Článek
Když Švýcarsko v roce 1985 zavedlo tento systém jako vůbec první země na světě, vyvolalo to v Evropě obrovské diplomatické i politické napětí.
O zrodu viněty tehdy rozhodla snaha vyhnout se stavbě drahých mýtných bran v horských průsmycích a také švýcarský systém přímé demokracie.
V průběhu 60. a 70. let 20. století zažívala celá Evropa obrovský rozmach stavby dálnic.
Státy jako Itálie nebo Francie financovaly projekty prostřednictvím mýtného systému.
Systému, kdy řidiči platili přímo v hotovosti na mýtných branách podle ujetých kilometrů.
Švýcarská konfederace však čelila jinému problému.
Jejich dálnice vedly skrz úzké údolí a průsmyky. Stavba čehokoliv - mýtných bran nevyjímaje, by způsobilo totální dopravní kolaps.
Švýcarská dalniční síť navíc byla neustále přetěžování nákladními auty z okolních států.
Proto hledali rychlý, jednoduchý a zároveň levný způsob, jak peníze vybrat a zároveň neomezovat příliš provoz.
Nápad v podobě poplatku a celoroční nálepky na čelní sklo (tzv. vignette) byl sice na stole od začátku 80. let, ale ve Švýcarsku muselo i toto rozhodnutí projít lidovým hlasováním.
Maličko odbočím v myšlence článku , který píšu. Napadlo vás, jak by toto fungovalo u nás? Jak by vypadl život a projekty v České republice, kdybychom si o základních věcech mohli rozhodovat sami?
Ale vraťme se k tématu:
V únoru roku 1984 se konalo celonárodní referendum, ve kterém Švýcaři těsnou většinou 53 % hlasů schválili zavedení dálničních známek.
Oficiální start byl stanoven na 1. ledna 1985, kdy se na čelních sklech aut musela povinně objevit první nálepka v hodnotě, tehdy nevídaných - 30 švýcarských franků.
Na Švýcary, pokud si vzpomenete, tak se tehdy snesla fakt nůše nevole.....
Evropští politici Švýcary obviňovali z diskriminace zahraničních turistů.
Zatímco domácí řidiči zaplatili 30 franků jednou za rok a dálnice využívali denně, cizinec, který Švýcarskem pouze projížděl na dovolenou do Itálie, musel zaplatit stejnou plnou částku, protože Švýcaři zpočátku odmítali zavést levnější krátkodobé známky.
Německý autoklub ADAC dokonce v roce 1985 vyzýval řidiče k bojkotu švýcarských dálnic a k využívání objízdných tras po běžných silnicích první třídy.
Jediné, co se tím dokázalo, byly nekonečné fronty na vedlejších sinicích.
I přes zanedbatelný bojkot přinesl tento nápad miliardy franků do státní kasy.
A protože to tak ve světě chodí a nikdo si nebere od okolních států to jak pomoci lidem a udělat život snažší, ale jak se dostat k penězům z našich kapes, aby bylo na předvolební dárečky, úplatky a pozornosti.
Rakousko zavedlo vlastní dálniční známky v roce 1997, Česká republika a Slovensko je v polovině 90. let.
Švýcarská dálniční známka tak navždy poznamenala jízdu po dálnicích na celém Evropském kontinentu.
Zdroje z kterých jsem čerpala:
1)Federal Customs Administration (FCA) / Swiss Confederation – Oficiální historické statistiky, text referenda z roku 1984 a archivní dokumenty k zavedení první národní viněty
2)Historical Dictionary of Switzerland (HLS) – Výzkumné studie o vývoji švýcarské dopravní politiky, výstavbě Alpské dálnice a diplomatických sporech se sousedními státy v roce 1985
A pokud vás podobné malé záhady z běžného života baví, i zítra na vás čeká další zajímavost ze seriálu Víte, že…
