Článek
Jednoho dne jsem se tam ale vydal, abych něco našel. A našel jsem něco, co tam rozhodně nepatřilo.
Starý, zaprášený notebook.
Nebyl náš. Nikdy jsem ho neviděl.
Ale když jsem ho zapnul, uvědomil jsem si, že někdo už ho používal.
A na ploše bylo jediné video.
Video, na kterém jsem spal.
Podivný notebook, který neměl existovat
Vypadal jako hodně starý model.
Matný černý povrch, lehce poškrábaný. Na víku nebylo žádné logo.
Když jsem ho otevřel, klávesnice byla ulepená a zaprášená.
Přesto když jsem stiskl tlačítko napájení, zapnul se.
Systém naběhl rychle – nečekaně rychle na tak starý počítač.
A pak jsem viděl, že na ploše je jen jedna jediná složka.
Měla název:
„NEOTVÍRAT“
Samozřejmě jsem ji otevřel.
Jediný soubor – jedno video
Uvnitř složky byl jen jeden soubor.
Video.
Jmenovalo se „0001.mp4“
Bylo mi jasné, že ho musím spustit.
Když se otevřelo, obraz byl rozmazaný a zrnitý.
Bylo vidět nějaké temné místnosti, slabě osvětlené jen slabou lampičkou.
Trvalo mi pár vteřin, než mi došlo, co vlastně vidím.
To byla moje ložnice.
A na posteli jsem ležel já.
Kdo mě natáčel?
Srdce mi začalo bušit.
Tohle není možné.
Nikdy jsem si nic takového nenatáčel.
Ale video jasně ukazovalo mě, jak spím ve své posteli.
Kamera byla přímo nade mnou.
To znamenalo jen jedno:
Někdo musel stát u mé postele a držet kameru.
Ale kdo?
A pak jsem si všiml něčeho, co mě přimrazilo na místě.
Někdo byl v rohu místnosti
Nejdřív jsem si myslel, že je to jen stín.
Ale v pravém dolním rohu videa… bylo něco.
Nejasná silueta.
Někdo tam stál.
Někdo mě sledoval, zatímco jsem spal.
A natáčel to.
A pak, těsně před koncem videa, se ta silueta začala pohybovat.
Najednou se obraz vypnul
Video skončilo.
Displej notebooku zhasl – úplně sám.
Snažil jsem se ho znovu zapnout, ale už nereagoval.
Jako kdyby se po přehrání toho videa sám vypnul navždy.
A pak jsem uslyšel zvuk.
Tiché, ale zřetelné zaškrábání na podlaze.
Přímo za mnou.
Otočil jsem se… ale nikdo tam nebyl
Půda byla tichá.
Nic než staré krabice, nábytek a prach.
Ale měl jsem pocit, že tam někdo je.
Že se na mě někdo dívá.
Najednou mi zazvonil telefon.
Podíval jsem se na displej.
Skryté číslo.
A v tu chvíli jsem věděl, že bych to neměl zvedat.
Ale udělal jsem to.
Na druhé straně… můj vlastní hlas
„Haló?“ zašeptal jsem.
A pak jsem to uslyšel.
„Díval ses na to video?“
Byl to můj hlas.
Dokonale stejný.
V tu chvíli se ozvalo cvaknutí – a hovor skončil.
Od té doby…
Každou noc mám pocit, že mě někdo sleduje.
V ložnici se mi občas samy pohnou věci.
A ráno nacházím svůj mobil na místech, kam jsem ho rozhodně nepokládal.
Nejhorší na tom je…
Že ten notebook jsem druhý den už na půdě nenašel.
Zmizel.
Ale vím, že se vrátí.
Možná už je zase někde poblíž.
Možná je tohle jen začátek.
Možná… se někdo dívá i teď.
