„Bóaz pak Rút oslovil: „Slyš, má dcero, nechoď paběrkovat na jiné pole, neodcházej odsud. Přidrž se mých děveček. Zjisti si, kde se na mém poli sklízí, a choď za nimi. Přikázal jsem čeledínům, ať se tě nedotýkají. Až budeš mít žízeň, běž k nádobám a napij se vody, kterou čeledíni načerpají.“ Padla na tvář, poklonila se k zemi a řekla mu: „Jak to, že jsem u tebe našla milost? Proč se zajímáš o cizinku?“ „Slyšel jsem všechno o tom, co jsi po smrti svého muže udělala pro svou tchyni,“ odpověděl jí Bóaz. „Jak jsi opustila otce, matku i rodnou zem a šla k lidu, jejž jsi dříve neznala. Ať ti Hospodin tvůj skutek odplatí; ať tě plně odmění Hospodin, Bůh Izraele, pod jehož křídla ses přišla ukrýt!““

Jonáš se zlobí, že Bůh odpustil nepřátelskému městu Ninive. Bůh mu odpovídá nádhernou pointou plnou soucitu nejen k lidem, ale i k dobytku.

„Bůh ale Jonášovi řekl: „Myslíš, že se kvůli tomu keři zlobíš právem?“ „Zlobím se právem,“ odpověděl. „Až k smrti rád bych už umřel!“ Hospodin na to řekl: „Tobě je líto keře, který jsi nevypěstoval a o který ses nestaral, který za noc vyrostl a za noc zašel. A mně by nemělo být líto Ninive, toho velkého města, v němž je více než sto dvacet tisíc lidí, kteří nepoznají pravici od levice, a k tomu tolik dobytka?““

Když lid zhřeší uctíváním zlatého telete, Mojžíš neutíká. Vystupuje jako orodovník, který je za druhé ochoten obětovat vlastní spasení.

„Mojžíš se tedy vrátil k Hospodinu a řekl: „Ach, tento lid spáchal hrozný hřích. Udělali si zlatého boha. Nyní prosím odpusť jejich hřích. Pokud ne, vymaž mě ze své knihy, kterou jsi napsal!““

Zatímco okolní národy měly povinnost vydávat uprchlé otroky zpět jejich pánům, Starý zákon zavedl revoluční institut práva na absolutní azyl.

„Uprchlého otroka nevydáš jeho pánovi; k tobě uprchl před svým pánem. Zůstane u tebe. Zůstane uprostřed tvého lidu na místě, které si vybere v jednom z tvých měst, tam, kde se mu líbí. Nebudeš ho utiskovat.“

Aby se přerušila starověká tradice slepé krevní msty, zavádí Bible chráněná města útočiště pro zaručení spravedlivého soudu.

„Vyberte si vhodná města a určete si je za útočiště, aby tam mohl utéci vrah, který zabil člověka neúmyslně. Tato města pro vás budou útočištěm před krevním mstitelem, aby vrah nezemřel dříve, než stane před obcí k soudu.“

Židé byli násilím odvlečeni do babylonského exilu. Čekali by kletby na nepřátele, ale prorok Jeremjáš jim dává šokující pokyn – modlit se za své věznitele.

„Usilujte o pokoj města, do něhož jsem vás přesídlil, a modlete se za ně k Hospodinu, neboť v jeho pokoji bude i váš pokoj.“

Bůh chce zničit kruté město. Abraham se s Bohem začne dohadovat a s hlubokou lidskostí usiluje o záchranu byť jen zlomku spravedlivých obyvatel.

„Přistoupil k němu a řekl: „Vyhladíš spravedlivého se zlým? Možná, že je v tom městě padesát spravedlivých. Opravdu je vyhladíš? Neodpustíš tomu místu kvůli padesáti spravedlivým, kteří tam jsou? Takové jednání je ti přece cizí – usmrtit s ničemou i spravedlivého! Pak by byl spravedlivý i ničema na tom stejně. To je ti přece cizí! Cožpak Soudce vší země nejedná spravedlivě?“ Hospodin odpověděl: „Najdu-li v Sodomě, v tom městě, padesát spravedlivých, odpustím kvůli nim celému tomu místu.““

Během hladomoru je Elijáš ubytován u pohanské vdovy v Libanonu. Když její syn zemře, nebere to jako Boží trest na cizince, ale přimlouvá se za jeho oživení.

„Třikrát se pak nad dítětem natáhl a volal k Hospodinu: „Hospodine, můj Bože, prosím, ať se do tohoto dítěte vrátí život!“ Hospodin Elijášovo volání vyslyšel; do dítěte se vrátil život a ožilo. Elijáš dítě vzal, snesl je ze shůry dolů do domu a předal je jeho matce. „Podívej, tvůj syn žije,“ řekl Elijáš. Žena Elijášovi odpověděla: „Nyní vím, že jsi Boží muž a že Hospodinovo slovo ve tvých ústech je pravda.““

Proroci ostře vystupovali proti povrchnímu náboženství a prázdným rituálům. Vrcholem etiky Starého zákona je poznání, že jediná modlitba, kterou Bůh slyší, je aktivní pomoc trpícím.

„Zdalipak půst, který si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát utlačovaným svobodu a každé jho zlomit? Nelámat svůj chléb hladovému, nepřijímat do domu utištěné, ty, kdo nemají přístřeší? Když vidíš nahého, obléci ho, a neskrývat se před vlastním bratrem?“

Závěrem: Starý zákon je neuvěřitelně vrstevnatá knihovna. Pokud do ní vstoupíte a budete hledat ospravedlnění pro válku a kmenovou nenávist, bezpochyby ho tam v dobových zprávách najdete. Pokud v ní však budete pozorně hledat lásku k nepřátelům, ochranu slabých a milosrdenství přesahující hranice národů, objevíte texty tak převratné, že se staly etickým základem naší dnešní civilizace.