Hlavní obsah
Sport

Jak si zamilovat běh? Stručný návod pro matky od matky.

Foto: pixabay

Běh mi vždycky přišel jako to největší mučení, co se sportu týče. Brusle, kolo, aerobik, plavání, badminton, cokoliv, prostě cokoliv, jen mě, prosím, nenuťte běhat.

Článek

Jenže běh byl v době, kdy mi bylo kolem dvaceti, poměrně cool. Na pracovních pohovorech do korporátů bylo plus říkat, že běhám, takže jsem si jednou za čas zašla popoběhnout a pak jsem svůj „koníček“ pyšně předkládala potenciálním zaměstnavatelům. Stejně mě tehdy do korporátu nevzali. Jo a svůj nejdelší běh jsem uběhla, když jsme s manželem chodili. Láska hory přenáší, nohy odlehčuje a taky se pěkně přetvařuje.

Pak jsme měli svatbu a pak dítě. A druhé. A třetí. Občas jsem si mezi porody a těhotenstvími párkrát zaběhala, ale to spíš vybít si vztek než s nadšením sportovat. Letos jsem si říkala, že začnu běhat o něco víc. Pozor! Nejsem žádný ultratrailista nebo maratonista, spíš si představte matku s vykojenýma prsama a poporodním převisem, jejíž průměrná délka trasy je 3 km (i když posledně to bylo přes 5), ale běhám celkem ráda. A to se počítá. A ne vždy tomu tak bylo.

Jak se s láskou rozběhat?

Někteří z nás, ti šťastnější, se s predispozicí sympatií k běhu rodí. Jednou si zajdou zaběhnout, nádherně se jim při tom přemýšlí, vyčistí si hlavu, vyplaví hektolitry endorfinů, za měsíc už běhají 10 km a po půl roce sbírají medaile za půlmaratony. Tak pro vás tento článek není. Tento článek je pro nás, pro které byl či je běh za trest. Jdeme na to.

  1. Jděte běhat. Řím nepostavili za den, ALE! Všechny cesty vedou do Říma. Takže ač toto přirovnání nemá žádnou logiku, běh vás nezačne bavit za den, ale všechny cesty mohou vést k běhu. Kdo nikdy nevyběhne, běh si nezamiluje.
  2. Jděte běhat znovu. A znovu. A znovu. Jako jo, je to opruz, ale nedá se nic dělat. Víte, jak v 18. století probíhaly domluvené sňatky. Hrůza, hrůza, ale postupem času do některých manželství přišla láska. Stejně tak se budete muset párkrát přinutit vyběhnout a třeba láska přijde.
  3. Buďte na sebe hodní. Mnozí z nás za běh považují aspoň 5km klus bez zastavení. Jo, to by bylo hezký, ale začátky bývají méně ambiciózní. Takže pro vás indiánský běh. Chvíli běžím, chvíli jdu.
  4. MU ZI KA! Strašně, strašně, ale strašně moc záleží na tom, jestli vám v uších hraje něco, co se vám líbí. Když si do sluchátek pustíte hudbu, kterou milujete, a ideálně ještě takovou, která vás neuspí, půjde běhání skoro samo. Na své oblíbené platformě vytvořit playlist a běžím!
  5. Důvod vyběhnout. Děti se vám věší na nohy, dohadují se o panáčky z lega, pak brečí, vy jste na sesyp. Tak to je přesně ta situace, kdy je vhodné vyběhnout. Získat na svou stranu partnera, který ochotně klan po dobu vaší nepřítomnost pohlídá, by taky neměl být problém, neb mnozí z nich si přejí alespoň kapánek sportovně zaměřenou polovičku. Spíš než na potřebu si odpočinout na rodičovské dovolené po celém duhovém dni s dětmi to hrajte na vypracování krásného těla. Na to "manža" uslyší.
  6. Z extrému do extrému. Hodně dobrou motivací také může být nakupení velmi pomalých procházek s batoletem. Když máte dítě, které už nejezdí v kočáře, ale zároveň ještě pěšky či na odrážedle nevyvine únosnou rychlost, je to tak trochu za trest. Pomalu, ale jistě na procházkách zarůstáte do země a občas byste dala, nevím co za to, abyste mohla projít městem normálním tempem. Tuto nahromaděnou stagnační agresi nevypustíme na ratolest, leč přetavíme v příležitost vyvinout tempo extrémní. Kdo jsme?! Běžkyně?! Co jsme?! Běžkyně!!!
  7. Aplikace. Je třeba si měřit svůj pokrok. Nemusíte své "slavné" výkony nikde sdílet, ale není nad to vědět, kolik jsem uběhla a za jak dlouho. Jako ještě nejsem takový běžec, abych někde pobíhala jen tak pro radost. To fakt ne. Já potřebuju ten dopamin! Potřebuju ten "diplom". Rozumíme si. Takže zapnout gps, zapnout appku a měřit, měřit.
  8. Sežeňte si parťáka. U mě osobně to moc nefunguje, já chci běhat spíš sama a mluvení mě zbytečně vysiluje, ale pokud najdete někoho, kdo bude ochotný běžet (popobíhat) vaším tempem a ještě si u toho fajn pokecáte, nebude každý uběhnutý kilometr taková dřina.

Mně trvalo hooodně dlouho, než jsem se u běhu naučila přemýšlet a relaxovat. Třeba na tom budete líp, třeba na tom budete hůř. Každý pohyb je super, ale běh mi přijde tak krásně komplexní, že jsem ráda za to, že jsem si ho KONEČNĚ docela oblíbila. Běhu zdar. Kdo běháte? A koho by běhat nedostali ani heverem?

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz