Starý zákon vědecky: Co je mýtus, co historie a kdo napsal Bibli?

Pokud se na Starý zákon podíváme přísnou optikou moderní archeologie, lingvistiky a komparativní mytologie, získáme obraz, který se výrazně liší od doslovného čtení v nedělní škole. Věda Bibli neničí, ale pomáhá nám pochopit, čím skutečně je: fascinujícím záznamem duchovního zrání starověkého národa.

💡 Věděli jste, že? Jméno prvního člověka, Adam (v originále אָדָם), neznamená v původní biblické hebrejštině jméno konkrétního muže, ale překládá se prostě jako „člověk“ nebo „lidstvo“. Je přímo odvozeno od slova adamah (hlína nebo zem). Autor Genesis tak hrou se slovy čtenáři říká, že člověk je doslova „pozemšťan vytvořený z prachu země“.

Z hlediska historicity lze texty Starého zákona rozdělit do tří zón.

Tato část textu postrádá hmatatelné důkazy a přímo čerpá ze starších kultur Blízkého východu.

Král David historicky existoval, což dlouho část vědců zpochybňovala, než byla roku 1993 nalezena Stéla z Tel Danu (aramejský nápis z 9. stol. př. n. l.). Aramejský král se na ní chlubí svým vítězstvím nad judskými a izraelskými králi. Zde je kompletní čitelný záznam této vojenské zprávy:

„Můj otec ulehl, odebral se ke svým otcům. A král Izraele předtím vstoupil do země mého otce. Ale Hadad mě učinil králem. A Hadad šel přede mnou a já jsem vytáhl ze sedmi krajů svého království a zabil jsem sedmdesát králů, kteří zapřáhli tisíce vozů a tisíce koní. Zabil jsem Jórama, syna Achabova, krále Izraele, a zabil jsem Achazjáše, syna Jóramova, krále z Domu Davidova. Proměnil jsem jejich města v trosky a obrátil jejich zemi v pustinu.“

Přestože David existoval, archeologie vyvrací představu zlatého věku a čistého monoteismu.

Zde se biblické záznamy začínají krýt s asyrskými a babylonskými kronikami.

Bible tvrdí, že Tóru napsal Mojžíš. Když byl text po staletích ústního tradování zapsán, lingvisté v něm odhalili několik vrstev.

Nejznámější teorií je Dokumentární hypotéza. Text vznikl spojením odlišných tradic (autorů), které se lišily teologií i stylem. Nejlepším důkazem jsou dublety – dva odporující si příběhy vložené vedle sebe (aby kompilátor neurazil ani jednu tradici, sloučil je dohromady). Zde je ukázka, jak se liší dvě různé zprávy o stvoření světa přímo z Genesis:

Podobná textová analýza převrátila naruby i prorocké knihy, jako je Kniha Izajáš. Tradiční čtení předpokládá, že prorok Izajáš (žijící v 8. stol. př. n. l.) zázračně předpověděl jméno perského krále Kýra, který žil o 200 let později. Lingvistika a historie ale jasně prokázaly, že knihu psali minimálně tři různí autoři v průběhu staletí. Kapitoly 40 až 55 (takzvaný Deutero-Izajáš) sepsal anonymní židovský kněz až během babylonského exilu. Události tedy nepředpovídal do budoucnosti, ale psal o perském králi Kýrovi jako o svém současníkovi. Tento fenomén, kdy autor popisuje nedávnou minulost formou dávného proroctví, se v odborné literatuře nazývá vaticinium ex eventu (proroctví po události).

Ačkoliv drtivá většina středního proudu křesťanství i judaismu vědecký přístup přijímá, existuje hlasitý proud fundamentalismu. Jde převážně o hnutí z 19. století, které vzniklo jako panická obrana před Darwinovou evoluční teorií.

Námitka 1: „Sám Ježíš mluvil v Novém zákoně o Noemovi nebo Adamovi jako o reálných postavách. Pokud se mýlila věda, mýlil se i Ježíš?“

Vědecká odpověď: Teologie tomuto jevu říká akulturace. Ježíš jakožto učitel v 1. století komunikoval v kulturním rámci své doby. Využíval příběhy, které všichni Židé znali od dětství, aby předal morální ponaučení. Stejně jako my dnes můžeme říct: „Chováš se jako don Quijote,“ aniž bychom jakkoliv tvrdili, že don Quijote je reálná historická postava.

Námitka 2: „Archeologie přece potvrdila existenci mnoha biblických měst, jako je Jericho nebo Babylon. To dokazuje, že Bible má pravdu!“

Vědecká odpověď: To, že nějaké město existovalo, nedokazuje, že se v něm staly nadpřirozené události. Archeolog Heinrich Schliemann objevil skutečnou Tróju, ale to v žádném případě nedokazuje, že ve válce o ni reálně bojovali řečtí bohové Zeus a Athéna. Jericho existovalo, ale archeologie jasně prokázala, že v době údajného Jozuova tažení už nemělo hradby a bylo opuštěné.

Námitka 3: „Je nemožné, aby Bibli psalo tolik lidí. Text je na to příliš konzistentní a dokonale na sebe navazuje.“

Vědecká odpověď: Text na sebe naopak vůbec nenavazuje. Jak bylo ukázáno výše u dublet, v textu se zcela běžně střídají jména Boha, odporují si zákony, mění se slovní zásoba i časové údaje. Právě tyto logické a gramatické trhliny jsou pro vědce absolutním důkazem postupného spojování různých textů.

💡 Věděli jste, že? (Teaser k Novému zákonu) Stejně přísná historicko-kritická metoda se aplikuje i na Nový zákon. Vědci dnes jasně rozlišují mezi „historickým Ježíšem“ (židovským rabínem z Nazaretu) a „Kristem víry“ (teologickou postavou formovanou ranou církví). Důkladná analýza evangelií navíc prokázala, že autoři Matouše a Lukáše doslova opisovali od nejstaršího Marka a navíc z dnes ztraceného dokumentu, kterému vědci říkají Zdroj Q (z německého slova Quelle).

Starý zákon není nadiktovaná kronika. Je to úžasná knihovna, záznam toho, jak starověký národ hledal smysl, spravedlnost a Boha. Demytologizace (očištění textu od mýtů) Bibli neničí. Naopak, osvobozuje ji od nutnosti být špatnou učebnicí dějepisu a biologie a umožňuje nám číst ji tak, jak byla zamýšlena – jako hluboký literární a spirituální text.

Poznání Starého zákona tak bude v příštích letech díky novým archeologickým objevům a analýzám textu procházet další obrovskou revolucí.

🗣️ Výzva k diskuzi: Změnil tento článek váš pohled na výklad Bible? Který z archeologických nebo lingvistických důkazů vás překvapil nejvíce? Napište nám do komentářů!

Primární starověké texty a archeologické nálezy:

Odborná literatura a vědecké syntézy: