Článek
Věta plná předpokladů. Jako by samota byla jen dočasná porucha, přestupní stanice na cestě k tomu opravdovému – spárovanému – životu. Jenže co když se žádný „pravý“ nemá objevit? A hlavně – co když ho ani nehledám?
Single život není chyba v systému. Není to stav, který je potřeba co nejrychleji opravit. Pro spoustu lidí je to volba. A dokonce velmi vědomá. Ne proto, že by se báli lásky. Ale proto, že si váží svého klidu víc než každodenního kompromisu.
Láska, která stojí příliš
Vztah může být krásný. Ale taky může být hlučný, náročný, pohlcující. Někdy víc bere, než dává. A člověk se začne ptát: Co z toho mám já? Jsem šťastná, nebo jen zvyklá? Nejde o sobectví. Jde o sebezáchovu.
Proč bych měla vyměnit večery v tichu za dlouhé hádky o ničem? Proč bych měla přizpůsobovat svůj režim někomu, kdo mi nerozumí? Proč bych měla ztrácet sama sebe jen proto, abych nebyla sama?
Klid není prázdnota
Lidé si často pletou klid s prázdnotou. Myslí si, že ten, kdo žije sám, je osamělý. Ale osamělost je stav mysli, ne stav domácnosti. Někdy se cítíme nejvíc sami právě tehdy, když jsme s někým, kdo nás nechápe.
Naopak – samota může být léčivá. Je to prostor, kde si člověk ujasní, co chce a co už nikdy nechce. Klid není nedostatek, je to přepych. Luxus být sám sebou. Dělat věci po svém. Nemuset vysvětlovat, obhajovat, ustupovat.
Proč pořád potřebujeme vysvětlovat, že nám to tak vyhovuje?
Ve společnosti, kde je vztah považovaný za základní jednotku štěstí, je těžké říct nahlas: „Nechci partnera.“ Ne proto, že by na tom bylo něco špatně – ale protože to zní podezřele. Lidé hned začnou hledat důvod. Zklamání? Trauma? Strach?
Ale někdy to není o minulosti. Někdy je to o přítomnosti. O tom, že se nám takhle žije dobře. Že si ceníme svého času, prostoru, energie. Že máme přátele, smích, radosti. Jen jim nedáváme romantický rámec. A to neznamená, že žijeme míň.
Možná jednou. Ale možná taky ne.
Neznamená to, že nikdy nikoho nepotkáme. Neznamená to, že jsme zavřeli srdce. Znamená to jen, že ho nedáváme do rukou někomu jen proto, abychom vyhověli očekáváním. Pokud někdy přijde někdo, kdo ten náš klid nerozbije, ale rozšíří, fajn. Ale pokud ne, taky fajn.
Protože někdy člověk nechce vztah. Chce klid. A to je úplně v pořádku.
