Článek
Celý příběh začal 18. prosince 1994 v Jižní Africe. Dvacetišestiletá Alison Botha právě doprovodila kamarádku domů z podařeného večera. Právě se chystala vystoupit z auta, když přední dveře rozrazil neznámý muž s nožem, a přikázal jí, aby se přesunula na sedadlo pasažéra. Slíbil jí, že pokud bude spolupracovat, nic se jí nestane a že si její vozidlo „vypůjčí“ maximálně na hodinku.
Útočník „gentleman“ a jeho komplic, kteří již neměli být na svobodě
Mladý muž se jí představil jako Clinton a snažil se s Alison zapříst rozhovor. Zeptal se, jak se jmenuje, a jestli má přítele. Ona odpověděla, že se jmenuje Susan a její přítel na ni už doma čeká. Nabídla mu, ať si její auto nechá, ale on se jen zasmál.
Když znova zastavil, na zadní sedadlo totiž usedl jeho kamarád, teprve devatenáctiletý Theuns Kruger. Na rozdíl od „Clintona“ (což byl ve skutečnosti 27 letý Frans du Toit), který působil na první pohled velmi zdvořile, Alison na první pohled poznala, že s ním usedlo na sedačku zlo.
Oba neznámí byli ovšem už protřelí zločinci, kteří momentálně byli na svobodě spíše nedopatřením, když čekali na soudní líčení za dvojnásobné znásilnění, a z nepochopitelného důvodu je soudce nechal na svobodě. Své předchozí oběti nechali jít a ty je udaly na policii. Rozhodli se tedy, že svoji další oběť už zabijí.
Brutální útok a čekání na smrt
Alison věděla, že domů už se nevrátí, když auto pokračovalo v další jízdě bez světel, a nakonec vyjelo mimo cestu.
Frans, který si velice zakládal na svém dobrém vychování a myslel si, že je neodolatelným idolem všech žen, Alison suše oznámil, že teď budou mít pohlavní styk. Následně se jí zeptal, jestli bude nutné s ní bojovat. Vyděšená dívka, která věděla, že muži jsou v přesile a věděla, že oba násilníci mají nože, jen odvětila, že se bránit nebude, jen ať ji nechají jít. Frans ji tedy znásilnil a následně předal svému parťákovi Theunsovi s tím, že si má s mladou dámou také užít. Devatenáctiletý mladík už si na svých manýrech nezakládal, a byl k ní velmi hrubý a brutální.
Alison se snažila pouze přežít a doufala, že až bude po všem, bude moct jít. Bohužel tomu ale tak nebylo. Oba útočníci věděli, že pokud nechtějí být souzeni za další znásilnění, musejí ji zabít, aby nemohla vypovídat. Jeden z nich se ji tedy pokusil uškrtit. Druhý ji pro jistotu bodal nožem do břicha. Uštědřil jí celkem 37 bodných ran. Jelikož se Alison i poté hýbala, rozhodli se ji dorazit podřezáním hrdla. Uštědřili jí celkem 16 řezných ran, a na konci útoku byla tak téměř dekapitovaná.
Útočníci ještě chvíli debatovali o tom, jestli už je Alison mrtvá nebo ne, ale shodli se, že i pokud by nebyla, nikdo nemůže taková zranění přežít. Odjeli tedy v kradeném vozidle pryč do noci, a na bezvládnou Alison vyhodili její oblečení.
Boj o život
Přestože Alison byla takto vážně zraněná, nebyla mrtvá a dokonce zůstala celou dobu při vědomí. V průběhu pokusu o vraždu si pachatelé přestali dávat pozor a začali si říkat pravými jmény. Alison byla odhodlaná zabránit tomu, aby ublížili někomu dalšímu, a tak do hlíny vedle sebe nehty vyryla jejich jména. Pak doplnila vzkaz pro svou matku, že ji miluje, a rozhodla se čekat na to, až přijde neodvratný konec. Nic se však nedělo, smrt si pro ni nepřišla.
Alison se rozhodla, že se doplazí na cestu pro pomoc. Svítil totiž úplněk, a tak se mohla orientovat, kterým směrem se má vydat zpátky k silnici. Pokusila se plazit. Ucítila ale něco teplého a slizkého, co se dralo z břicha ven. Uvědomila si, že to byla její vlastní vyhřezlá střeva. Zachovala však klid a z hromady oblečení, které po ní útočníci hodili, vytáhla tričko, do kterého si jako do uzlíčku zabalila střeva. Věděla, že musí vstát, aby jí nevypadly vnitřnosti zcela ven, a za chůze si je přidržovat.
Když se jí s vypětím všech sil podařilo vstát, zjistila, že nic nevidí. Volnou rukou se rozhodla nahmátnout si obličej a zjistit, co se stalo. Zjistila, že jí hlava přepadla vzad, jelikož celá přední část krku byla přeříznutá. Druhou volnou rukou si tedy přidržovala hlavu na svém místě, druhou si nesla střeva obalená v tričku. A takto se krůček po krůčku vydala na silnici, aby našla pomoc.
Zázračné přežití
Když se s vypětím všech sil dostala na silnici, lehla si přesně doprostřed a doufala v záchranu. První auto kolem ní jen projelo. Začala ztrácet naději. Zastavilo však druhé projíždějící auto plné studentů vysoké školy, mezi nimiž byl i student veteriny Tiaan Eilerd. Ten jí poskytl první pomoc a udržoval ji při vědomí, když čekali téměř dvě hodiny na příjezd sanitky.
Po převozu do nemocnice se zjistilo, že Alison měla ohromné štěstí v neštěstí. Žádná z 37 bodných ran do břicha nezasáhla životně důležitý orgán, a přestože měla hlavu téměř oddělenou od těla, hlavní krční tepna a hlasivky zůstaly neporušené. Navíc lékař, který sloužil té noci pohotovost, byl specialista na operace páteře a krku.
Život poté
Přestože ošetřující lékaři byli skeptičtí, protože případy úplného zotavení se z takto vážných zranění jsou vzácné, Alison byla odhodlaná žít a především identifikovat útočníky. Při životě ji drželo vědomí, že je musí dostat za mříže, myslela především na ostatní, aby nikdo nemusel zažít to, co ona. Několik hodin po operaci tak už mluvila s policií a vypovídala. Jejím přičiněním oba strávili za mřížemi 28 let. Bohužel však byli letos v červenci podmínečně propuštěni.
Alison se stala motivační řečnicí a pomáhala obětem trestných činů. Přestože jí lékaři sdělili, že nejspíš nebude mít nikdy děti, vdala se a porodila dva zdravé syny. Lékař, který pomáhal na svět jejími druhému synovi, nebyl nikdo jiný, než Tiaan Eilerd. Bývalý student veteriny, který Alison zachránil v té noci 18. prosince 1994, se totiž rozhodl dát na kariéru lékaře.
Zdroje:
THAMM, Marianne. Alison: život nekončí : pravdivý příběh zázraků, naděje a vítězství nad lidskou brutalitou. Přeložil Renata HÁJKOVÁ. V Praze: Stanislav Juhaňák - Triton, 2018. 13. komnata duše. ISBN 978-80-7553-457-6.
Dokumentární film Alison (2015), režije Uga Carlini
Článek Eyewitness news o propuštění pachatelů útoku na Alison Bothu: https://ewn.co.za/2023/07/07/the-release-of-alison-botha-s-attackers-on-parole-scares-her-says-lawyer
