Článek
Moje matka Jarmila, ročník 1951, je typická představitelka generace, která si myslí, že ví všechno nejlíp. Je pasivně agresivní, manipulativní, panovačná a hraničí až s narcismem. Neustále mě kritizuje, je negativní a soudí každý aspekt mého života – jak utrácím peníze, co a kolik toho jím, jaké mám přátele, s kým chodím, co nosím na sobě, co sbírám… prostě všechno. I když mi letos bude jednapadesát, pořád se ke mně chová, jako by mi bylo dvanáct. Dokonce mi dodnes předhazuje chyby, které jsem udělala jako malá holka, a pomlouvá mě, kudy chodí. Není divu, že kvůli ní (a mnoha dalším traumatům) chodím s přestávkami na terapii už od puberty a od roku 2019 nepřetržitě.
Jedním z jejích oblíbených témat byla moje údajná promiskuita. Celá léta mi dělala jízlivé poznámky a obviňovala mě, že „spím“ (tedy mám sex) s každým kamarádem, který je mužského pohlaví. Je to samozřejmě naprostý nesmysl. Ve skutečnosti jsem od přírody demisexuální – to znamená, že potřebuju opravdu hodně času a hluboké citové pouto, než vůbec začnu o něčem intimním uvažovat. Když už se ale zamiluju, jsem naprosto věrná. Většinou jsem její nemístné komentáře ignorovala, řídila jsem se heslem „vybírej si své bitvy moudře“. Ale jednou pohár trpělivosti přetekl.
Bylo to jednoho pozdního jarního dne v roce 2011. Bylo mi tehdy šestatřicet. Vyrazily jsme s mámou ven, abychom strávily nějaký ten „kvalitní čas matky s dcerou“ – vyřizováním, nákupy, obědem. Ani jedna jsme neměly auto, takže jsme čekaly na autobusové zastávce kousek od mého bytu. A právě tam se rozhodla znovu zaútočit. Tentokrát mě obvinila, že spím nejen se všemi svými mužskými přáteli, ale i s těmi ženskými! Zřejmě zjistila, že jedna z mých blízkých kamarádek je lesba, a použila to jako záminku k dalšímu jedovatému útoku.
V tu chvíli se ve mně něco zlomilo. Měla jsem jejích nesmyslů a urážek po krk! Podívala jsem se jí zpříma do očí a ledovým, smrtelně vážným tónem jsem řekla: „Mami, abych s někým mohla spát, musím být do toho člověka hluboce zamilovaná a musíme spolu chodit. Abychom spolu mohli chodit a já byla tak zamilovaná, musí mezi námi existovat blízké a hluboké citové pouto. A aby se tohle všechno mohlo stát, musí ten dotyčný splňovat pár podmínek: Musí být člověk, muž, starší jednadvaceti let a… živý!“
Podívala se na mě dost divně a zeptala se: „Proč jsi to musela takhle upřesňovat?“ S naprosto kamennou tváří jsem odpověděla: „Protože už mě nebaví, jak jsi posedlá mým sexuálním životem, a nechtěla jsem, abys mě příště začala obviňovat ze sexu se zvířaty, mrtvolami nebo dětmi!“
Ten výraz v její tváři byl k nezaplacení. Oči vytřeštěné hrůzou a ústa dokořán. A o mém sexuálním životě zmlkla. Tedy, až do doby před čtyřmi lety. Tehdy to zkusila znovu, zase mě začala obviňovat. Jen jsem se na ni podívala a řekla: „Potřebujeme si znovu projít všechny ty podmínky, abychom ti osvěžily paměť?“ Okamžitě změnila téma a od té doby je klid.
Musím říct, že i když jsem jí tehdy řekla „muž“, ve skutečnosti je mi pohlaví partnera jedno – důležité je to pouto. Nikdy jsem sice s ženou nechodila, ale nebráním se tomu, pokud by to tak osud zařídil. Hlavní je, aby mě moje matka konečně přestala soudit a nechala mě žít můj vlastní život podle mých představ. Snad jí ta lekce vydrží napořád.
