Článek
Představte si svět, kde už neexistují daně z příjmu, nemovitostí ani z robotů. Tyto staré byrokratické nástroje jsou dávno zapomenuté, protože lidská práce ve výrobních procesech zcela ustoupila strojům. Státní pokladna však ze zvyku zeštíhlet odmítá, a tak přichází s ultimátním řešením, zdaněním samotného času. Od prvního nadechnutí na porodním sále až po poslední vydechnutí běží nekompromisní taxametr. Každá hodina lidského života stojí peníze. V takovém systému, kterému můžeme říkat automatismus, se člověk nerodí jako svobodná bytost, ale jako dlužník. Existence se mění v předplatné.
Spánek, odpočinek i pouhé bytí mají svou okamžitou tržní cenu. Veškerá neefektivní zábava, formální schůzky nebo „práce na hovno za hovno“ okamžitě kolabují. Nikdo si nemůže dovolit utrácet čas za cokoliv, co nenese okamžitou splátku za vlastní dech. Tradiční rodiny s mnoha dětmi by v takovém prostředí čelily okamžité likvidaci. Deset dětí na startu znamená desetinásobný nárůst dluhu, který by rodiče zbankrotoval dřív, než by potomci dospěli. Aby se předešlo zbytečným chybám, biologické rodiny a těhotenství se stávají zbytným luxusem.
Lidský materiál se vyrábí průmyslově v centrálních inkubátorech. Stát nebo korporace si u linky objednají přesně takové množství jednotek, jaké aktuální trh objektivně vyžaduje. Ženy, mateřství a emoce jsou nahrazeny chladnou logikou mraveniště. A co se stane s těmi, kteří nestíhají splácet svůj hodinový dluh? Systém je bez sentimentu vyřadí, konečnou stanicí je krematorium, kde se zlikviduje nefunkční kód. Automatismus je dokonalou, mrazivou vizí světa, kde peníze skutečně nesmrdí a to ani tehdy, když jsou potřísněné popelem těch, kteří si vlastní život zkrátka nemohli dovolit. Je to absolutní triumf optimalizace a automatizace, kde se lidstvo konečně propracovalo k efektivitě mraveniště.
