Článek
Pokud máte jen trochu rádi vlaky a vyberete si pro dovolenou některé ze španělských větších měst, byla by škoda nesvézt se rychlovlakem. Doma sice máme Pendolino, ale při stavu našich tratí mi vždy přišel nákup těchto vlaků jako vyhozené peníze – letos tyto vlaky oslaví 20 let u Českých Drah a rychlostní trať se pravidelně objevuje jen ve volebních programech.
Naší dovolenkovou lokalitou byla Malaga a odtud jezdí rychlovlaky na sever do Córdoby a pak dále do regionální metropole Sevilly, nebo např. do Madridu. Trať mezi Madridem, Córdobou a Seville vznikla již v roce 1992 a byla začátkem budování španělské sítě rychlovlaků, která dnes čítá 3000 km a je tak po Číně druhou největší na světě. Od Malagy zhruba 150 km vzdálená Córdoba tak byla ideální na ochutnávkové svezení, které trvá 45 – 70 minut podle počtu zastávek.
Jízdenky se dají koupit online a ceny se výrazně liší podle obsazenosti, podobně jako u letenek. S leteckou dopravou toho mají rychlovlaky ostatně společného více, např. vás čeká bezpečnostní kontrola podobná té na letištích, i když ne tak přísná. Nám se povedlo najít cestu tam kolem 15€ za osobu a zpět za 19€, ranní obsazené časy ale byly i za 65€. Výlet tak vyšel i v nejlevnějším čase na cca 1700 Kč, což není o mnoho více, než by stála cesta z Prahy do Brna s Českými dráhami.
Na španělských rychlotratích potkáte různé vlaky – Pendolino (i když se nenaklání v zatáčkách), Siemens stejný jako na německých ICE, ale hlavně vlaky Talgo, na něž jsme měli štěstí i my. Zajímavostí je, že ve Španělsku mají koleje běžně širší rozchod – o 23 cm více než u nás. Rychlostní tratě ale stavěli již s jednotným Evropským rozchodem. Rychlostní tratě tedy ve Španělsku patří opravdu jen rychlostním vlakům.
Renfe AVE série S-102 (přezdívaný také jako „Pato“ podle tvaru čela, což znamená „kachna“)
Očekávání takřka leteckého zážitku se nám naplnila hned zpočátku. Podle informací chatGPT jsme přišli v půlhodinovém předstihu. Bezpečnostní kontrolu jsme prošli za pár minut, ale pak následovalo čekání před nástupišti v nádražní hale. Lístky se totiž kontrolují až před nástupišti.
Naplněná a vyhřátá hala nádraží v Malaze před odjezdem zpožděného vlaku
Dobrých dvacet minut před odjezdem a nic se nedělo. Dav lidí pod rozpálenou skleněnou střechou. Z útržků rozhovorů místních jsem pochopil, že také nevědí, co se děje. Co bylo příčinou jsme se nedozvěděli. Čekali jsme ještě asi další čtvrt hodinu a pak teprve začali pouštět cestující k vlaku. Ještě do roku 2024 největší dopravce Renfe odškodňoval 15 minut zpoždění 50 % a 30 minut 100 % jízdného, ale limity výrazně prodloužili a my už jsme toho využít nemohli.
Cesta samotná už byla zážitkem dle očekávání, vlak jel zpočátku kolem 200 a většinu cesty pak i 300 km/h. Vraceli jsme se modernějším vlakem, který by uměl jet ještě rychleji, ale vzhledem ke dvou zastávkám se magických „300“ na displeji nad uličkou objevilo jen na pár minut.
Displej nad uličkou ukazuje průběh cesty a základní informace - podobně jako v některých letadlech
Výlet rychlovlakem bych doporučil nejen nadšencům do železnice. Navštívili jsme o dovolené jedno město navíc, a přitom jsme cestovali jako tisíce Španělů každý den – k moři, do práce, ze školy na víkend domů… I to je totiž součástí jejich běžného života – už přes 30 let.
Zdroj technických údajů: o vlacích na stránkách španělských drah a o rozchodech kolejí na Wikipedii
