(V) Zářivá tvář Hospodina - další příběhy k povzbuzení

Když se řekne Starý zákon, málokdo si představí Boha jako matku, která chová své dítě na klíně, nebo jako tichý vánek. Přesto jsou právě tyto obrazy v biblickém textu silně zastoupeny. Písmo nám odhaluje Hospodina bez hněvu a zloby – ukazuje Ho jako toho, kdo křísí unavené, usmívá se na lidi, léčí přírodu a obklopuje stvoření nadějí. Zde je dalších 20 fascinujících příkladů čiré biblické lidskosti.

Zatímco okolní národy uctívaly bohy s meči a hromy, autor knihy Izajáš používá k popisu všemohoucího Boha ten nejkrásnější a nejkřehčí možný obraz – obraz kojící, milující a chápající matky.

„Takto praví Hospodin: Hle, jako řeku k němu přivedu mír, jako rozvodněný potok slávu národů. Budete sát a chovat se v náručí, na kolenou vás budou hýčkat. Jako když někoho těší matka, tak vás já potěším; v Jeruzalémě najdete potěšení.“

Po odeznění potopy Bůh slibuje, že jeho trpělivost už nikdy nevyprší. Co je však nejdůležitější – tuto mírovou smlouvu neuzavírá jen s lidmi, ale zavazuje se k ochraně zvířat a celého ekosystému.

„Bůh dodal: Toto je znamení smlouvy, kterou na věčné pokolení uzavírám mezi mnou a vámi i každou živou duší, která je s vámi: Na oblak jsem dal svou duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí. Kdykoli zahalím zemi oblakem a v oblaku se ukáže duha, vzpomenu si na svou smlouvu mezi mnou a vámi i každou živou duší ve všem stvoření a vody už nikdy neztropí potopu, aby zničily všechno stvoření.“

Šimeí krále Davida v jeho nejtěžší chvíli kamenoval, proklínal a přál mu smrt. Když se David vrátí k moci, jeho vojevůdce žádá Šimeího popravu. David ale rozzuřeného velitele okřikne a zrádci udělí absolutní milost.

„Abišaj, syn Ceruji, ale namítl: „To Šimeí nezemře za to, že zlořečil Hospodinovu pomazanému?“ David však řekl: „Co je mi do vás, synové Cerujini, že se mi dnes stavíte do cesty? To má dnes v Izraeli někdo zemřít? Copak nevím, že jsem dnes nad Izraelem králem?“ Potom král Šimeímu řekl: „Nezemřeš.“ A král mu to odpřisáhl.“

Nádherný text o tom, že Bůh sídlí na dvou místech: v absolutní nekonečnosti vesmíru a zároveň přímo v nitru každého člověka, který zažívá bolest, pocity selhání a ponížení, aby mu dodal novou životní sílu.

„Takto praví ten Vznešený a Vyvýšený, který žije ve věčnosti a jehož jméno je Svatý: Přebývám na vysokém a svatém místě, ale i s tím, kdo je zkroušený a ponížený v duchu, abych oživil ducha ponížených, abych oživil srdce zkroušených.“

Když Izraelité naslouchají čtení zákona, začnou ze strachu z Boha plakat. Jejich vůdci je ale okamžitě zastaví. Říkají jim, že Bůh nechce jejich deprese a slzy. Náboženství se tu projevuje obrovskou radostí a štědrostí u dobrého jídla.

„Nehemjáš jim tedy řekl: „Jděte, jezte tučná jídla a pijte sladké nápoje. Pošlete porce také těm, kdo nemají nic připraveno. Dnešní den je přece svatý našemu Pánu. Nebuďte smutní; vždyť Hospodinova radost je vaší silou!“ Také levité utišovali všechen lid slovy: „Ztište se. Dnešní den je svatý, nebuďte smutní.“ Všechen lid se tedy rozešel. Jedli, pili, posílali porce jiným a velice se radovali, neboť porozuměli slovům, jež jim byla vyložena.“

Zatímco králové starověku byli přirovnáváni ke lvům a dravcům, Bůh je zde vykreslen jako jemný pastýř. Křehké, mladé nebo nemocné ovečky nenechá jít pěšky a netlačí na výkon, ale osobně je nese.

„Jako pastýř bude pást své stádo, beránky shromáždí ve svém náručí. Na prsou je bude nosit, březí ovečky jemně povede.“

Ekonomický zákon, který chránil samotnou podstatu lidského života. Bylo absolutně zakázáno vzít chudému dlužníkovi do zástavy jeho pracovní nástroj, protože by tím přišel o možnost obstarat si jídlo.

„Nikdo si nevezme do zástavy ruční mlýnek ani jeho vrchní kámen; bral by do zástavy sám život.“

Revoluční sociální systém, který nařizoval vyčlenit obrovské národní prostředky, aby je mohli zdarma využívat imigranti, vdovy a lidé bez domova, aby v zemi nikdo netrpěl hlady.

„Na konci každého třetího roku vyneseš veškeré desátky ze své úrody za ten rok a složíš je ve svých branách. Tam ať přijde levita, protože nemá s tebou žádný podíl ani dědictví, i přistěhovalec, sirotek a vdova, kteří žijí ve tvých branách; ať se najedí dosyta, aby ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal ve všem, co bude tvá ruka dělat.“

Zákon, který nedovoluje, aby stáří bylo spojováno s odsouváním na okraj společnosti. Úcta ke starým lidem je zde postavena na stejnou morální úroveň jako samotná úcta k Bohu.

„Před šedinami povstaň, kmetovi prokazuj úctu a svého Boha se boj. Já jsem Hospodin.“

Bible chápe psychologii člověka velmi civilně. Starozákonní moudrost si uvědomuje, jak drtivá je vnitřní úzkost, a k její léčbě nenabízí složité rituály, ale prosté, hřejivé lidské slovo.

„Starost tíží lidské srdce, laskavé slovo je ale potěší.“

Nejslavnější a nejkrásnější báseň celého Starého zákona. Vylučuje pocit existenciální samoty – slibuje naději, pokoj a bezpečí i v těch nejhrůznějších situacích, včetně samotné smrti.

„Hospodin je můj pastýř, nic mi neschází. Dává mi ulehnout na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si odpočinu. Obnovuje mou duši, pro své jméno mě vede stezkami spravedlnosti. I kdybych šel údolím stínu smrti, nebudu se bát zlého, neboť ty jsi se mnou; tvůj prut a tvá hůl mě potěšují.“

Zatímco záplavy byly ve starověku synonymem zkázy, prorok zde vidí čistou vodu proudící z Boží svatyně přímo do nejslanějšího a nejmrtvějšího místa na zemi (Mrtvého moře), kde okamžitě uzdravuje ekosystém a přináší bujný život.

„Řekl mi: Tato voda teče do východního kraje, sestupuje do údolí Jordánu a vtéká do Mrtvého moře. Jakmile se vlije do moře, jeho vody se uzdraví. Kudy ta řeka proteče, tam se bude hemžit spousta živých tvorů; ryb tam bude ohromné množství. Kamkoli ta voda doteče, všechno uzdraví a oživí.“

Bůh nenechává svého proroka na holičkách, když je národ v krizi, ale postará se o něj skrze dokonalou symbiózu s přírodou. Havrani jako poslové naděje fungují zcela mimo lidské očekávání.

„Tehdy k němu přišlo slovo Hospodinovo: „Odejdi odtud, obrať se na východ a skryj se u potoka Kerít ležícího na východ od Jordánu. Budeš pít z potoka a havranům jsem přikázal, aby tě tam krmili.“ Šel tedy a udělal, co mu Hospodin řekl; usadil se u potoka Kerít na východ od Jordánu. Havrani mu pak ráno co ráno přinášeli chléb a maso a každý večer chléb a maso a z potoka pil.“

Křehká a překrásná intimní báseň. Ukazuje, že lidský život není kosmická náhoda, ale umělecké dílo, do kterého Bůh vtiskává svou lásku už ve chvíli, kdy se člověk formuje v mateřském lůně.

„Tys přece stvořil mé ledví, v lůně mé matky jsi mě utkal. Chválím tě za to, jak jsi úžasný, tvé činy nahánějí úžas, to dobře vím! Žádná má kost před tebou nebyla skryta, když jsem byl tvořen v tajnosti, tkán v hlubinách země. Tvé oči viděly můj zárodek, všechno jsi zapsal do své knihy; dny, jež mi byly určeny, nežli začal první z nich.“

Prorok mluví k lidem, kteří ztratili domov a ztroskotali. Boží reakcí na jejich selhání není odmítnutí, ale jedno z nejkrásnějších vyznání absolutní a nikdy nekončící lásky v celé Bibli.

„Zdaleka se mi ukázal Hospodin: Miloval jsem tě láskou věčnou, proto jsem k tobě tak milosrdný.“

Zde se ukazuje silný princip soucitu: Kdo neváhá věnovat svou pozornost nemocným a utlačovaným, toho Bůh osobně chrání a sám ho podepře v jeho těžkých chvílích na lůžku.

„Blaze tomu, kdo myslí na chudáka, Hospodin ho v den pohromy zachrání. Hospodin ho bude chránit a zachová ho naživu, aby byl na zemi šťastný; nevydá ho zvůli jeho nepřátel! Hospodin ho podepře na lůžku nemoci; jakkoli bude stonat, ty ho uzdravíš!“

Tento verš personifikuje ty nejkrásnější lidské a božské ctnosti. Ukazuje, že láska nevylučuje věrnost a mír není opakem práva – naopak, v Božím záměru se tyto ctnosti radostně objímají.

„Milosrdenství a věrnost se setkají, spravedlnost a pokoj se políbí. Věrnost vyraší ze země, spravedlnost shlédne z nebe.“

Hospodin zde jedná jako ultimátní obhájce pravdy. Zákon nedovoluje davové šílenství, lživou pomluvu ani překrucování paragrafů proti těm, kteří nemají peníze na svou obhajobu.

„Nebudeš překrucovat právo chudáka ve sporu. Vzdal se křivého obvinění; nezabíjej nevinného a spravedlivého, neboť ničemu nedám za pravdu.“

Lidskost podle Starého zákona není jen o tom „nedělat nic zlého“. Znamená to dobro aktivně vyhledávat, stát se jeho hybatelem a zajistit, že spravedlnost bude fungovat přímo ve společnosti a v politice.

„Hledejte dobro a ne zlo, abyste žili; a tak bude Hospodin, Bůh zástupů, s vámi, jak říkáte. Nenáviďte zlo a milujte dobro, nastolte v bráně spravedlnost; snad se Hospodin, Bůh zástupů, smiluje nad zbytkem Josefa.“

Tento seznam zakončujeme obrazem, který je možná tím nejpřekvapivějším v celém Starém zákoně. Bůh zde nedrží blesky, ani nesoudí z oblaků. Je radostný, plný něhy a štěstím si prozpěvuje nad svými zachráněnými dětmi.

„Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe, zachrání tě jako bohatýr. Bude se z tebe vesele radovat, ve své lásce se k tobě nakloní, bude nad tebou jásat s písničkou!“