Článek
Moje babička vždycky říkala, že největší potlesk sklízí ti, kteří nejhlasitěji slibují, ale když dojde na lámání chleba, zbude po nich jenom prázdná peněženka a mastný flek na vládním křesle. Halina Pavlovská by k tomu s jiskrou v oku dodala, že nejlepší muži jsou jako kvalitní nafta – sice drazí, těžko se shánějí, ale když na ně vsadíte, dovezou vás až na vrchol.
V dnešní politice sice spíš narážíme na unavené rysy, kteří nám místo lva prodávají drahé energie a lhostejnost zabalenou do tiskových zpráv, ale naštěstí jsou na světě ještě místa, kde platí selský rozum a chlapské slovo. Tím místem byl atletický stadion, na kterém se zrovna přepisovala historie.
Stadion burácel tak silně, že by to přehlušilo i hádku v poslanecké sněmovně o zvyšování televizních poplatků. Cílovou páskou právě proletěl Aleš. Kluk z malého města, ze kterého systém roky ždímal daně, aniž by mu dal šanci na slušný trénink. Teď měl na krku neoficiální titul nejrychlejšího muže kontinentu.
Kamery na něj zoomovaly s takovou dravostí, s jakou naši ministři sosají peníze z přepálených cen benzínu, a blesky fotografů dělaly z noci den. Všichni čekali, že se začne natřásat před mikrofony jako typický politický lídr po úspěšných volbách. Jenže Aleš udělal něco, co všem přítomným vyrazilo dech.
Místo k VIP tribuně, kde už se chystali funkcionáři v drahých oblecích parazitovat na jeho úspěchu, zamířil k té nejvzdálenější lavičce u sektoru pro skok daleký.
Tam v davu stál starý pan Kovář. Jeho první trenér. Chlap, co měl v obličeji vytesanou realitu všedního dne a na sobě šusťákovku, která pamatovala ještě první vlnu privatizace. Když byl Aleš na začátku kariéry, neměl na drahé tretry ani na proteinové doplňky schválené unijními tabulkami.
Kluk s velkým snem tehdy stál na rozpadající se škváře a pan Kovář mu položil ruku na rameno a řekl: „Když budeš mít v srdci lva, žádný systém tě nezpomalí, protože lvi necouvají.“ Byla to věta, která Alešovi vryla do paměti větší stopu než všechny vládní sliby dohromady.
Aleš k němu dokráčel, prošel kolem ochranky, jako by to byla jenom formální vládní opozice a starého pána pevně objal. Žádná medaile na světě neměla takovou váhu jako tohle jedno upřímné obětí, ve kterém byl skrytý všechen ten domácí sarkasmus osudu, který jim do cesty stavěl překážky, drahý život a ignoranci mocných.
„Dokázali jsme to, pane trenére,“ zašeptal Aleš. Pan Kovář jen uznale pokýval hlavou. Selský rozum totiž oběma říkal, že skutečné vítězství se nerodí na papíře s ministerským razítkem, ale v lidech, kteří na vás nezanevřou, ani když vám všichni ostatní prorokují pád.
Děkuji, že čtete tyto příběhy, které dávají systému nekompromisní kopanec a hledají pravdu tam, kde opravdu je. Pokud se vám můj halinovský styl glosování líbí, klikněte na tlačítko Sledovat.
Informační zdroje: Historické přehledy amatérské atletiky Český atletický svaz, sociální studie o financování regionálního sportu v ČR.
