Článek
Ale teď?
Teď je úžasný otec. Pečuje o naše děti, hraje si s nimi, je trpělivý, laskavý…
Jenže jako partner skoro neexistuje.
A já si začínám říkat: Co se stalo s naším vztahem?
Všechno se to změnilo po dětech
Nečekala jsem, že být rodiči změní úplně všechno.
Ano, miluji naše děti.
Ano, jsem vděčná, že mám muže, který se jim věnuje.
Ale zatímco on se naplno ponořil do role otce, já mám pocit, že mě jako manželku přestal vnímat.
Už se na mě nedívá jako dřív.
Už mě neobejme jen tak.
Už nemá potřebu se mnou trávit čas.
Když se snažím mluvit o tom, co mě trápí, odpoví:
„Ale co bys chtěla? Vždyť se snažím.“
A já mlčím. Protože ano, snaží se. Ale ne o nás.
Cítím se jako spolubydlící, ne jako manželka
Naše dny vypadají vždycky stejně:
Ráno děti do školy, práce, odpoledne úkoly, večer pohádka, uspávání.
A pak? Pak už není energie na nic jiného.
V ložnici je ticho. Nechci říct, že náš intimní život úplně zmizel, ale už to není, co bývalo. Už nejsem ta žena, kterou chtěl.
Jsem matka jeho dětí.
A v tom je ten problém. Dřív jsem byla jeho láska. Teď jsem jen „máma“.
Už nevím, jak se mu přiblížit
Snažila jsem se. Plánovala společné večery, snažila se s ním víc mluvit, vymýšlela, jak znovu obnovit naši blízkost.
Jenže on si toho nevšímá. Nebo si všimnout nechce.
A já si začínám zvykat.
A to mě děsí.
Protože jak dlouho může vztah vydržet, když se jeden snaží a druhý ani nevidí, že je něco špatně?
Je to normální? Nebo je to začátek konce?
Často přemýšlím… Je to jen fáze, která přejde?
Nebo už vždycky budu jen matka jeho dětí a ne jeho partnerka?
Nečekám romantická gesta každý den. Nečekám, že bude jako ve filmech.
Ale chci cítit, že mu na mně záleží. Že mě vidí. Že jsem pořád ta žena, do které se kdysi zamiloval.
Jenže pokud jsem pro něj teď jen „máma“, bojím se, že už tím pro něj navždycky zůstanu.
