Článek
Někdo by se mi v dnešní rovnoprávné době snad mohl posmívat, ale my s mužem to zatím držíme relativně postaru. Auto umývá manžel. Aspoň dodnes tomu tak vždycky bylo. Má jediná úloha v této ryze mužské činnosti (a netvrďte mi, že to tak není, já věřím, že superženy existujou, ale já teda na myčkách vídám jenom chlapy) spočívala v kolektování dvacetikorun, aby až se jednou auto zase zašpiní více než bude snesitelné, nebyl problém v nedostatku kovové hotovosti. Nicméně vzhledem k tomu, že řidičem našich třech „slečen Daisy“ jsem já, z jádra věci logicky vyplývá, že bych po cestě odněkud někam mohla rovněž auto umýt já. Zatímco se muž vesele realizuje na trhu práce.
Zlato, nauč mě umývat auto
Přiznám se, že jsem tušila, že tento den jednou nadejde, proto jsem pár měsíců zpátky pokorně přilezla za mužem.
Já: „Nauč mě umývat auto.“
On: „Jak jako nauč mě umývat auto? Vždyť na tom nic není.“
Já: „Ale já nevím, co mám kdy zmáčknout!“
Můj muž je hodný a citlivý, proto jsem při příštím mytí auta neseděla panenko v koutě, ale odhodlala jsem se posílit řady motoristicky soběstačných žen. Možná, že když posbírám ještě víc kuráže, můžu třeba za pár týdnů doplnit vodu do ostřikovačů a za pár let vyměnit olej.
Den D aneb návštěva myčky je skutečně potřeba
Dnes nastal den D. Den, kdy otestuji, kolik jsem se naučila. Z garáže jsem odjížděla s autem ve stavu, který ráno při nastupování šestiletá dcera okomentovala více než trefně…
Dcera: „Zase jedeme takovým prasem?“
Jelikož se má učitelská povaha nezapře, opravila jsem ji.
Já: „Se snad říká prasetem, ne?!“
Nu a jeli jsme. Nepochybovala jsem o sobě. Auto umyju výborně, možná líp než chlap, přece jenom mně na té čistotě sejde o něco více. Nebo ne? Tady uděláme odbočku.
Čistota auta muži vs. ženy
Pro mě absolutní paradox. Zatímco doma chlapům nevadí tři centimetry prachu, podlaha posetá drobky jak Mléčná dráha hvězdami, záchod hrající všemi barvami a přetékající koš, auto trochu podrobíte, trochu umažete a hned máte černý puntík. Já teda nemám doma šílence, ale je pravda, že pokud stav zašpinění auta, ať už zevnitř nebo zvenku, překročí únosnou mez, zvedne to ze sedadla spíše muže než mě. Mně je to vlastně auto úplně jedno. Pokud je natolik čisté, že se nezašpiním já od něj, a jakžtakž vidím přes okna i do zrcátek, neřeším. Naopak doma nesnáším jakýkoliv bordel. Viděla jsem na to pár vtipů i na internetech, takže věřím, že v tom nejsme sami. Má to někde stejně?
Ale zpět k mé nesmírně napínavé zkušenosti. Já vím, nemůžete se už dočkat.
Volba myčky, jsem zbabělec
Mohla jsem zajet do samoobslužné myčky, která byla nejblíž poslední zastávce a zároveň nejblíž následující zastávce, nicméně já to po krátkém zaváhání neučinila. Své vozy tam již myli dva muži, kteří zjevně své auto nemyjí poprvé a já se tam rozhodně nebudu ztrapňovat. Ano, je to úplně jedno, ano, nikoho tam nebudu zajímat, ano, jak mi tvrdí muž: „Tobě má být jedno, co si o tobě kdo myslí!“ se vším souhlasím, ale prostě ne. Na tak pro mě citlivý úkol, ve kterém se cítím nejistě, prostě potřebuji být sama. Takže jsme zajela jinam, konkrétně tedy do myčky, kde mi minule muž mytí ukazoval.
Jde se na věc aneb jak jsem se přecenila
V liduprázdné samoobslužné myčce mi narostlo sebevědomí. Zkušeně jsem vypustila předmytí i působení aktivní pěny, beztak z lidí jen tahají peníze a koneckonců minule to stejně šlo blbě smýt, nemám tolik času, peněz ani energie, a dala se do díla.
Zhruba po 30 vteřinách hlavního mytí jsem pocítila mírnou bolest ruky. Zhruba po minutě mě ruka bolela už hodně. Myslela jsem, že jsem v lepší kondici. Tohle rozhodně není práce pro ženy, zvlášť ne pro ty, které jsou nižší než střecha jejich auta (ano, můj případ). Auto jsem se snažila umýt skutečně důkladně. Pak jsem přešla na oplach vodou. Nu, ruka mě bolela stále, zlaté tankování, ale co hůř. Jak jsem auto precizně oplachovala, nalezla jsem pár skvrn, které ani mé důkladné mytí neodradilo! Plánovala jsem se kochat nablýskaným autem a zatím při jízdě shledávám na okně spolujezdce jakési černé skvrny, které tam ráno nebyly, a přední sklo si musím pro jistotu ještě postříkat a setřít stěrači. Auto sice naštěstí nevypadá, jak kdyby zrovna přijelo z pole, ale naneštěstí také nepůsobí jako auto, které před minutou vyjelo z automyčky. Mrknu ještě do zpětného zrcátka…No aspoň že přes to zadní sklo konečně vidím!
Budu se držet radši tý plotny
Cvik dělá mistra, ale já snad raději příští návštěvu myčky nechám zase na manžela. A půjdu vyčistit ty kohoutky v koupelně zamatlané od zubní pasty. To umím.
PS: Je mi jasné, že budou komentovat ženy, které jsou zvyklé umývat si samy auto, mimo to také měnit pneumatiky, brzdovou kapalinu a jednou za rok si projedou auto diagnostikou, kterou koupily na Temu. Je mi jasné, že budou také psát muži, kteří byli svědky výskytu žen v samoobslužných myčkách. Já chci jen říct, že tak jako v čekárně na vyšetření kyčlí novorozenců převládají matky, v automyčkách převládají muži. A myslím, že aspoň co se naší rodiny týče, je to rozumné.
