Článek
Plachá paní Ježková si vyhlédla pro své hnízdečko hromadu kulatiny na zahradě. Hromada byla přikrytá tak, aby bylo dřevo suché. A tak stačilo nanosit suché listí, trávu - a byl tu pelíšek pro ježčí miminka.
Narodila se hned čtyři. Pila mlíčko od maminky a když přišel ten správný čas, očka se otevřela a ježečci se začali rozhlížet po světě.
Nevím, jestli maminka měla málo mlíčka, nebo byl problém jinde, ale jednoho dne jsem na zahradě za dne potkala ježčího průzkumníka. Už to, že noční tvor se vydá na pochůzku za dne, signalizuje, že se pravděpodobně nachází v tísni.
Nožičky ho sotva nesly. Kolem osmi až deseti centimetrů dlouhý bodlináč ještě ani nevěděl, k čemu je žrádlo - nejspíš do té doby byl kojený.
A neustále se měl potřebu škrábat na přechodu mezi kožíškem na bříšku a bodlinami. Znovu a znovu - až se skutálel na zádíčka a zůstal tak ležet. Blechy mu lezly v kožíšku… Co s tím malým bodlináčem, jak mu pomoci?
Malý ježek možná potřebuje pomoc
O ježky v tísni jsem se starala již v době, kdy žádné záchranné stanice neexistovaly. Takže jsem se rozpomněla na staré časy a ježečka opatrně odblešila (v době, kdy prakticky veterinární léčiva nebyla dostupná, jsem používala lék na prašivinu kožešinových zvířat - fungoval jak na blechy, tak na klíšťata, ale nyní už jsou k mání úplně jiné přípravky) a zbavila klíšťat. (Pozor! Myslet na svoji ochranu před nákazou od klíšťat i před možným přenosem blech - doporučuji alespoň gumové rukavice).
Porozhlédla jsem se po zahradě kolem - a ejhle - batolí se tu další tři mimina! Tak šup - opět vyhnat blešky a klíšťata!
Ale kapsičce pro kočky prostě „nerozumí“ - očividně to není mlíčko, na které možná doteď, možná donedávna, jsou/byla zvyklá. No - co se dá dělat.
Opakované se vracím na místo - a večer vidím ježka, jak pobíhá na stejném místě jako drobečci. Á - paní Ježková! To je dobré - je u svých ratolestí. Mohu jít spát klidnější.
Druhý den už vím, kam zamířit, abych potkala své dočasně chráněnce. Jeden- dva - tři - čtyři! Jsou tu všichni. Jsem za to ráda. Spokojeně běhají - očividně je už blesky netrápí. Když jejich máma baští kapsičku pro kočky, zkouší ji ochutnat také. A za pár dní už ji baští s chutí. Na jaře to není obvykle třeba, ale u vrhu ze sklonku léta by drobečci mohli mít problém nabrat dostatečnou váhu k zimování. Tak jim občas přilepším kapsičkou nebo granulkama pro kočky. A mělká miska s vodou se také hodí - zvlášť v letošním bezesrážkovém pozdním létě. Z vody má radost celá ježčí rodinka.
A pak nastal čas, kdy ježčí rodinka zmizela. Možná si vyrazila do protějšího lesa budovat pelíšky na přezimování.
Pro mne snad úspěšná pomoc pozdnímu vrhu k přezimování, trocha radosti v srdíčku. A pro mé již dospělé dětičky milá vzpomínka na prvního ježečka, kterého si pamatují a kterému jsme pomáhali dohonit potřebnou váhu dva týdny před úderem mrazů. Dodnes na Lojzíčka vzpomínají. A vlastně Lojzíček říkají každému ježečkovi, který se do naší zahrady zatoulá.
Co říci závěrem? Pokud je intervence nutná a je to možné - udělat nutné minimum a nechat přírodu, ať pak ukáže své schopnosti a sílu - jak jsem zmínila už ve svém prvním článku.
