Článek
Na Wikipedii pod heslem „Guerrillové zahradnictví“ se můžeme dočíst, že tito lidé „využívají opuštěnou půdu, kterou nevlastní, k sázení rostlin a oživení veřejného prostoru“.
Už tady se poněkud lišíme - kupují pozemky, které jsou často komerčně špatně využitelné, a proto mohu získat ke zkrášlení poměrně velké pozemky za opravdu „směšné“ částky.
Ani pasáž „Motivace bývá různá, od nadšených zahradníků zkoušejících překročit hranice zákona, až po politicky motivované protesty“ není na mne úplně přiléhavá. Sice jsem nadšený zahradník, ale rozhodně nemám chuť a zájem překročit hranice zákona. Ani o protest se mi nejedná, spíš o snahu zkrášlením krajiny udělat radost sobě, ostatním lidem procházejícím krajinou, i jejím malým obyvatelům. A třeba i inspirovat ostatní.
K tomu jsem si určila několik zásad, které mi ukazují správný směr a jimiž se řídím:
1. Přinášet prospěch a potěšení nejen lidem, ale i ostatním obyvatelům naší krajiny.
2. Nevnášet do krajiny invazivní druhy rostlin.
3. Maximálně využívat vlastní sílu přírody k jejímu rozkvětu a obohacení.
4. Snažit se o bezzásahovou udržitelnost tak, aby se příroda po počátečním „popostrčení“ správným směrem již o dlouhodobý výsledek postarala sama.
Určitě je těchto zásad, které mi diktuje vnitřní kompas a zkušenosti víc, ale v tento okamžik mne nenapadá jejich explicitní formulace. Ale věřím, že časem se k tomuto seznamu vrátím a budu jej moci doplnit.
