Článek
V sobotu se do Horního Jiřetína sjela celá řada lidí, kteří se podíleli na tom, že tohle krásné městečko, oddělené od poničené průmyslové krajiny hradbou stromů, stále stojí. Setkali jsme se znovu se starostou Vladimírem Buřtem a dalšími lidmi z Jiřetína. Společně v kruhu takřka rodinném jsme oslavili, že se důl v nejbližší době úplně uzavře a je už definitivně jasné, že se kvůli těžbě uhlí nebudou vyhánět lidi z jejich domovů. A že se svět nezbořil, když se kvůli uhlí Horní Jiřetín nakonec nezbořil.
Pro ty z nás, kteří sledují problematiku energetiky či severních Čech, není konec těžby na dole ČSA žádným překvapením. Důl již dávno narazil na své limity, a to nejen ty obrazné, ale i doslovné - na územní ekologické limity těžby, které schválila na začátku 90. let minulého století vláda, aby ochránila životní prostředí a místní obce v severních Čechách. Konkrétně na dole ČSA zůstane díky limitům v zemi zhruba 750 milionů tun uhlí, které by jinak po vytěžení a spálení přispěly k prohloubení současné klimatické krize. Místo dolu vznikne vodní plocha a velká část okolí se ponechá přírodě.
Majitel dolu - uhlobaron Pavel Tykač - sice po mnoho let tlačil na prolomení limitů, aby zde mohl těžit uhlí dalších 100 let, ale narazil na tuhý odpor především ze strany místních lidí, jimž pomáhaly zavedené ekologické organizace i tehdy začínající a formující se klimatické hnutí Limity jsme my, které si limity těžby vetknulo i do názvu. Pro místní, z nichž někteří se kvůli rozšiřování severočeských uhelných dolů museli v životě i několikrát stěhovat, tak bylo po dlouholetém vyčerpávajícím úsilí velkou úlevou, když v řijnu 2015 rozhodla vláda Bohuslava Sobotky, že limity na dole ČSA zůstávají v platnosti.
Starosta Horního Jiřetína a další odpůrci rozšiřování dolu ČSA konfrontují ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka před jednáním vlády v Ústí nad Labem, na němž se rozhodovalo o zachování limitů. (c) Greenpeace - Ibra Ibrahimovič
Už předtím se v dole těžilo méně, než bylo v plánu - ostatně schválená EIA pro důl počítala, že se bude těžit jen do roku 2014, tedy měla skončit ještě předtím, než se v realitě rozhodovalo o prolomení limitů. A po rozhodnutí o zachování limitů se těžba ještě více utlumovala. Poslední ze skrývkových rypadel, které po desítky let neúnavně ukusovaly další a další kusy místní krajiny, se zastavilo v roce 2019. A počet lidí pracujících v dole se také kontinuálně zmenšoval, především o pracovníky a pracovnice, kteří odcházeli do důchodu. V posledních letech tak důl spíše paběrkoval zbytky uhlí, které se zde ještě v rámci ekologických limitů těžby nacházely.
Nyní v žádném případě nejsme v situaci, kterou se snažili vykreslit podporovatelé prolomení limitů - není tu žádná apokalypsa a zhroucení celého regionu, hladové děti a zmrzlé rodiny, není tu najednou 10 tisíc nezaměstnaných a nezaměstnatelných horníků. Kvůli konci těžby skončilo v současné pracovní pozici zhruba 500 lidí.
Každá velká životní změna je těžká, ale část lidí z dolu ČSA nalezla uplatnění v nedalekém dolu Vršany, další pak v pracích spojených s rekultivacemi a část z nich už před koncem těžby netrpělivě vyhlížely některé místní firmy - například dopravní podnik obsluhující Most a Litvínov. Z dat úřadu práce vyplývá, že v červnu vzrostl v okrese Most znatelně počet nových uchazečů o zaměstnání, následně v červenci vzrostla nezaměstnanost v okrese o 0,14 procentního bodu (což je o dost menší nárůst než například v Děčíně, kde ve stejném období zaznamenali 0,23 %), zatímco v srpnu už nezaměstnanost mírně klesla. Nezaměstnanost na Mostecku, která je nejvyšší v celé republice, je dlouhodobý problém, ale žádný tragický konec regionu, který nám sliboval majitel dolu ČSA, se po uzavření dolu nekoná.
Pohled na důl ČSA přes zámek Jezeří. (c) Greenpeace - Ibra Ibrahimovič
Je také důležité si připomenout, že končící zaměstnanci a zaměstnankyně mají právo na výsluhové příspěvky, které se podařilo pro lidi pracující ve všech hnědouhelných dolech rozšířit i díky společnému úsilí na první pohled nevšedních spojenců - hornických odborů a ekologických organizací. Výsluhové příspěvky pomohou hlavně lidem, kteří se už kvůli předdůchodovému věku do žádné nové práce hrnout nechtějí, nebo by měli problém si nějakou najít. Region navíc dostal 15,8 miliard korun z Fondu spravedlivé transformace právě na odklon od uhlí. Jestli je Ústecký kraj využije dobře, je jiná otázka, nicméně prostředky na pomoc regionu dostal.
Rypadla v dole ČSA se zastavila již před několika měsíci, nicméně nyní začala na šachtu dojíždět pracovní parta z nedalekého dolu Vršany, která ještě dotěžuje jednu otevřenou sloj. Situace uhelnému byznysu ale nijak nepřeje dlouhodobě. Těžba je ale jen dočasná. Elektřinu z uhlí v poslední době z trhu vytlačují levné obnovitelné zdroje a kvůli ceně emisní povolenky stále častěji i plyn, jehož cena se po raketovém vzestupu kvůli ruské agresi na Ukrajině opět propadla. Dlouholetý největší odběratel uhlí z dolu ČSA - elektrárna Chvaletice - měla letos podle dat Evropské sítě provozovatelů přenosových soustav elektřiny (ENTSO-e) jen velmi omezený provoz, navíc ani v minulosti už neodebírala uhlí jen z lomu ČSA, ale i z Vršan. Je tak docela dobře možné, že právě ekonomická situace a nástup obnovitelných zdrojů v zahraničí uspíší i konec paběrkování uhlí v lomu ČSA.
Je neuvěřitelné, jak se situace v Česku změnila za pouhých deset let. Ještě v roce 2015 místní uhelný byznys reálně operoval s tím, že by se tu těžilo uhlí dalších 100 let. Nyní máme v programovém prohlášení vlády schválený konec uhlí v roce 2033, ale v realitě uhelný byznys zřejmě skončí ještě dříve. Ještě štěstí, že kdysi politická reprezentace nepodlehla tlaku firmy uhlobarona Tykače a neprolomila limity na dole ČSA. Z Horního Jiřetína se tak díky tomu nestalo město duchů, z něhož jeho obyvatelé a obyvatelky museli odejít a zanechat v něm jen prázdné a zchátralé domy, které jsou postupně bourány. Namísto toho je dnes atraktivním a prosperujícím městečkem, které jde ostatním příkladem, především v oblasti nových technologií, obnovitelných zdrojů a energetické soběstačnosti.
Oslava instalace prvních solárních panelů v Horním Jiřetíně. (c) Greenpeace - Petr Zewlakk Vrabec
Uhlobaron Tykač oznámil, že kvůli vysokým cenám emisních povolenek by mohly v příštím roce skončit i dvě jeho velké elektrárny - Chvaletice a Počerady. U druhé jmenované je přitom další, ještě zásadnější důvod pro ukončení provozu - elektrárna Počerady přišla o svou výjimku z emisních limitů a musí tedy investovat do nových filtračních technologií, nebo provoz uzavřít. Je zjevné, že Tykačovi se do nových filtrů investovat nechce. Tykač, který na energetické krizi jen v roce 2022 vydělal přes 90 miliard korun, se samozřejmě snaží vzbudit dojem, že by mu měl stát dávat výjimky a s jeho byznysem mu finančně pomáhat, aby ho mohl provozovat dál. Je proto nesmírně důležité, aby mu na to politici a političky neskočili, stejně jako kdysi neskočili na pohádku o tom, že se uhlí pod Horním Jiřetínem musí vytěžit.
Dnes už je jasné, že uhlí končí a je potřeba, aby na to politici a političky reagovali. Měli by především zajistit, aby zde rychle vznikaly nové zdroje energie, které výrobu elektřiny z uhlí nahradí, a to především obnovitelné zdroje. A finanční podporu by neměli dávat bohatým uhlobaronům či státní firmě, ale lidem, kteří v uhelném sektoru dodnes pracují - třeba tak, že rozšíří výsluhové příspěvky i na pracovníky a pracovnice uhelných elektráren.
Lukáš Hrábek, tiskový mluvčí Greenpeace ČR.
