Článek
Boj o to, aby těžba na Bílině nepokračovala za původně stanovené limity, se táhne už roky. Klíčové pro porozumění tomu, co se dnes kolem dolu Bílina děje, je vrátit se do roku 1991, kdy vláda Petra Pitharta schválila závazné usnesení č. 444, kterým definovala územní limity na těžbu hnědého uhlí v severních Čechách. Šlo o územní linie, za něž nesměla postoupit těžba v jednotlivých severočeských dolech. Vládní usnesení bylo přijato na návrh tehdejšího ministra životního prostředí Ivana Dejmala a týkalo se celé řady dolů mimo jiné lomu ČSA mezi Litvínovem a Jirkovem a lomu Bílina západně od města Bílina.
Těžební limity měly primárně chránit životní prostředí a krajinu v oblasti severních Čech a fungovat jako vládní záruka ve prospěch obcím v blízkosti uhelných dolů, aby měly jistotu, že se nebude zhoršovat jejich životní prostředí a zdejší kvalita života a že se mohou spolehnout na to, že těžba uhlí nenaruší životní plány jejich obyvatel a nevezme jim jejich domovy. Těžební společnosti o prolomení limitů na dolech ČSA a Bílina usilovaly desítky let a v druhém případě nakonec slavily úspěch.
Uvedené usnesení Pitharovy vlády potvrdila i vláda Mirka Toplánka, která ale upravila linii územních limitů na dole Bílina, což zde umožnilo těžit uhlí do roku 2030. Mnohem závažnější rozhodnutí však učinila vláda Bohuslava Sobotky v roce 2015, která limity na Bílině zcela prolomila. Usnesení Sobotkovy vláda tak bylo významným způsobem ve prospěch těžby a otevřelo cestu k tomu, aby se uhlí na Bílině v případě udělení potřebných povolení těžilo až do roku 2050. Rovněž současný záměr Severočeských dolů prodloužit těžbu do roku 2035 se nazývá I. etapa Doly Bílina, protože následovat původně měla ještě druhá etapa, kdy společnost plánovala těžit uhlí až do zmíněného roku 2050.
Protest na dole Bílina 2023
Dopady na klima vládu netrápily
Navzdory silným protestům, které se proti prolomení limitů konaly, tak vláda Bohuslava Sobotky 19. října 2015 na výjezdním zasedání v Ústeckém kraji rozhodla o zrušení územně ekologických limitů těžby hnědého uhlí na dole Bílina. Jedinou polehčující okolností jednání Sobotkovy vlády bylo, že limity na lomu ČSA, jejichž prolomení by pravděpodobně vedlo ke zbourání obcí Horní Jiřetín a Černice, zůstaly zachovány.
Vláda tehdy prolomení limitů odůvodňovala především potřebami českého teplárenství a s tím spojenou energetickou bezpečností země. Odvolávala se také na to, že rozhodnutí umožní zachování řady pracovních míst. V neposlední řadě pak Sobotkova vláda upozorňovala na to, že ve hře je dalších 100 až 120 milionu tun uhlí. Naproti tomu se vůbec netrápila tím, jakým způsobem prodloužení těžby dopadne na životy lidí například v Mariánských Radčicích, k nimž se hranice dolu přiblíží na vzdálenost 500 metrů, a jak významný negativní vliv bude mít pokračující těžba na klima.
Tehdejší ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek (ČSSD) si krok vlády, jejíž byl součástí, pochvaloval a komentoval ho následujících způsobem: „Jsem rád, že po letech, když byl problém těžebních limitů neustále odsouván, se této vládě podařilo udělat zásadní krok a zajistit uhlí pro české teplárenství. Byl to krok nesnadný, nicméně je bezpochyby krokem zodpovědným vzhledem k zájmu naší země a její energetické bezpečnosti v příštích desetiletích i zhruba k milionu šesti stům tisícům českých domácností, které jsou závislé na centrálních zdrojích vytápění z hnědého uhlí. Zdražení tepla až o jednu třetinu by hrozilo v případě nutnosti převést uhelné teplárny na plyn.“
Prodloužení těžby je blíž než kdy dřív
Prolomení limitů v letošním roce vyústilo v nepravomocné rozhodnutí Obvodního báňského úřadu v Mostě (OBÚ) prodloužit těžbu na velkolomu Bílina minimálně do roku 2035. Hrozí tak výrazné dopady na životní prostředí, na životy lidí bydlící v blízkosti lomu a samozřejmě i významný negativní vliv na klima daný spálením vytěženého uhlí.
O osm let později jsme přitom v situaci, kdy akutně hrozí, že uhlí skončí ještě dříve než v roce 2033, který si jako rok odklonu od uhlí stanovila ve svém programovém prohlášení vláda Petra Fialy. A to z důvodu ekonomické nerentability, kdy se už nebude vyplácet z uhlí vyrábět elektřinu, jak už teď upozorňují zástupci velkých fosilních korporací, jako je skupina ČEZ či Sev.en Energy Pavla Tykače. Jinak řečeno, děje se pravý opak toho, čeho se obával Jan Mládek.
Přesto si ale v loňském roce Severočeské doly požádaly o prodloužení těžby na dole Bílina. A co víc nevylučují ani to, že by se zde těžilo uhlí až do 50. let tohoto století, jak zástupci skupiny ČEZ uvedli na letošní valné hromadě společnosti. Tomu by odpovídalo i to, že v Souhrnném plánu sanací a rekultivací k současnému prodloužení těžby se s rekultivací území po těžbě počítá až v roce 2055, tedy o 20 let později, než by měla těžba skončit podle povolení, které se nyní Severočeské doly snaží získat.
Nyní osm let po prolomení ekologických limitů Sobotkovo vládou se tak prodloužení těžby na dole Bílina výrazně přiblížilo, protože Obvodní báňský úřad v Mostě nepravomocně udělil Severočeským dolům povolení k hornické činnosti. Nyní vzhledem k tomu, že organizace Greenpeace, město Litvínov a další, například i Rudolf Drien žijicí v nedalekých Mariánských Radčicích podali proti rozhodnutí odvolání k Českému báňskému úřadu (ČBÚ), záleží na tom, jak dovolání dopadnou. Díky tomu, že v odvoláních proti rozhodnutí Obvodního báňského úřadu byla napadena i pokladová závazná stanoviska, tak ČBÚ požádal o přezkum jejich autory. Ministr životního prostředí Petr Hladík by tak měl přezkoumat závazné stanovisko Ministerstva životního prostředí EIA posuzující vlivy na životní prostředí z roku 2019.
Ten by měl o přezkumu stanoviska EIA rozhodnout v následujících týdnech. Už brzy se tím pádem ukáže, zda ministr Hladík naváže na zmíněného ministra Mládka a na svého předchůdce Richarda Brabce, za něhož MŽP vydalo souhlasné stanovisko EIA a dalo tím prodloužení těžby zelenou, nebo zda rozhodne v souladu se strategickým cílem vlády zcela utlumit využití uhlí pro výrobu elektřiny a tepla do roku 2033 schváleným vládou tento týden v draftu Vnitrostátního plánu ČR v oblasti energetiky a klimatu.
Protest na dole Bílina 2023
Nyní vše záleží na ministrovi Hladíkovi
Greenpeace souhlasné stanoviska EIA z roku 2019 označilo za největší chybu v historii úřadu.
Podle jeho zjištění trpěla dokumentace k prodloužení vážnými nedostatky zejména v oblasti hodnocení dopadů na klima, na ovzduší a na floru. Chybělo v ní také hodnocení tzv. externích nákladů těžby, variantní řešení, imisní bilance polétavého prachu a další důležité náležitosti.
Organizace také upozorňovala na to, že zpracovatel nezahrnul do analýzy vliv spalování vytěženého uhlí na klima. Jde přitom o nejvýznamnější negativní dopad, který by těžba za prolomenými limity na Bílině měla. Podle původních plánů známých z vyhodnocení dopadů na životní prostředí se má vytěžit 8,3 milionu tun uhlí ročně, jehož spálením se má podle posudků MŽP uvolnit do ovzduší 11,5 milionu tun CO2 (5,76 % emisí vypuštěných v roce 1990 a necelých 10 % současných emisí). To by ohrozilo podíl České republiky na splnění klimatických cílů EU na snížení emisí.
Povolení těžby uhlí za původními územními ekologickými limity je v přímém rozporu s funkcí ministerstva – tedy s ochranou přírody a životního prostředí. Úředníci tak například povolili zničení mokřadu Venuska a vybudování náhradního nedokáže nahradit rozvinutý a ceněný ekosystém. Uvidíme, zda Petr Hladík tuhle chybu zopakuje nebo ne.
Aktuální žádost Severočeských dolů zajistit si od Obvodního báňského úřadu v Mostě povolení k hornické činnosti na dole Bílina do roku 2035 je tak vyvrcholením dlouholetých snach těžit uhlí za původně stanovenými limity. Umožnil ji předchozí postup vlády Bohuslava Sobotky a ministra životního prostředí a ministra Richarda Brabce, ale definitivní prodloužení těžby posvětí až ministr Hladík svým případným potvrzením souhlasného stanoviska EIA.
Těžba na Bílině i po roce 2033 je klimatickým zločinem a pokud k ní nakonec dojde, fosilním padouchem nebudou jen Severočeské doly, společnost ČEZ a vláda Bohuslava Sobotky, které prolomila zdejší limity, nýbrž i ministr životního prostředí Petr Hladík.
