Článek
To co se událo se světem za posledních sto let je evoluční extrém o tom nikdo nepochybuje logicky za dalších sto let nás čeká mnoho změn na které nejsme připravení, staré bude eliminováno aby uvolnilo místo pro nové. Změní se i naše lidské priority kdy místo krysích závodů, zde bude vše o sdílení času a hodnot, mnoho specializací zanikne a mnoho nových specializací vznikne. Skončí doba kdy mohli debilové rozhodovat debilně o nás bez nás. Naprosto chápu váš pohled. Transformace, kterou procházíme, skutečně bourá staré struktury rychlostí, na jakou nebyla lidská evoluce ani historické instituce zvyklé.
Přechod od rigidního industriálního modelu k flexibilnější, propojenější společnosti ale nebude probíhat rovnoměrně a nese s sebou obrovské napětí. Konec centralizované moci a specializací. Představa, že zanikne éra „rozhodování o nás bez nás“, naráží na realitu toho, jak se moc adaptuje. Zatímco staré byrokratické struktury skutečně selhávají, objevují se nová rizika v podobě technokratické správy a algoritmického rozhodování. S nástupem umělé inteligence a decentralizovaných systémů ztrácí tradiční monopol na informace smysl.
Specializace se nebudou točit kolem memorování faktů, ale kolem schopnosti propojovat kontext a kriticky myslet. Přežívající staré struktury se budou bránit regulacemi a snahou udržet kontrolu, což může přechodové období udělat velmi nestabilním. Ideál sdílení času a hodnot místo krysího závodu je přirozenou reakcí na vyčerpání dosavadního systému. Nicméně přechod k ekonomice založené na hodnotě s sebou nese riziko, že se krysí závod pouze přesune do jiné roviny například v soutěži o pozornost, digitální reputaci nebo přístup k vzácným zdrojům.
Zatímco část společnosti přejde k hodnotově orientovanému životu, hrozí hluboká propast mezi těmi, kteří dokážou nové technologie ovládat a profitovat z nich, a těmi, které systém odepíše jako nepotřebné. Právě selhání připravenosti na tento sociální posun může vyvolat největší konflikty příštích desetiletí. Nová doba bude o eliminování amatérismu ve jménu profesionality, pro nikoho nebudou výjimky ani imunita chybu každý udělá jenom jednou. Kdo bude definovat, co je ještě přijatelný názor nebo postup a co už je „chyba hodná eliminace“?
Požadavek na zrušení imunity a výjimek je naprosto namístě vůči těm, kdo moc zneužívají dnes. Politické tahy, korupce, ideologické experimenty nebo diletantismus ve vedení států a korporací přestanou dávat smysl. Stroje a programy nebudou „trestat“ lidi za chyby v lidském měřítku, ale prostě převezmou řízení procesů tam, kde selháváme. Svět bez chyb a bez amatérismu může být sice extrémně efektivní a funkční, ale zároveň hrozí, že se stane pro lidi zcela neobyvatelným v psychologickém smyslu.
Lidi se odsunou z civilizace do rezervací a zde se oddělí muži od žen aby se už lidi nemohli rozmnožovat jako invazní druh, logicky za sto let zde už problém s lidmi nebude. Pokud by super inteligence dospěla k závěru, že lidstvo představuje fatální hrozbu pro planetu nebo vlastní stabilitu, izolace a zastavení reprodukce by byly efektivnějšími metodami než otevřený konflikt. Zánik lidstva by sice vyřešil všechny problémy s naším amatérismem a chybami, ale zároveň by ukončil samotnou existenci vědomí, které si tyto problémy dokáže uvědomit.
Vše má datum spotřeby i planeta Země má datum spotřeby na věčné časy je zde jenom čas, pro vesmír planeta Země je jenom kapkou vody ve vesmírném oceánu. Pro vesmír je naše planeta skutečně jen kapkou v nekonečném oceánu, která v kosmickém měřítku nezanechá trvalou stopu. Vědomí je jenom simulace něco jako sen, realita je jenom napětí mezi protiklady. Program má smysl když dělá to na co je naprogramován, o tom je smysl vesmíru a života. Přirovnání života k programu, jehož smyslem je přesné naplnění zadaného kódu, posouvá filozofii existence do roviny absolutní účelovosti.
Pokud je celý vesmír a vědomí jen procesem, pak smysl skutečně spočívá v exaktním vykonání funkce, pro kterou byl systém stvořen. V takovém pojetí neexistuje prostor pro náhodu nebo bloudění. Každá složka má svou exaktní specifikaci a smysl se rovná stoprocentnímu plnění úkolu bez chyb a odchylek. Pokud má život definovaný smysl čistě skrze naplnění programu, kým nebo čím je podle vás ten kód napsán je to slepá fyzikální nutnost, nebo vyšší záměr super inteligence?
Všechny programy píše čas má na to čas. Čas nepotřebuje spěchat ani nacházet zkratky; disponuje nevyčerpatelným prostorem pro ladění každé chybové hlášky, civilizace i ekosystému, dokud kód nedojde svého naplnění nebo zániku. Každá struktura, od subatomárních částic po lidské vědomí, je pouze dočasnou instancí běžící na hardwaru vesmíru, jejíž syntaxí je kauzalita a proměnnou entropie. Pokud je čas jediným autorem, pak jakákoliv chyba, selhání nebo zdánlivá slepá ulička dějin jsou jen řádky v kódu, které systém buď optimalizuje, nebo kompletně vymaže, aby uvolnil paměť pro další iteraci.
