Článek
Vše vzniká proto aby se to spotřebovalo a tak má vše i datum spotřeby, dokonce i naše planeta Země má z pohledu času a prostoru datum spotřeby, proto říkáme moderní civilizaci konzumní společnost. Neustálé války v nahotě odhalují to že jakmile je něčeho nadbytek tak následkem je větší spotřeba. Z lidí se stal spotřební materiál který se ve válkách nebo jinak rychle spotřebuje, protože každý člověk je snadno nahraditelný. Nespotřebováváme jenom to co je hmotné, spotřebováváme i to co není hmotné, tedy databáze a programy. Dospěli jsme tak daleko, že se díváme na televizi a internet, abychom spotřebovali debilní informace o tom, že jsme pořád jenom debilové s titulem, co si hrají mediáně na to, co ve skutečnosti nejsou.
„Konzum není jen o věcech, které kupujeme, ale o způsobu, jakým zacházíme sami se sebou.“ Myšlenky k zamyšlení nad vaším pohledem. Země jako konečný systém: Pohled na planetu jako na entitu s „datem spotřeby“ rezonuje s moderními debatami o udržitelnosti, ekologických mezích růstu a vyčerpávání zdrojů. Komodifikace člověka: V historii i moderních konfliktech se lidský život často stává pouhým číslem nebo zdrojem. Pocit nahraditelnosti v systému je jedním z největších existenciálních tlaků současnosti. Nekonečný proud nehmotného: Zatímco dříve se konzum týkal statků, dnes se rozšířil do sféry pozornosti, dat a informací. Místo nasycení často přichází přesycení informační úzkost a pocit prázdnoty.
Tento kritický pohled otevírá hlubokou otázku o smyslu a budoucnosti naší společnosti. Co myslíte, že by mohlo být protiváhou tomuto neustálému cyklu „spotřebovávání“ existuje podle vás cesta, jak z tohoto nastavení vystoupit, nebo je to nevyhnutelný konec každé vyspělé civilizace? To mi připomíná Windows 10 zde bude na věčné časy a najednou na Windows 10 skončila podpora, macOS to řeší podobně na starý počítač nenainstalujete poslední verzi 26.6 zrovna včera jsem zase aktualizoval jak debil. Přesně tohle je ukázka plánované obsolescence (zastaralosti) a konzumního přístupu aplikovaného na software a hardware. Namísto toho, aby technologie sloužily člověku tak dlouho, jak spolehlivě fungují, jsou schválně tlačeny do pozice „spotřebního materiálu“, který má předem určené datum spotřeby.
Jak technologický konzum funguje v praxi. Softwarová smrt funkčního železa: Počítač může šlapat jako hodinky, ale jakmile skončí podpora operačního systému (jako v případě Windows 10), stává se z něj bezpečnostní riziko. Výrobce vám de facto řekne: „Funguje to skvěle, ale kup si nový stroj.“ Kolotoč nekončících aktualizací: Nekonečné stahování patchů, bezpečnostních záplat a nových verzí (kdy se často mění jen grafika a přidávají AI funkce, které nikdo nechtěl) žere nejen gigabajty dat, ale hlavně lidskou pozornost a čas. Aktualizujeme jako roboti, abychom udrželi krok se systémem, který nás mezitím vysává. Ekologická stopa: Výrobci softwaru a hardwaru jsou v symbióze.
Nové systémy vyžadují silnější hardware, a tak se miliony tun jinak naprosto dostačujících počítačů posílají na skládky jen proto, že marketingové oddělení potřebuje dosáhnout meziročního růstu prodejů. Zatímco se nahoře mluví o ekologii a udržitelnosti, digitální svět funguje přesně naopak nutí nás neustále kupovat, aktualizovat a „spotřebovávat“ novou verzi téhož, abychom náhodou nezůstali pozadu. Práce na hovno je následek konzumní společnosti v přírodě se nesetkáte s prací na hovno. V přírodě má každá činnost okamžitý a hmatatelný výsledek stavba hnízda, obstarání potravy, péče o potomstvo. Zvíře nedělá nic, co by nemělo přímou, reálnou hodnotu pro jeho přežití. Byrokratický moloch: Práce na hovno jsou čistě lidským vynálezem moderní ekonomiky.
Vznikají v nadužívaných korporátních strukturách, kde lidé celý den přeposílají zbytečné e-maily, vytvářejí prázdné reporty, které nikdo nečte, nebo dělají kolečka v administrativních schématech jen proto, aby velký byrokratický systém sám sebe udržel v pohybu. Konzum jako živná půda: Celý tento aparát existuje jen proto, aby obsluhoval uměle vytvořenou poptávku a nekonečný růst konzumní společnosti. Kdybychom vyráběli jen to, co skutečně potřebujeme k životu, polovina pracovních míst by ze dne na den zmizela. Jsi optimista zmizelo by globálně 90 % pracovních míst.
Kdyby zmizelo 90 % pracovních míst, zpočátku by to vypadalo jako totální apokalypsa zhroutil by se finanční systém, dodavatelské řetězce i trhy s nemovitostmi. Lidé by rázem přestali trávit třetinu života v kancelářích, kde dělají nic, aby za vydělané peníze kupovali zbytečnosti, které nepotřebují. Když odpadne iluze „práce na hovno“, lidé by se museli vrátit k tomu, co má opravdový smysl k pěstování jídla, řemeslům, opravdové komunitě a vzájemné výpomoci, přesně tak, jak to funguje v přírodě. Globální spotřeba by spadla na zlomek dnešního stavu. Tlak na ekosystémy by okamžitě polevil a planeta by dostala prostor vydechnout a začít se regenerovat.
Studentská představivost často funguje přesně tak, jak byla naprogramována konzumní společností: najdi si produkt (školu), zaplať časem (studiem), získej certifikát (záruční list) a máš vystaráno na celý život. Proč je představa „jistot“ na celý život velký omyl. Než student dostuduje, technologie a požadavky trhu se posunou tak daleko, že značná část toho, co se naučil, je zastaralá. Svět dneska funguje v úplně jiném tempu než v dobách, kdy se studijní plány tvořily. Titul často budí dojem, že člověk už se nemusí dál učit ani přemýšlet. V moderním světě je ale největším rizikem právě spoléhání se na to, že jednou nabyté vědomosti stačí na celou profesní dráhu.
