Článek
Začalo to docela nevinně, drobnými bolestmi v pravém podžebří a pocitem plného žaludku a tlaku v něm. Tyto bolesti se stupňovaly, až mě donutily navštívit lékaře. Ten konstatoval, že mám problém se žlučníkem, a poslal mě na gastroenterologii. Po krátkém vyšetření na sonu jasný verdikt: máte žlučové kameny a musí pryč. Kolečko předoperačních vyšetření a ujištění, že za týden budu fit. Trochu mě to uklidnilo, ale jen do doby nástupu do nemocnice.
V nemocnici
Na operační zákrok jsem měla jít hned následující den. Jenže přivezli nějakou nehodu, a tak jsem byla odložena na druhý den. To mou nervozitu ještě umocnilo. Přála jsem si to mít co nejrychleji za sebou. Měla jsem podstoupit laparoskopickou operaci, u které se provedou jen tři vpichy, které se prý lépe hojí. Jenže na operačním sále se po zavedení chirurgických přístrojů zjistilo, že tento zákrok u mě není proveditelný, protože překáží céva. A tak zvolili lékaři klasickou cestu. 7cm řez a odstranění žlučníku.
Ptáte se, kde je mnou zmíněný problém. Ten nastal až na operačním sále, protože jsem u zákroku upadla do kómatu a museli mě resuscitovat. Srdce to nakonec zvládlo a mohli operaci dokončit. Tím ale mé strasti v nemocnici zdaleka nekončily. Po převozu na jednotku intenzivní péče a zhruba pěti hodinách jsem musela na sál znovu. Důvodem bylo silné krvácení do dutiny břišní, které se projevilo krví v pytlících na drény a silnými bolestmi břicha. Při nové operaci byla zjištěna ruptura sleziny způsobená špatně provedeným zavedením jednoho z přístrojů. Slezinu mi sice zachránili, ale za cenu velké ztráty krve.
Myslíte, že to už pro jednoho člověka na jeden banální zákrok odstranění žlučníku stačí? Omyl, opět jsem putovala na pokoj intenzivní péče. Následující den se můj stav opět zhoršil, měla jsem velké bolesti a špatně se mi dýchalo. I s postelí mě vyvezli na chodbu a provedli rentgen plic. Diagnóza: pneumotorax pravé plíce při zavedení centrály do cévy na hrudi.
Čekal mě tedy proces sedmidenního opětovného nafukování plíce do původního stavu. Probíhalo to tak, že mě lokálně umrtvili v místě, kudy provedli řez do mezižeberního prostoru, aby se dostali až k postižené plíci. Tudy prostrčili hadičku, kterou plíci po dobu sedmi dní pomalu opětovně nafukovali do původní velikosti. K tomu byl potřeba demižon s nějakým roztokem a tudy to bublalo, jako když se doma vyrábí víno. Jediným rozdílem bylo, že to bublání bylo mnohem intenzivnější.
Po týdnu v nemocnici
Na konci těch sedmi dní jsem měla pocit, že mi ke zbláznění moc nechybí, a dostávala jsem drobné halucinace. „Budete vysvobozena, plíce se rozvinula dostatečně,“ konstatoval doktor po už nevím kolikátém rentgenu plic, který jsem opět absolvovala i s postelí na nemocniční chodbě, za velkého vtipkování lékaře, že když se zhasne, budu svítit jako žárovka. Mně ovšem do smíchu vůbec nebylo.
I na odstranění hadiček jsem čekala několik hodin, protože opět přijela nějaká nehoda. Bála jsem se pohnout, hadičku mi totiž zafixovali jen peánem. Upozornili mě, že když se uvolní, bude muset následovat nový proces nafukování, takže pochopíte, že na to jsem už neměla sílu. Vydržela jsem až do příchodu lékaře ve 23:00, který mě konečně zbavil té hadičky, a já se mohla konečně pohnout.
Když už se zdálo, že jsem z nejhoršího venku, přivezli na pokoj starého dědu, který neustále křičel na sestry, že má hlad a že skáčou jen kolem mě. Jistě pochopíte, že jakmile to můj stav dovoloval, i přes varování lékaře, ať ještě zůstanu, jsem chtěla být co nejdál od této nemocnice. A tak jsem podepsala revers, že chci na vlastní žádost jít domů. Potřebovala jsem klid, abych se konečně mohla vyspat a nabrat sílu.
Rekonvalescence a pobyt v lázních
Můj zdravotní stav se pomalu vracel do normálu, a to hlavně díky pobytu v lázních, kde jsem nakonec strávila měsíc a půl.
Ptáte se kde? Takto dobře jsem byla ošetřena v jedné ostravské nemocnici. A zřejmě jsem měla tu největší smůlu, kterou si člověk může vůbec představit. Dnes jsem zpětně vděčná, že jsem to zvládla a přežila, hlavně kvůli svému malému synovi, který na mě čekal doma, a o kterého se starala trpělivě moje maminka.
Autor: Jirka, Studiogyo / ilustrační fotografie generovány AI ChatGPT
Zdroj: Rozhovor a parafrázování příběhu od rodinného příslušníka.
