Článek
Je mi 40 a manželce 32, máme spolu báječnou tříletou holčičku. Když jí byly dva roky, tak nám trochu otrnulo – jak to tak bývá, napadlo nás jí pořídit sourozence. Jenže zatímco první dítě jsme počali snad na první pokus, s tím druhým to trochu vázlo. A po půl roce už jsme začali být docela nervózní.
Zatímco ze začátku jsme tomu nechávali úplně volný průběh, po pár měsících jsme začali sledovat pravděpodobné dny ovulace a v těch dnech jsme se opakovaně snažili. Musím přiznat, že to nezúčastněnému chlapovi může znít dost lákavě – ale když najednou musíte plánovat a vynechaný den může znamenat další měsíc odklad, není to takové terno. Je to pak trochu jak se říká mezi chlapy u piva „manželství má výhodu, že můžeš mít sex i když nechceš“. A přitom máme jako rodiče malého dítěte už tak značně limitovaný počet příležitostí i k „normálnímu“, nezávaznému milování.
Diagnóza neplodnost – alespoň do vyšetření příčin
Z lékařského hlediska se mluví o neplodnosti po 12 měsících, kdy pravidelný nechráněný styk nevedl k početí. Doporučení lékařů je řešit tyto potíže po 12 měsících, u žen nad 35 let věku však už po 6 měsících a nad 40 dokonce po třech. Je to z důvodu úbytku vajec, která nejsou denně doplňována, jako jejich protějšky u mužů.
Pokusím se popsat, co v takové situaci dělat z pohledu a v roli chlapa. Samozřejmě se dnes nejspíš (stejně jako já) obrátíte nejdříve na Dr. Chat Džípítý. Doporučuji ale nezanevřít ani na starou dobrou klasiku. Místem prvního kontaktu pro takové situace je jednoznačně gynekolog. Ten „náš“ měl pro podobné situace jasný plán, co a kdy vyšetřit a také kdy a jak do toho zapojit mě jako partnera. Něco se totiž u žen hodí vyšetřit v jedné fázi cyklu, něco zase v další – takže na pár návštěv po pár týdnech vás (rozuměj vaší paní) zabaví.
Na partnera přijde řada zhruba ve třetím kroku, když se neodhalí některá z obvyklejších příčin u partnerky. Výskyt komplikací na straně mužů je ale také poměrně častý, a tak podle mě není nic proti ničemu se o své zdraví a plodnost začít zajímat sám. Tak jsem to ostatně udělal. Když jsme se doma dohodli, že to začneme řešit, přišlo mi fér do toho jít zároveň s partnerkou. Ale asi nic nezkazíte, když počkáte na vyzvání gynekologem.
Na trhu jsou specializované kliniky, které se věnují výhradně léčbě neplodnosti a asistovanému početí, ale je to poměrně drahý sport. A trochu to na mě působí jako takový lapač na klienty pro další, dražší zákroky. Tím ale nechci říci, že by mi někdo nabízel něco, co by nebylo přiměřené zjištěním o mém zdravotním stavu. Pokud tedy nevíte o žádných důvodech, které by vám měly překážet ve vašem snažení, zůstal bych u návštěvy gynekologa.
No a protože nejsem nejmladší a často někde čtu o tom, že vlivem stresu, sedavé práce, nezdravé stravy a dalších civilizačních faktorů klesá plodnost dnešních mužů, rozhodl jsem se zjistit, jak na tom jsem. Že nejsem nejmladší si zatím uvědomuji hlavně při hlídání potomka, ale kdo ví, kdy se to projeví i v ložnici.
Doktor pro chlapy – a to je kdo prosím?
Když ženy mají gynekologa, chlap jde logicky k… ornitologovi? O mužské zdraví se na základní úrovni starají urologové, ale jakmile se do toho zamotá plodnost, moc se k tomu nehlásí. Přitom jde prakticky o stejný ultrazvuk nádobíčka, který by vám udělali v případě návštěvy např. s bolestí nebo bulkou. A k tomu tedy navíc žádanku do laboratoře na spermiogram, celkem tedy nerozumím tomu, proč takové vstupní vyšetření nenabízejí. Googlením jsem tedy dospěl k tomu, že potřebuji androloga – ti už se zaměřují na mužské zdraví jako celek a plodnost je často jejich hlavní zaměření.
Kvůli pocitu lepšího servisu i krátkým objednacím termínům jsem si vybral androloga na jedné pražské klinice specializované na početí. Zpětně viděno jsem mohl ušetřit 2.500, kdybych počkal na žádanku od manželčina gynekologa. Na druhou stranu bych ale měl jen spermiogram, takhle jsem byl kompletně vyšetřený a mohl jsem si tak odškrtnout preventivní prohlídku, na kterou bych jinak nešel. A jako bonus jsem měl možnost se na všechno zeptat, doktor se mi ochotně věnoval 40 minut, to v okresních ordinacích nebývá standard. Asi jsme sezení nevyužili do poslední minuty, ale takhle to mají nastavené – první návštěva 40 minut, každá další 20. Termín se našel dokonce už asi za 10 dnů – to menší ordinace nebraly pacienty vůbec, v lepším případě nejdříve za půl roku. A já bych to dítě chtěl stihnout ještě před důchodem.
Sezení s andrologem
První návštěva mě přesvědčila o dobré volbě. Moderní budova, usměvavé recepční, příjemný doktor. Vysvětlit všechny kroky dopředu je pro mě důležité. Ne jako moje zubařka, která když mi vytryskne krůpěj ledového potu z čela řekne „teď to mohlo trochu bolet“. Tady tedy ale uklidním citlivější povahy nic nebolí a nic se nikam nestrká. To ve mně hrklo, když padlo slovo prostata – ale je vidět ultrazvukem zvenku. Jsem tedy čistě mechanicky v pořádku. A mám za sebou zatím jedinou placenou část.
Jsou mi doporučeny vitamíny zaměřené na zdraví spermií. Změna stylu a stravy se ale „propíše“ do spermií až s odstupem několika měsíců. A také v tuhle chvíli ještě nevím, jak na tom mé spermie jsou, možná vitamíny za tisíce nepotřebují.
Před sebou mám tedy další dvě vyšetření. Krev odebranou ideálně do dvou hodin po probuzení kvůli hormonům – zkoumají se např. i markery na rakovinu prostaty a další hodnoty. Některé kvůli mužskému zdraví, jiné kvůli způsobilosti pro případnou hormonální léčbu. Každopádně jsem tu byl odpoledne, takže bude nutná další návštěva. No a pak ten zmiňovaný spermiogram. Na ten je zase potřeba konkrétní doba od posledního aktu, ideálně 2-5 dní, na mých 7 mi doktor doporučil přijít jindy, ať si nekazím statistiky, když tam stejně půjdu na odběr krve. Obě vyšetření hradí pojišťovna a lékaře bych znovu navštívil (a platil) jen pokud by něco nebylo v pořádku. Pokud by nebylo, přicházely by naopak na řadu další testy – zkoumat se dá kupříkladu i DNA spermií, ale to se týká jen vybraných případů.
Odběr vzorků, aneb kdy jste se naposledy styděli?
Jak to tedy probíhá? Zdánlivě velice snadno – když to odlehčím, tak vzorek umím získat už od puberty bez větších komplikací. Na recepci v přízemí to ještě šlo bez červenání, tam jsem prostě řekl jméno doktora, dostal kartičku a poslali mě k výtahům. Na recepci na oddělení už to ale byla zkouška. Hezké mladé recepční už mě nerozhodí tolik, jako ve dvaceti, ale stejně se neříká snadno „přišel jsem si k vám zamasturbovat“. K tomu s druhou recepční řeší nějaký pán pravděpodobně to samé, jen metr ode mě. A nepřidala mi ani plná recepce párů čekajících na své lékaře. Opakoval jsem si „nic to není – každý z nich tady minimálně jednou masturboval!“ ale nepomohlo to. Když se recepční zvedla s kelímkem v ruce – můj bože, velkým jak na jogurt!? – musel jsem v tu chvíli být červený až na zádech.
Pak mě odvedla do odběrové místnosti, která byla v rohu čekárny s těmi všemi lidmi. Sice za chodbičkou a celkem za dvěma dveřmi, ale proč to neudělají někde nenápadněji, to nevím. Je to taková malá místnost, nic zvláštního. Něco jako recepce - malý kožený gauč, konferenční stolek s televizí s lechtivým programem a umyvadlo. Recepční zazvonila na zvonek a otevřela malá dvířka, za kterými byla druhá malá dvířka – a za nimi laboratoř. Tak já si to mám udělat mezi recepcí a laborkou. Super. Laborantka zkontrolovala občanku a popisek na kelímku a řekla mi, že mám pak vzorek dát mezi dvířka a zazvonit. Po aktu tedy není nezbytný přímý kontakt s nikým dalším – když tedy nepočítám zvídavé pohledy dvanácti lidí v čekárně.
Hele, když už jste se mnou tady v odběrové místnosti, tak to dojedeme zcela otevřeně, že. To prostředí a z něj pramenící nervozita udělala své. Co bylo potřeba se povedlo, ale docela si umím představit, že to může jednoho rozhodit. Splnil jsem zadání, vzorek se povedlo odebrat, ale zvlášť v tom velkém kelímku to vypadalo celkem smutně, co se množství týče.
V tu chvíli jsem litoval, že jsem si s sebou nevzal doprovod. Pomocnou ruku, chce se mi zavtipkovat. Jenže teď výjimečně nemyslím na samotné vzrušení – životní partner může v takové chvíli pomoci sdílením, snížením napětí, rozptýlením. A okolí pak můžete vnímat o něco méně.
Korunu jsem tomu se svou nervozitou nasadil, když jsem tam zapomněl doklady, které jsem předtím ukazoval na recepci. Takže jsem se znovu vrátil mezi zvídavé pohledy v čekárně, tentokrát ještě usměvavější, abych se znovu nechal doprovodit do odběrové místnosti č. 1. Jestli jsem se poprvé styděl, teď už jsem se chtěl propadnout.
Pokud by mé vyprávění případného „zájemce“ o toto vyšetření odradilo, dá se domluvit i na zavezení vzorku z domova. Není to ale klinikou preferovaná varianta, pokud chcete přesné výsledky, je čerstvý materiál nezbytnost.
Výsledky na půl cesty mezi cool a oldschool
Samotné vyhodnocení pak už bylo profesionální, i když v době AI bych od drahé kliniky čekal o špetku víc – vysvětlím za chvíli. O výsledky se dá zavolat, ale nabízejí i možnost je zaslat mailem. Soubor je pak zamčený PINem, který dostanete při první návštěvě a slouží mimo výsledků třeba k dotazování po telefonu. Email dorazil asi za dvě hodiny, napjatý jsem ale byl až do večera, protože PIN obdržený před měsícem ležel doma.
Report vypadal běžně laboratorně – a k tomu jsem právě měl výhrady. Sleduje se asi 8 veličin, ke kterým jsou ještě navíc uvedené hodnoty, které WHO stanoví jako minimální pro přirozené početí. S tímto minimem byste ještě měli do roka být schopni počít dítě. Nicméně škála byla jen u objemu ejakulátu, u dalších hodnot jen tušíte, že když máte pohyblivost 70 % a minimum je 42 %, mělo by to fungovat. Neuspokojí to ale šťouraly jako já.
Od toho ale máme umělou inteligenci – řekl jsem proto ChatGPT, že je profesor a popularizátor medicíny a dal jsem mu výsledky. Chtěl jsem po něm veličiny vysvětlit a krom minima WHO mě zajímalo i jaké hodnoty jsou obvyklé ve vyspělých zemích západního střihu. Až teď jsem dostal, co bych rád měl už z laboratoře – report na A4 se srozumitelným popisem, a dokonce i sloupcovým grafem, kterým jsem se mohl doma pochlubit.
Dobré výsledky mě potěšily, ale na druhou stranu to zatím znamená jen zaměření pozornosti k partnerce a návrat do jejího „kolečka“ naplánovaného gynekologem. O tom ale třeba někdy příště.
Zdroj:
