Vražedná trojice: Kaiser, Lábus a ten třetí vzadu (Oldřich Kaiser a jeho rodinné prokletí)

Když český divák skočí do světa Jiřího Lábuse, té zdánlivě klidné, intelektuální konstanty, okamžitě a neodvratně propadne skrze neviditelnou černou díru do paralelního vesmíru jménem Oldřich Kaiser. Je to magický, ale zároveň hluboce destruktivní kruh. Příběh o dvou lidech, kteří bez sebe nemohli žít, přestože jeden z nich permanentně balancoval na hraně sebezničení. A abychom ten kruh pochopili, musíme se podívat na nitky, které vedou od architektury k divadelním šatnám, přes rodová prokletí až k undergroundovým hospodám.

Ten třetí vzadu: Architektura, která spojila nespojitelné

Málokdo ví, že ten pomyslný most mezi oběma geniálními herci nepostavil humor, ale beton, sklo a linie. Jiří Lábus má totiž bratra, Jiřího Lábuse mladšího (respektive staršího, podle toho, jak se na jejich rodokmen podíváte), uznávaného českého architekta. Architektura je exaktní věda. Vyžaduje řád, disciplínu, přesnost a smysl pro detail. Jiří Lábus, herec, v sobě tenhle bratrský smysl pro strukturu vždycky potají nesl – byl to ten zodpovědný, ten, který chodil na zkoušky včas, držel v hlavě texty a měl v životě systém.

Jenže osud má smysl pro ironii. Skrze bratrovy architektonické kruhy a umělecké kuloáry se Jiří Lábus střetl s mužem, který byl naprostým opakem jakéhokoliv řádu. S Oldřichem Kaiserem. Kaiser byl jako barokní budova s prohnilými základy, která odmítá spadnout jen proto, že má příliš krásnou fasádu. Jiří Lábus okamžitě pochopil, že našel svého životního souputníka. A tehdy se zrodila dvojice, kde jeden tvořil pevné stěny a druhý v nich neustále rozbíjel okna.

Geniální šílenec na dně lahve

Oldřich Kaiser je bezpochyby jedním z nejvíc strhujících hereckých talentů, jaké tato země kdy měla. Člověk s absolutním sluchem pro situaci, chameleon, který dokázal během sekundy přejít z břitké satiry do nejhlubší tragiky. Jenže za genialitu se platí. V Kaiserově případě byla měnou daň nejvyšší – jeho vlastní příčetnost a svoboda, kterou dobrovolně utápěl v alkoholu.

Jeho životní příběh je lemovaný historkami, ze kterých pamětníkům v Divadle na Vinohradech nebo v Národním divadle dodnes vstávají vlasy hrůzou. Vyhazovy z divadel nebyly v jeho případě výsledkem drobných uměleckých neshod, ale totálních excesů. Kaiser dokázal nepřijít na představení, protože zrovna „hledal inspiraci“ na dně nonstop baru v zapadlé uličce. Traduje se pikantnost, kdy během jednoho ze svých divokých období v Národním divadle přišel na představení v takovém stavu, že nebyl schopen mluvit, a když se ho pokoušel tehdejší ředitel umravnit, Kaiser ho prostě počůral. Následoval okamžitý vyhazov.

Pády na samotné dno byly drsné. Zatímco národ se smál jeho skečům v televizi, Kaiser v soukromí bojoval s těžkými depresemi a stavy, kdy nepoznával vlastní přátele. Několikrát skončil v protialkoholní léčebně v Červeném Dvoře, odkud utíkal, protože věřil, že jeho démoni jsou součástí jeho talentu. Že bez nich by byl jen obyčejným, nudným hercem.

Rodové prokletí: Karolína a geny, které neodpouštějí

Alkoholismus v rodině Kaiserů však není jen Oldřichovou osobní neřestí. Je to rodové prokletí, které se jako temná nit přeneslo na další generaci. S herečkou Naďou Konvalinkovou, která s ním prožila pětadvacet let pekla i naděje a nakonec situaci vyřešila rozvodem, měl dceru Karolínu.

Karolína Kaiserová zdědila po otci obrovský dar – uhrančivý pohled, obrovské charisma a nesporný talent. Jenže s ním přišel i ten stejný sebedestrukční kód. Karolína si prošla identickým peklem jako její otec. Drogy, chlast, divoké večírky, které končily ranními kolapsy, a vyhazovy ze škol i z roztočených filmů. Bulvár tehdy žil fotkami mladé dívky, která se potácela ulicemi Prahy v objetí pochybných existencí, zatímco její matka Naďa plakala do médií a otec Oldřich byl v té době zrovna zavřený na samotce v léčebně. Karolína se z toho nakonec dokázala s pomocí rodiny a lékařů vyhrabat, ale jizvy na duši téhle rodiny zůstaly navždy. Geny zkrátka neodpouštějí a Kaiserovo rodové zatížení si vybralo krutou daň.

Osudové ženy: Od aristokratické Květy k undergroundu s Dášou

Kaiserův život byl vždycky magnetem pro ženy, které v sobě měly buď potřebu ho zachraňovat, nebo s ním sdílet jeho šílenství.

Kouzlo kruhu a věčný záchranář Lábus

A tady se ten magický kruh uzavírá a vrací se na úplný začátek. K Jiřímu Lábusovi. Kdykoliv totiž Oldřich Kaiser spadl do dalšího průšvihu, kdykoliv ho vyhodili z divadla, kdykoliv se opil tak, že ho musela sbírat policie, nebo když ztratil peníze i střechu nad hlavou, byl to vždycky Jiří Lábus, kdo zvedl telefon.

Lábus byl tou neviditelnou, tichou silou, která Kaisera nikdy neopustila. Platil za něj dluhy, omlouval ho u režisérů, nosil mu jídlo do léčeben a trpělivě snášel jeho nálady. Bylo to přátelství, které mělo hloubku bratrského pouta od architekta Lábuse. Když lidé sledují jejich staré scénky, vidí dva komiky. Ale když se podíváš za oponu, uvidíš hluboké lidské drama. Lábus držel Kaisera nad vodou, protože věděl, že bez Kaiserova šílenství by jeho vlastní svět byl sice bezpečný a uspořádaný, ale zoufale nudný.

Kaiser dával Lábusovi křídla, Lábus dával Kaiserovi zem pod nohama. A tenhle vražedný kruh, propletený rodinným prokletím a osudovými ženami, drží oba dva pohromadě dodnes – jako živoucí památník doby, kdy se umění dělalo srdcem, krví a na ex.

1. Jiří Lábus a jeho bratr architekt

- ČT24: Bral jsem i pitomé role, abych nevypadal jako nafrněnec – rozhovor s Lábusem, potvrzuje, že jeho mladší bratr Ladislav je architekt a děkan Fakulty architektury ČVUT.

Česká televize

2. Přátelství a profesní partnerství Kaisera a Lábuse

3. Kaiser a alkohol

4. Karolína Kaiserová

5. Dáša Vokatá a Oldřich Kaiser