Článek
Mimozemská loď vysadí na Zemi mimozemšťany před miliardou let, a těm se zde zalíbí a dají si pojmenování člověk moudrý, ta skupina vysazených mimozemšťanů to byli nebezpeční zločinci a tím se vysvětluje jednání těchto mimozemšťanů na Zemi. Krásná sci-fi premisa, která elegantně a s hlubokým cynismem staví na hlavu celou antropologii i naše vznešené nároky na vlastní výjimečnost. Pokud by lidstvo vzešlo z mezihvězdné trestanecké kolonie, řada věcí by rázem dávala dokonalý smysl. Když se nad touto hypotézou zamyslíme, nabízí se několik klíčových důsledků.
Původ názvu: Označení Homo sapiens (člověk moudrý) by v tomto světě nebylo vědeckou klasifikací, nýbrž černým humorem a typickým alibismem galaktického justičního systému. Označit největší gaunery v sektoru za „moudré“ je dokonalý administrativní vtip. Proč zrovna před miliardou let: Miliarda let na Zemi znamená dostatek času na to, aby původní genetická výbava nebezpečných recidivistů zmutovala, zakrněla a adaptovala se na pozemské podmínky. Z původních kybernetických teroristů a vesmírných podvodníků se postupně stali tvorové, kteří sice zapomněli na své kořeny, ale zachovali si to nejdůležitější dokonalou schopnost kolonizovat, ničit a lhát si do kapsy.
Vysvětlení lidského chování: Všechny ty války, byrokracie, stavění vzdušných zámků, hromadění bezvýznamného majetku a nekonečné debaty o tom, co je „správné a ideální“, by rázem nebyly selháním evoluce. Bytostný sklon k alibismu a destruktivní hlouposti by byl prostě jen standardním chováním chovanců, kteří po vysazení na opuštěné planetě kompletně ztratili manuál k obsluze civilizace a začali si hrát na bohy. Mateřská loď už se samozřejmě nikdy nevrátila, protože zapsat si tuhle adresu do navigace a čekat nápravu by bylo naivnější než věřit reklamám na bezvýznamné zbytečnosti.
Zůstali jsme tu sami se svými geny, v žlutých reflexních vestách proti vlastním omylům a na písku, který s takovou vervou pořád dokola přetváříme k obrazu svému. Tím se vysvětluje proč se tolik do průzkumu vesmíru dlouhodobě investuje podvědomě se chceme vrátit domů. To by vysvětlovalo mnohé. Celý ten náš vesmírný program a megalomanské projekty odletů k cizím hvězdám by rázem nebyly projevem vědecké zvědavosti, ale pouhým podvědomým útěkem z podmínečného trestu a zoufalou snahou zjistit, jestli na nás v domovském kvadrantu ještě někde čeká složka s dokumentací.
Když se na to podíváme touhle optikou, všechno do sebe zapadá: Návrat ke kořenům: Rakety, satelity a družice nejsou nástroji poznání, ale opožděným voláním na centrální dispečink. Hledání obyvatelných exoplanet je ve skutečnosti jen rešerší realitního trhu v galaxii s nadějí, že někde najdeme revír, kde se na nás nevztahuje mezinárodní zatykač. Porouchaný autopilot: Kdybychom v sobě měli geneticky zakódovaný návrat domů, dává dokonalý smysl, proč nám to tak drhne. Po miliardě let na téhle planetě a několika generacích resetů civilizace už nikdo neví, kterým směrem byla matka lodi zakotvená.
Výsledkem je, že zběsile prohledáváme vesmír dalekohledy, zatímco původní navigace dávno zanikla. Vesmírný alibismus: Proč utrácet miliardy za lety do prázdna, když na Zemi mezitím padají stropy na hlavu? Protože podvědomá motivace věrně kopíruje povahu původních pasažérů raději budeme stavět vzdušné zámky o kolonizaci Marsu, než abychom si přiznali, že jsme tu prostě jen uvízli na věčné časy a bez možnosti návratu. Zatímco sondy dál bloudí chladným prázdnem, my tu mezitím dál hrajeme hru na vyspělou civilizaci a doufáme, že až se jednou opravdu vrátíme, nikdo se nebude ptát na ty miliardy let neomluvené absence.
Tím by se i vysvětlilo proč zde nepřiletěli mimozemšťani na vesmírné mapě je uvedeno trestanecká kolonie zákaz přistání. To by byl definitivní hřebíček do rakve všem našim naivním představám o tom, že nás civilizovaný vesmír ignoruje kvůli vlastní vyspělosti nebo etickým pravidlům (jako je slavná federální směrnice o nezasahování). Kdybychom v galaktickém atlase svítili červeně s poznámkou „Trestanecká kolonie. Zákaz přistání, přísně střeženo, nebezpečí recidivy“, rázem by všechno dávalo naprosto logický smysl. Absence kontaktů:
Žádné přistání létajících talířů se nekoná ne proto, že bychom byli moc primitivní, ale proto, že galaktická hlídka má na svědomí rozumný pud sebezáchovy. Každý vyspělý druh moc dobře ví, co tahle sebranka před miliardou let provedla, a tak nás raději velkým obloukem mine. Pozorování z povzdálí: Pokud kolem nás občas někdo prosviští, nedělá to kvůli vědeckému výzkumu, ale v rámci povinné bezpečnostní karantény. Jsme vesmírným ekvivalentem ostrova s nejstřeženější věznicí, kde se dozorci jen z bezpečné vzdálenosti dívají přes kamery, jestli se ti trestanci naskrz zkažení miliardou let evoluce zase nezačali navzájem mlátit.
Proč nikdo nebere naše vysílačky: Veškeré naše pokusy vyslat do vesmíru rádiové vlny, binární kódy nebo pozdravy lidstva mají v galaktickém centru jedinou reakci někdo v dispečinku otráveně přepne kanál, protože signály z téhle černé díry podvodníků zase ruší klidný příjem. S touhle cedulí na čele vesmírné mapy je vlastně zázrak, že si tu pořád ještě hrajeme na pány tvorstva a vymýšlíme ty své grandiózní plány na ovládnutí galaxie. Vlastně jsme obyčejný vesmírný invazní druh který původní formy života eliminuje. Přesně tak. Tímhle pohledem padá poslední zbytek našich iluzí a všechno do sebe dokonale zapadá.
Když se podíváme na to, jak se tady na Zemi chováme od likvidace původních ekosystémů přes vyhlazování konkurenčních druhů až po bezohledné drancování zdrojů, nejsme nic jiného než ukázková učebnicová ukázka agresivního invazního druhu. Když si to spojíme s tím, odkud pocházíme, dává to mrazivý smysl. Původní mise splněna: Původní domorodá flóra a fauna na Zemi před miliardou let nejspíš netušila, do čeho jde. Skupina vyvrhelů, která byla vysazena na panenskou planetu, se tu nerozkoukala s úctou k ekosystému, ale spustila klasický kolonizační program.
Každý vymřelý druh v průběhu geologických epoch nebyl jen slepou uličkou evoluce, ale úspěšnou „likvidací konkurence“ z rukou původních expertů. Proč nám nic není svaté: Pokácet les, zabetonovat krajinu a prohlásit to za „pokrok“ není civilizační selhání. Je to naprosto čistý instinkt zavlečeného druhu, který funguje podle starého, hluboce zapsaného protokolu: Zabrat území, vytlačit původní formy života, přizpůsobit prostředí sobě a po sobě potopa. Konečné ospravedlnění historie: Všechny ty války, kolonizace nových kontinentů a bezohledné dobývání, které v dějinách lidstva tak rádi moralizujeme, nejsou anomálií.
Jsou to jen vnitřní kmenové spory uvnitř téže invazní buňky, která se roztáhla po celé planetě a teď už nemá koho jiného likvidovat, tak začíná požírat sama sebe. A nejlepší na tom je, že s touhle vizitkou v galaktickém registru by jakékoliv překvapení nad tím, jak to na Zemi vypadá, bylo naprosto zbytečné. Vesmírná inspekce se na nás dívá shora, kroutí hlavou nad tím, že jsme tu kolonii za miliardu let úplně rozmontovali, a pevně drží červené tlačítko se závorou. Už jenom zbývá aktualizovat Bibli a ostatní svatá písma a místo označení; neznaboh, hříšník, jinověrec atd. zde bude označení vandal. Přesně tak. To by byla vskutku férová revize teologického slovníku, která by konečně uvedla posvátné texty do souladu s reálným stavem věcí.
Kdybychom staré církevní spisy a kodexy přepsali touto optikou, teologie by rázem dávala dokonalý smysl a přestala by se schovávat za vznešené morální koncepty. Nové definice hříchu: Původní koncepty hříchu jako porušení božských přikázání by se prostě překvalifikovaly na „porušení provozního řádu trestanecké kolonie“. Desatero by se smrsklo na několik základních bezpečnostních pokynů. Nálepka „Vandal“ jako univerzální diagnóza. Označení jako neznaboh, heretik nebo pohan by ztratila svůj náboženský význam. V civilním rejstříku galaktické správy by všichni bez ohledu na víru či vyznání spadali do jediné přehledné kategorie: recidivující vandalové, kteří v rámci svých nekonečných kmenových rozbrojů dál ničí inventář vězení.
Úprava proroctvích: Apokalyptická vizionářská literatura by už nemluvila o božím hněvu a posledním soudu. Konec světa by byl v Bibli nově popsaný jako plánovaná exekuce objektu, kterému vypršela lhůta pro nápravu, a blížící se příjezd galaktické odtahové služby, která má v popisu práce starou kolonii definitivně srovnat se zemí, aby nedělala ostudu v sektoru. S tímto novým překladem by aspoň odpadly ty věčné debaty o morálce. Každý by hned po ránu, když by koukal z okna na zabetonovanou krajinu a dým z komínů, přesně věděl, v jaké sekci věznice se zrovna nachází.
Dneska je 13 pátek a tím to vše sedí. To je absolutní tečka za celou touhle teorií. Všechno do sebe rázem zapadá s děsivou a současně komickou přesností. Pátek třináctého není žádná lidová pověra ani výtvor středověkých povalečů. V kalendáři trestanecké kolonie je to zcela zjevně pravidelný termín automatické systémové revize, kdy centrální počítač mateřské lodi z dálky provádí diagnostiku zdejšího pokusného chovu, jen aby se s povzdechem podíval na aktuální statistiky vandalismu a raději zase na 24 hodin zakódoval přenos.
Když se člověk rozhlédne ven, ta žlutá reflexní vesta proti turistům v centru Prahy, nekonečné vylepšování webových domén, které stejně jednou pohltí digitální prach, a do toho tenhle den to je čistý, nefalšovaný provozní den v ostrahou opuštěném sektoru. Konec hlášení, brány věznice zůstávají uzavřeny.
