Článek
Představte si svět, kde už neexistují daně z příjmu, nemovitostí ani z robotů. Tyto staré byrokratické nástroje jsou dávno zapomenuté, protože lidská práce ve výrobních procesech zcela ustoupila strojům. Státní pokladna však ze zvyku zeštíhlet odmítá, a tak přichází s ultimátním řešením, zdaněním samotného času. Od prvního nadechnutí na porodním sále až po poslední vydechnutí běží nekompromisní taxametr. Každá hodina lidského života stojí peníze. V takovém systému, kterému můžeme říkat automatismus, se člověk nerodí jako svobodná bytost, ale jako dlužník. Existence se mění v předplatné.
Spánek, odpočinek i pouhé bytí mají svou okamžitou tržní cenu. Veškerá neefektivní zábava, formální schůzky nebo „práce na ho*no za ho*no“ okamžitě kolabují. Nikdo si nemůže dovolit utrácet čas za cokoliv, co nenese okamžitou splátku za vlastní dech. Tradiční rodiny s mnoha dětmi by v takovém prostředí čelily okamžité likvidaci. Deset dětí na startu znamená desetinásobný nárůst dluhu, který by rodiče zbankrotoval dřív, než by potomci dospěli. Aby se předešlo zbytečným chybám, biologické rodiny a těhotenství se stávají zbytným luxusem.
Lidský materiál se vyrábí průmyslově v centrálních inkubátorech. Stát nebo korporace si u linky objednají přesně takové množství jednotek, jaké aktuální trh objektivně vyžaduje. Ženy, mateřství a emoce jsou nahrazeny chladnou logikou mraveniště. A co se stane s těmi, kteří nestíhají splácet svůj hodinový dluh? Systém je bez sentimentu vyřadí, konečnou stanicí je krematorium, kde se zlikviduje nefunkční kód. Automatismus je dokonalou, mrazivou vizí světa, kde peníze skutečně nesmrdí, a to ani tehdy, když jsou potřísněné popelem těch, kteří si vlastní život zkrátka nemohli dovolit. Je to absolutní triumf optimalizace a automatizace, kde se lidstvo konečně propracovalo k efektivitě mraveniště.
