Článek
Věřila jsem, že můj manžel je můj nejbližší člověk.
Ale pak jsem objevila něco, co mě přimrazilo k podlaze.
V našem vlastním domě, v našem nejintimnějším prostoru…
Byla ukrytá kamera.
A můj muž o ní věděl.
„Jen si to namlouváš“
Všechno to začalo docela nevinně.
Několik posledních týdnů jsem měla divný pocit.
Jako by mě někdo sledoval.
Neustále.
A hlavně v naší ložnici.
Když jsem to řekla manželovi, zasmál se.
„Miláčku, nikdo tě nesleduje,“ odpověděl.
„Myslím, že jsi jen unavená.“
Přikývla jsem. Možná měl pravdu.
Možná jsem si to vážně jen namlouvala.
Ale pak jsem si toho všimla.
Malé, nenápadné světýlko
Jednou večer, když už manžel spal, jsem si lehla do postele a zhasla světlo.
V místnosti byla tma…
Ale pak jsem uviděla malé blikající světýlko.
Na skříni.
Uprostřed noci.
Věděla jsem, že tam předtím nebylo.
Pocítila jsem ledový chlad po celém těle.
Zvedla jsem se, přistoupila ke skříni a natáhla ruku.
A pak jsem ji nahmatala.
Malou, pečlivě ukrytou kameru.
S červenou diodou, která značila, že nahrává.
Kdo ji tam dal?
Třásly se mi ruce.
Byla jsem doma sama se svým manželem.
Nikdo jiný do našeho bytu nechodil.
Takže…
To mohl udělat jen on.
Ale proč?
Proč by mě sledoval?
Konfrontace
Druhý den ráno jsem s kamerou v ruce stála v kuchyni a čekala, až vstane.
Když vešel, okamžitě si všiml mého výrazu.
„Co se děje?“ zeptal se.
Beze slova jsem zvedla kameru.
Oči se mu rozšířily.
„Co to je?“ řekla jsem tiše.
Chvíli mlčel.
A pak se usmál.
„Jen pro naši bezpečnost…“
„Lásko, to je jen bezpečnostní opatření,“ řekl klidně.
„Někdo se nám tu v noci potuloval. Chtěl jsem se ujistit, že jsme v bezpečí.“
Cítila jsem, jak mi zebe krev v žilách.
„Potuloval?“ zopakovala jsem nevěřícně.
„Ano,“ přikývl.
„A proč jsi mi to neřekl?“
Odmlčel se.
„Nechtěl jsem tě vyděsit.“
Lži… a další kamera
Něco v jeho hlase mi nesedělo.
Nezdálo se mi, že by říkal pravdu.
Tak jsem se rozhodla, že se po domě porozhlédnu sama.
A nebylo to dlouho, co jsem našla další kameru.
Tentokrát v koupelně.
V tu chvíli jsem věděla jediné.
Musím od něj pryč.
Útěk
Ten večer jsem počkala, až usne.
A pak jsem si sbalila nejdůležitější věci a odešla z domu.
Už nikdy jsem se neohlédla zpět.
Ale dodnes si pokládám jednu otázku.
Kolik dalších tajemství přede mnou ještě skrýval?
