Článek
Preferujete poslech? Tento článek si můžete pustit jako podcast (rozhovor generovaný AI) stejně jako mé vybrané starší články.
Hrabě Špork: Vznešený rebel, který se nebál jít proti proudu
František Antonín Špork. Jméno, které v českých dějinách rezonuje jako symbol barokní velkoleposti, umění a tak trochu i rebelie. Nebyl to typický šlechtic své doby. Místo aby se plně oddal dvorským intrikám a pohodlnému životu, vrhal se do ambiciózních projektů, které zanechaly nesmazatelnou stopu v české krajině i kultuře. Jeho životní příběh je fascinujícím vyprávěním o muži, který se nebál jít proti proudu, bojovat za své přesvědčení a zanechat po sobě odkaz, který nás ohromuje dodnes.
Dětství a začátky
František Antonín Špork se narodil 9. března 1662 v Lysé nad Labem do rodiny, která se mezi starou českou šlechtou musela o své místo teprve poprat. Jeho otec, Jan Špork, byl talentovaným vojevůdcem, který se z prostých poměrů vypracoval až na generála a za své služby císaři získal hraběcí titul i značné jmění. Tento původ však byl pro starou rodovou šlechtu důvodem k pohrdání, což mladý František Antonín citlivě vnímal a celý život se snažil dokázat, že si své postavení zaslouží.
Výchova mladého Šporka byla přísná a zaměřená na vzdělání. Po studiích u jezuitů v Kutné Hoře a na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, kde se věnoval právu a filozofii, se v osmnácti letech vydal na kavalírskou cestu po Evropě. Navštívil Itálii, Francii, Anglii a další země, kde se seznámil s nejnovějšími myšlenkovými proudy a uměleckými díly, které ho hluboce ovlivnily. Zejména návštěva francouzských Versailles ho inspirovala k propojení zahradní architektury se sochařskou výzdobou, což později velkolepě realizoval na svých panstvích.
Vzestup a umělecké vize
Po převzetí rodového dědictví v roce 1684 se František Antonín Špork pustil do ambiciózních stavebních a uměleckých projektů, které měly nejen zvelebit jeho panství, ale také demonstrovat jeho vkus, bohatství a hlubokou víru. Jeho hlavním sídlem se stalo panství v Lysé nad Labem, kde se po svatbě s Františkou Apolenou ze Sweertsů usadil. Původně renesanční zámek nechal barokně přestavět a v jeho okolí založil několik eremitáží, letohrádků a kaplí.
Největším a nejznámějším Šporkovým dílem je bezesporu Kuks. Tento velkolepý komplex lázní, hospitálu a kostela se stal centrem umění a kultury. Špork zde zaměstnával nejlepší umělce své doby, jako byli sochař Matyáš Bernard Braun, malíř Petr Brandl a rytec Michael Jindřich Rentz. Společně vytvořili unikátní soubor soch, obrazů a grafik, které dodnes ohromují svou uměleckou kvalitou a hlubokým duchovním poselstvím.
Zlomové události a boj za přesvědčení
František Antonín Špork byl známý nejen svou štědrostí a láskou k umění, ale také svou komplikovanou povahou a neustálými spory s církevními i světskými autoritami. Jeho touha po spravedlnosti a pravdě ho často přiváděla do konfliktů, které ho stály nemalé úsilí i peníze. Jeden z nejznámějších sporů vedl s jezuity ze sousedního Žirče, který se rozhořel kvůli stavbě Kalvárie v Novém lese u Kuksu.
Špork byl také velkým zastáncem náboženské tolerance a kritizoval některé praktiky katolické církve. Vydával knihy s reformními myšlenkami, což ho přivedlo do konfliktu s cenzurou a inkvizicí. Roku 1729 byl dokonce obviněn z kacířství a jeho knihovna v Kuksu byla zabavena. Ačkoliv se nakonec podařilo obvinění z kacířství vyvrátit, tento proces Šporka hluboce zasáhl a zanechal v něm pocit křivdy.
Odkaz a konec života
I přes všechny spory a nepřízeň osudu František Antonín Špork nikdy nepřestal tvořit a budovat. V posledních letech svého života se soustředil na zkrášlení své rezidence v Lysé nad Labem, kde nechal vybudovat „parádní zahradu“ s bohatou sochařskou výzdobou. Tento soubor alegorických soch, představující roční období, měsíce, světadíly a živly, se stal jedním z největších a nejproslulejších své doby.
František Antonín hrabě Špork zemřel 30. března 1738 v Lysé nad Labem. Jeho odkaz však žije dál v jeho velkolepých stavbách, uměleckých sbírkách a především v myšlenkách, které se nebál prosazovat. Byl to muž mnoha tváří – zbožný vizionář, velkorysý mecenáš, ale i tvrdohlavý rebel. Právě tato rozporuplnost z něj činí jednu z nejzajímavějších a nejinspirativnějších postav českého baroka.
Zdroje:
ŠTURM Ondřej. František Antonín hrabě Špork - život v baroku. Regionální dějiny v praktické výuce na ZŠ. Diplomová práce, vedoucí Svoboda, Milan. TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, 2022.
DÖRFLOVÁ, Jana. Sochařská výzdoba zámecké zahrady v Lysé nad Labem. Bakalářská práce, vedoucí Macek, Petr. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav pro dějiny umění, 2013.
LANGER, Marketa. Hrabě František Antonín Špork - zastánce myšlenek jansenismu a náboženské tolerance. Diplomová práce, vedoucí Veverková, Kamila. Univerzita Karlova, Husitská teologická fakulta, HTF - Katedra historické teologie a církevních dějin, 2013.
BENČOVÁ, Monika. F. A. hrabě Špork v grafických listech a obrazech. Diplomová práce, vedoucí Zlatohlávek, Martin. Univerzita Karlova, Katolická teologická fakulta, Ústav dějin křesťanského umění, 2011.
KUBEŠ, Jiří. „Votre Excellence est trop philosophe“. Pobyt Františka Antonína Šporka u císařského dvora v roce 1727 (odborný článek, Theatrum historiae)
SVATOŠ, Ladislav. Počátky hospitální nadace Františka Antonína Šporka v Kuksu (odborný článek, Theatrum historiae)
