Článek
Zavolala jsem mu hned poté, ale popřel, že by se o něco takového pokoušel. „Musel to být někdo jiný,“ řekl mi.
Jenže o několik dní později jsem si všimla další podivnosti. Někdo použil jeho e-mail k registraci na stránky, o kterých jsme nikdy neslyšeli. Pak přišel účet za večeři v luxusní restauraci, kde jsme nikdy nebyli. Bylo to, jako by někdo žil jeho život…
Setkání s podvodníkem
Pak se stalo něco, co mi zvedlo tep. Jednoho večera mi přišla SMS od mého manžela: Jsem doma, můžeš přijít dolů? Bylo mi to divné, protože věděl, že mám klíče. Když jsem vyšla ven, viděla jsem ho stát u auta. Ale něco bylo špatně. Na první pohled vypadal jako on – stejná výška, postava, dokonce i oblečení. Ale když jsem se mu podívala do očí, nebyl to on.
„Kdo jste?“ zeptala jsem se roztřeseným hlasem.
Muž se usmál. „Copak mě nepoznáváš?“ řekl hlasem, který byl téměř identický s tím, který jsem slýchávala každý den.
Cítila jsem, jak se mi podlamují kolena. „Ne… můj manžel je nahoře. Tak kdo sakra jste?!“
Šokující odpověď
Zhluboka se nadechl, jako by se chystal říct něco velmi důležitého. Pak pronesl větu, která mi způsobila mráz po zádech:
„Jsem ten, kdo tu měl být. Ten, kterého jsi měla milovat jako prvního.“
Srdce mi začalo divoce bušit. Nerozuměla jsem tomu. „O čem to mluvíš?!“
Muž se podíval stranou a řekl něco, co mě donutilo zapochybovat o realitě: „Byl jsem tvůj první. V jiné verzi tohoto světa. V jiném životě. A teď jsem se vrátil.“
Pravda, která mě pronásledovala
Ustoupila jsem o krok dozadu. To nemohla být pravda. A přesto… něco v jeho očích, v jeho hlase… něco ve mně vědělo, že nelže. „To není možné,“ zašeptala jsem.
Usmál se, ale v tom úsměvu bylo něco smutného. „Vím, že to není snadné pochopit. Ale já jsem byl tvůj manžel. V jiném světě. V jiném čase. Jenže tehdy se něco pokazilo. A tak jsi skončila s ním, ne se mnou.“
V hlavě mi vířilo tisíc otázek. Chtěla jsem utéct, chtěla jsem zavolat na policii, chtěla jsem se probudit z té noční můry. Ale nemohla jsem se pohnout.
„Proč jsi tady?“ podařilo se mi nakonec vykoktat.
„Protože to nemělo skončit takhle,“ odpověděl. „A protože tě stále miluji.“
Co když měl pravdu?
Té noci jsem se k manželovi vrátila, ale už jsem se na něj nedokázala dívat stejně. Pořád jsem měla v hlavě slova toho cizince. Nebo… byl to skutečně cizinec?
Od té doby jsem ho už nikdy neviděla. Ale když se v noci probudím ze sna, mám pocit, že někde tam venku stále čeká. A možná… možná se jednoho dne vrátí.
