Článek
Ta moje minule při vyplňování údajů k mé vstupní prohlídce do zaměstnání mlátila do klávesnice tak agresivně, že jsem se obávala, že než zprávu dopíše, budu ji muset doprovodit na chirurgii se zlomeninami článku prstů, to nemluvím o tom, že mě poslala do víme kam. Po dvou a půl hodinách čekání mírně nepříjemné překvapení, ale držela jsem hubu a krok, protože bez práce nejsou koláče a bez potvrzení není práce.
Je to o lidech
Naštěstí existuje i odvrácená strana. Správní lidé na správných místech. Ty bychom nejraději obejmuli, někdy dokonce i políbili. Výborná teta v jeslích, laskavá učitelka ve školce, pohodový pan učitel, ochotná účetní, schopný kominík, zdatný střechař nebo třeba? Šiková, rychlá a levná švadlena. Ta je doslova k nezaplacení. A do té mé já se asi zamilovala.
James Bond za šicím strojem
Na podzim mě za pět dvanáct zachránila. Den před švagrovou svatbou jsem zjistila, že se mi rozjel zip na mých nádherných čínských šatech. Zip vyměnila nejen bleskurychle, ale taky tak dokonale, že vypadá lépe než ten původní. Za směšnou částku. Řekla bych za hubičku, ale vzhledem k tomu, že jsem s vidinou polibků již koketovala v předchozím odstavci, raději se budu držet faktů, aby nedošlo k nedorozumění. Platím klasicky penězi. Takže když jsem teď potřebovala zkrátit kalhoty, asi uhodnete, kam mé kroky vedly.
Na stroji šít neumím, takže mám smůlu
Stydím se. Ač má moje maminka šicí stroj a kalhoty nám zkracovala celý život (jsme menšího vzrůstu), já se to nenaučila. Párkrát jsem za stroj zasedla, dokonce jsem kdysi dostala na narozeniny i dětský stroj, ale abych to zkrátila (ten příběh, ne ty gatě), šít na stroji neumím.
Takže když potřebuju něco zkrátit, přicházejí do úvahy jen tři možnosti, rozuměj tři ženy. Dvě z nich jsou kamarádky, které po krátké úvaze nechci využívat a zneužívat. Třetí je samozřejmě maminka. Maminka by mi kalhoty jistě zkrátila. Jenže. Maminku také nechci zneužívat (někdy). A maminka nebydlí, co by kamenem dohodil. Takže než bych jí kalhoty dodala a zase je vyzvedla, mohly by mi třeba být malé. Kdo ví. To by byla škoda. Skutečně.
Proč si prosím tě nekoupíš kalhoty, které ti sedí?
Chápu, že celé to zkracování kalhot zní zastarale, já osobně neznám asi nikoho, kdo by si kalhoty zkracoval, mně to taky zavání chudobou a devadesátkami. Jenže od té doby, co nejsem tak úplně konfekční typ, se nedá svítit. Trika dobrý, ale kalhoty. Mám prostě problém koupit si kalhoty. Takže když mi konečně nějaké v pase sedí a nepůlí mi břicho na dva bochníky, musím si je koupit, i kdyby byly o dva kilometry delší než moje nohy.
Má víla opět nezklamala
Takže jsem vyrazila za švadlenou. Ta ženská je poklad. Kromě toho, že bez problému přijala mé kalhoty, mi ještě složila kompliment. Ten nejhezčí, který si žena může přát. Ptala jsem se, za kolik prodává oblečení na BABY born, protože ho tam měla vystavené. Ochotně mi odpověděla a pak se mě stydlivě zeptala, jestli už mám dítě, že se o oblečení na panenky zajímám. Zvonivě jsem se rozesmála, ujistila jsem švadlenu, že dítě mám (a ne jedno) a cítila se jako „dancing queen, young and sweet, only seventeen“.
Klapka: Komplimenty podruhé
Druhý den mi pípla smska, že mám kalhoty zkrácené. Cena mě spíš, než potěšila, pobavila. Musím té dobrotivé ženě říci, že jiné dámy by za ty prachy ani nevytáhly šicí stroj. Pro tepláky jsem zajela i se všemi svými třemi dětmi. Víla se dívala z jednoho na druhého, pak na mě a opět mě polechtala na egu slovy: „Já bych řekla, že jste jejich starší sestra.“ No, co vám budu povídat, koupili jsme tam triko Baby Born starší sestřičce a já vím, že si klidně mohu kupovat nepadnoucí oblečení, protože mám dobrotivou kmotřičku, která svede nemožné na počkání a zázraky do tří dnů.
Jen teď nevím, jestli tam budu chodit pro její krejčovské dovednosti nebo komplimenty.
