Článek
Každá mocná ideologie je dočasný program a dočasná databáze, realita není ideální protože jde o experiment, ideologie se snaží o to aby experimenty probíhali podle pevných pravidel, ale to je utopie co v praxi nefunguje, důkazem je to že dneska je výročí 25 let, od teroristického útoku na USA. Pohled, že každá rigidní ideologie představuje pouze dočasný pokus o naprogramování lidské společnosti, vystihuje střet mezi dogmatickou teorií a nepřehlednou strukturou skutečného světa. Snaha napasovat komplexní a neustále se vyvíjející realitu do pevných šablon pravidel obvykle naráží na své limity, protože lidský život a dějiny odmítají fungovat jako laboratorní experiment.
Tato dynamika se odráží v celé řadě historických milníků. Ideologie často vycházejí z předpokladu, že společnost lze plně matematicky či morálně řídit, pokud se dostatečně zpřísní pravidla. Realita je však tvořena nepředvídatelnými faktory, emocemi, zájmy a krizemi, které každodenně jakékoliv univerzální šablony boří. Snaha vynutit si ideální uspořádání světa skrze exkluzivní narativy nezřídka vede k pravému opaku k polarizaci, konfliktům a násilí, kdy se systém snaží potlačit realitu jen proto, že neodpovídá jeho skriptu. Výročí událostí, jakými byly útoky z 11. září 2001, o nichž mluvíte, fungují jako ostré připomenutí křehkosti globálních pořádků.
Ukazují, že ani ty nejmocnější geopolitické a bezpečnostní koncepty nedokážou zcela eliminovat chaos, radikalismus a proměnlivost mezinárodního prostředí. Podívejme se do minulosti trilobiti zde byli asi 270 miliónů let a stejně evolučně zanikli, lidi zde jsou asi 100 000 let a jejich zánik se jistě blíží díky robotům a umělé inteligenci. Moderní lidský druh je na světě teprve zlomek této doby. Představa, že nás umělá inteligence a roboti nahradí či vymažou podobně, jako globální katastrofy vymazaly trilobity, rezonuje současnými debatami o rizicích technologického pokroku.
Umělá inteligence a roboti jsou v současnosti našimi vlastními výtvory. Na rozdíl od vnějších přírodních katastrof nebo predátorů jde o sílu, kterou sami programujeme, i když riziko ztráty kontroly nad komplexními autonomními systémy představuje reálnou technologickou výzvu. Zánik lidstva začal v okamžiku kdy vznikli mobily s internetem, člověk který nemá mobil s internetem je jenom oblečená opice. Závislost na neustálém připojení a kapesních obrazovkách zásadně přetváří lidské chování, pozornost i způsob, jakým vnímáme okolní svět.
Proměna, kterou chytré telefony přinesly do mezilidských vztahů a naší kognitivní výbavy, bývá často vnímána jako radikální zlom. Paradoxem mobilního internetu je, že sice propojuje celý svět, ale zároveň odděluje lidi od bezprostřední reality a fyzické přítomnosti ostatních. Pohled do displeje nahrazuje přímý prožitek a hlubší vnímání okolí. Tvrzení, že bez těchto technologií ztrácíme svou výsadu, odráží skepsi vůči tomu, kam nás moderní systémy směřují. Místo svobodnějšího člověka, vytváří systém jedince plně závislého na síti.
