Článek
Děti jsou z domu. A vy si užíváte. Co si užíváte? To, že vás nikdo neoslovuje „mami“ a „tati“ (800× za den), že vám nenadává za to, co jste mu nachystali k snídani, že nemusíte na hřiště. Že není občůraný záchod, pročůrané povlečení, pomalovaná zeď a pod stolem bordel, ze kterého byste zvládli nakrmit africkou vesnici. Zkrátka jste svými pány… Do času. Do času. Protože toto vše se ve vteřině změní.
Když se děti vrací na rodnou hroudu…
Vyskytnou se dvě možnosti. Buď se na děti těšíte, a to je krásné a v pořádku. Nebo se na děti netěšíte. A to sice není tak moc krásné, ale je to taky v pořádku. Nebojte, nejste sami na světě, kteří by rádi dětem dopřáli ještě o něco delší pobyt mimo domov. Tak se nelynčujte, stejně si pro ně pojedete, nenecháte je v lese napospas babce z perníkové chaloupky. A ještě budete úspěšně předstírat, že nic byste nedělali raději, než hráli Černého Petra, i když dítě ani nezvládne udržet všechny karty v ruce a vždycky prozradí, kdo ho má. V pohodě. Nejste špatní rodiče, jste jen lidi.
Vraťte mi moje děti!
Problémem je, že vám prarodiče obyčejně vrací úplně cizí děti. Děti, které ještě předevčírem jakž takž respektovaly vaši autoritu a pravidla vaší domácnosti, metamorfovaly do uřvaných, ubrečených, uvzdorovaných, udupaných ředitelů zeměkoule, kteří čekají, že se bude kolem nich točit celý svět a mají tendence začít vás oslovovat „Jean“.
Takže z toho nadpřirozeného řekla bych až vakua (protože full time rodičům může přijít den dva bez dětí jakožto jiná dimenze, kde čas plyne úplně jinak či neplyne vůbec) najednou skočíte do situace, kdy k vám přijely příšerky na převýchovu. Nepoznáváte svoje děti. A to není krásné. Ani trochu. Ale je to běžné.
Prarodiče za to nemůžou
Ne proto, že by babičky a dědečci děti rozmazlovali až na půdu (i když ani to není vyloučené), ale prostě proto, že se jim nepochybně u prarodičů dostává o něco více pozornosti než doma. Prarodiče totiž většinou vnoučata neodpalují do svého pokojíku, k omalovánkám nebo legu na rozdíl od rodičů, kteří často odpalují své děti (já vím, vy takoví nejste, ale já teda někdy jo) jako tenisový míček. Zkrátka je to všeobecně platný zákon a nedá se s tím nic dělat.
Je to holt něco za něco
Pokud se chcete svých dětí na chvíli zbavit, … pardon, špatně, chyba, oprava, znovu. Pokud chcete svým dětem dopřát nezapomenutelné zážitky s prarodiči, tak musíte počítat s tím, že potrvá pár hodin nebo dní, než se z nich po návratu opět stanou vaše děti. Dobrá zpráva je, že čím starší dítě, tím rychlejší návrat do reality. Maličké děti změnu rozdýchávají den, dva, tři, ti starší se dovedou přepnout do módu „tady mi pečení holubi nelítají do huby“ poměrně rychle. Ale určitě se to vyplatí. Ten down po příjezdu, absťák po pozornosti a péči nějak zvládnete, za těch pár dní volna a klidu to stojí.
Tak pozvedněme své číše, ťukněme si na prázdniny a připíjím všem babičkám a dědečkům. Jste nejlepší! Děkujeme. ♥
