Článek
„Když se Ti někdo bude posmívat, šťouchat do Tebe nebo Ti jinak ubližovat, vem lopatu a majzni ho přes držku.“
„Ale tatínku, vždyť já jsem holka!“
„Tak si vem tu růžovou.“
Tak přesně takhle nějak si představuju rodičovskou výchovu, když už rodičům dojdou všechny pedagogické metody. Žádné dlouhé vysvětlování, žádné „musíš se umět bránit slovně“ a už vůbec žádné třicetiminutové povídání o tom, jak si budovat zdravé sebevědomí.
Prostě lopata.
A pokud jste holka, tak samozřejmě růžová. Protože i když jde o případnou rvačku na pískovišti, musí být zachována určitá estetická úroveň.
Na obrázku mě ale nejvíc baví tatínkův výraz. Vypadá, jako kdyby právě vyřešil největší problém svého dítěte.
„Tatínku, co když se mi budou smát?“
„Lopata.“
„A co když do mě budou šťouchat?“
„Lopata.“
„A co když řeknou, že jsem malá?“
„Růžová lopata.“
Člověk má skoro pocit, že za chvíli půjdou společně do obchodu pro další vybavení.
„A co když přijde učitelka?“
„Tak lopatu schováme.“
Samozřejmě, že je to jen vtip. Ve skutečnosti by asi bylo rozumnější dítě naučit, že problémy se spolužáky se řeší jinak.
Ale ruku na srdce – kdo z nás někdy nepotkal situaci, kdy by se jedna malá růžová lopata jevila jako překvapivě jednoduché řešení?
A možná právě proto tenhle obrázek funguje.
Protože někdy nepotřebujeme další přednášku o tom, jak správně komunikovat.
Někdy se prostě potřebujeme zasmát.
A doufat, že ta lopata zůstane u pískoviště. 😄
