Den země: Lidstvo stále stojí před stejnými výzvami jako kdysi

Den Země se každý rok slaví 22. dubna a má za cíl upozornit na význam ochrany životního prostředí a snižování negativního dopadu člověka na planetu.

Před prvním Dnem Země se v USA v spotřebovávalo neefektivně obrovské množství olovnatého benzínu v automobilech a průmysl vypouštěl do ovzduší kvanta emisí bez obav z ekologických následků. Znečištění bylo považováno za symbol prosperity a veřejnost se téměř nezajímala o životní prostředí a jeho vliv na zdraví lidí. V roce 1962 však kniha Rachel Carsonové Tiché jaro (Silent Spring) změnila situaci. Stala se bestsellerem a zvýšila povědomí veřejnosti o živých organismech, životním prostředí a vazbě mezi znečištěním a veřejným zdravím.

Roku 1969 pak explodovala u kalifornské Santa Barbary ropná plošina, uniklá ropa způsobila ekologickou katastrofu do té doby nevídaných rozměrů. Šéf Union Oil, provozovatele plošiny, Fred L. Hartley přitom prohlásil, že nemá rád, když se tomu říká katastrofa: „Nikdo přece nepřišel o život. Jsem šokován, kolik publicity má pár mrtvých ptáků.“

Nicméně obyvatelé Santa Barbary se nevídaně sjednotili a společně začali likvidovat následky havárie a zachraňovat těch „pár ptáků“. Kontaminovaných zvířat - nejenom ptáků, ale i delfínů a dalších úžasných mořských zvířat byly přitom tisíce. Katastrofa v Santa Barbaře se stala jedním z hlavních podnětů pro vznik zeleného hnutí a stála i při zrodu tradice slavit Den Země.

Důležitou úlohu tehdy sehrál americký senátor Gaylord Nelson. Byl znepokojen zhoršujícím se životním prostředím v USA a po úniku ropy v Santa Barbaře a chtěl něco udělat. A inspiroval se studentským protiválečným hnutím. Jeho záměrem bylo spojit energii mladých studentů s nově vznikajícím veřejným povědomím o znečištění ovzduší a vody ve Spojených státech. Spolu s kongresmanem Petem McCloskeym zorganizovali výuku na univerzitních kampusech a zvolili 22. duben jako den pro celostátní protesty. První Den Země v roce 1970 inspiroval 20 milionů Američanů k demonstrování proti dopadům průmyslového rozvoje na lidské zdraví. To vedlo k vytvoření Agentury pro ochranu životního prostředí (EPA) a přijetí důležitých zákonů v oblasti životního prostředí.

V roce 1990 se Den Země stal celosvětovou akcí, která zmobilizovala 200 milionů lidí ve 141 zemích a vynesla otázku ochrany životního prostředí na světovou scénu. Den Země 1990 tak znamenal obrovský impuls pro úsilí o ochranu životního prostředí po celém světě a pomohl připravit půdu pro Summit Země pod hlavičkou Organizace spojených národů v Rio de Janeiru v roce 1992.

I dnes - po více jak padesáti letech - stojíme před následky lidské činnosti. Změna klimatu a úbytek biodiverzity nás ohrožuje více než kdy jindy. Během posledního půlstoletí se počty živočichů žijících volně na naší planetě snížily o dvě třetiny. Každý den dochází k vymizení desítek druhů. Podle vědců mohou lidé za největší úbytek života na Zemi od dob dinosaurů. Způsob, jakým těžíme, znečišťujeme, lovíme, hospodaříme, stavíme a cestujeme, může vést k vyhynutí alespoň milionu druhů. Průměrné globální oteplení v současné době dosahuje kolem +1,1 °C a predikce vědců odhadují, že se můžeme dostat až na +3 °C. V České republice se teplota zvyšuje asi dvakrát rychleji než na celém světě, což znamená, že zde již došlo k nárůstu teploty o 2 °C.

Klimatická změna má obrovský vliv na biodiverzitu a naopak. Vysoké teploty, sucho a extrémní povětrnostní jevy jako hurikány a záplavy způsobují úbytek druhů. Musíme přijmout konkrétní kroky, abychom snížili množství skleníkových plynů v atmosféře a chránili důležité ekosystémy. Každý z nás může žít udržitelnějším životním stylem, tedy například omezit používání jednorázových plastů nebo používat méně automobily. Klíčové jsou ale systémové změny, tedy přejít na obnovitelné zdroje energie, jako jsou solární panely a větrné turbíny. Kromě toho je důležité chránit lesy a oceány a zastavit nadměrný rybolov. Je potřeba, aby si lidé uvědomili, že naše existence je úzce propojena s biodiverzitou a že je třeba chránit životní prostředí pro zachování životů tisíců druhů a pro naši vlastní budoucnost.

Životní prostředí v Česku se v posledních třech desetiletích výrazně zlepšilo. Podle Zprávy o životním prostředí, kterou každoročně předkládá Ministerstvo životního prostředí, došlo k poklesu emisí škodlivin do ovzduší, zlepšení kvality vody a půdy, zvýšení podílu chráněných území a obnovitelných zdrojů energie a snížení produkce odpadů. Tyto pozitivní změny jsou důsledkem legislativních, ekonomických a technologických opatření, která byla zavedena po roce 1989 v rámci procesu transformace a integrace do Evropské unie.

Přestože se životní prostředí v Česku zlepšilo, stále existují mnohé výzvy a rizika, kterým je třeba čelit. Mezi ně patří například:

V Česku nyní politici pracují na aktualizaci klíčových dokumentů, které ovlivňují klimatickou a energetickou politiku státu. Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo průmyslu a obchodu pracují na aktualizaci Národního energeticko-klimatického plánu, Politiky ochrany klimatu a Státní energetické koncepce, které mají napomoci k přechodu na udržitelné a nízkouhlíkové hospodářství. Tyto dokumenty zahrnují nejen produkci elektřiny, ale i výrobu tepla, chladu, distribuci zemního plynu a další oblasti, jejichž aktualizace vychází z mezinárodních a evropských závazků. Vláda by měla více podporovat rozvoj obnovitelných zdrojů a úsporu energie namísto plánování nových jaderných reaktorů a poskytovat více dotací na zateplování domů a instalaci solárních panelů na střechy, zejména pro nízkopříjmové domácnosti.

Zároveň nás čeká plnění závazků, které si schválily světové státy na konferenci o biodiverzitě v Montrealu - zastavit vymírání druhů a úbytek biodiverzity a do roku 2030 ochránit 30 % pevniny, řek i moří a  zároveň obnovit zničenou přírodu.

Šimon Hauser je mediální koordinátor Greenpeace ČR.