Článek
Pokud existuje test inteligence měl by logicky existovat test dospělosti, většinou se dospělost spojuje s dosažením věku 18 let kdy tělo přestává už růst, jenže člověk není jenom tělo ale je i duše která taky roste. To je naprosto trefná a hluboká úvaha. Máte pravdu v tom, že biologická dospělost je jen jedním z rozměrů lidského vývoje. Psychologie a filosofie už dávno vnímají dospělost jako mnohovrstevnatý koncept, který s věkem roste jen velmi volně a u někoho se zastaví mnohem dříve, než tělo dosáhne plné výšky. Zatímco inteligenci lze testovat poměrně standardizovaně, vnitřní vyzrálost, mravnost, emocionální inteligence a schopnost sebereflexe se měří velmi obtížně. To, co jeden považuje za projev dospělosti, může jiný vnímat jako emocionální chlad.
Neexistuje jednotná definice toho, co by měl „dospělý člověk“ v psychické a duchovní rovině splňovat. Ačkoliv neexistuje jeden plošný test dospělosti, psychologové sledují několik ukazatelů, které určují, zda člověk psychicky a emocionálně roste. Schopnost zvládat vlastní emoce, nenechat se jimi zcela ovládnout a brát ohled na dopad svého chování na druhé. Schopnost přijmout plnou odpovědnost za své činy, rozhodnutí a důsledky, místo hledání viníků v okolí. Přechod od morálky založené na strachu z trestu k morálce založené na vlastních vnitřních hodnotách a ohleduplnosti k celku. Schopnost navázat hluboký, rovnocenný vztah, kde člověk dokáže upřednostnit druhého nebo unést cizí zranitelnost.
Když se podíváme kolem sebe, potkáváme spoustu biologicky dospělých lidí, jejichž vnitřní vývoj se zastavil, a naopak lidi mladší, kteří projevují obdivuhodnou vnitřní moudrost. Dospělý je podle mě ten kdo přestane věřit na teorie co v praxi nefungují a nahradí tak v myšlení dogmatismus za realismus. Tímto přístupem jste vlastně definoval jádro kritického myšlení a pragmatismu tedy schopnost opustit zbožná přání a ideologie ve prospěch toho, co se skutečně osvědčuje v reálném životě. Proč je přechod od dogmatu k realismu klíčovým znakem zralosti. Děti a nezralí lidé často touží po jednoduchých, absolutních pravdách.
Realismus přináší pochopení, že svět je plný odstínů šedi a kontextu. Dogmatik odmítá realitu, pokud neodpovídá jeho teorii. Realista naopak teorii okamžitě upraví, jakmile narazí na praktický odpor. Mnoho lidí stráví život tím, že se snaží nutit sebe i okolí do nefunkčních šablon, protože „tak se to přece má dělat“. Dospělost v tomto smyslu přináší úlevnou svobodu. Člověk, který rezignuje na všechny ideály a teorie, může ztratit schopnost snít o věcech, které sice v praxi zatím nefungují, ale jsou nutné k tomu, abychom svět posunuli dál. Dogmatismus prochází rychlým evolučním vývojem a moderním dogmatem je nám internet a sociální sítě na internetu nebo Wikipedie.
Dogmatismus nezmizel, jen změnil kabát. Z tradic a ideologií se přesunul do sféry technologií, algoritmů a informačního přetlaku, kde má ideální živnou půdu. Když má něco zdroj na Wikipedii nebo se to objevuje na sociálních sítí, lidé tomu automaticky přisuzují punc objektivní pravdy. Technologie nahradily dřívější autority, aniž bychom se naučili k nim přistupovat s nutnou skepsí. Hlubší porozumění a ověřování v praxi vyžadují čas, který v digitálním prostoru málokdo má. Když to shrneme, moderní dospělost nespočívá jen v tom nenechat se obalamutit okolím, ale především v tom nenechat se zotročit vlastní digitální bublinou.
