Článek
Po důkladné domácí inventuře všech čistících a úklidových prostředků jsem se rozjela do centra města, abych jejich nákupem doplnila chybějící a vyměnila staré, nebo nefunkční, za nové. Cestou, v autobuse městské hromadné dopravy, jsem si všechno důkladně promyslela, takže už při vstupu do prodejny drogerie jsem měla zcela jasno. Koupila jsem, co bylo potřeba a spokojeně se vracela zpět ke svému domovu.
Na chvíli jsem byla v šoku, když jsem ještě ani nedošla k přechodu pro chodce a všechna auta už z dálky z obou stran zpomalovala a zastavovala. V duchu jsem si ale pochvalovala, jak jsou ti řidiči k chodcům, tak nějak víc slušní a ohleduplní a měla jsem z toho velice dobrý pocit. Zvesela a s dobrou náladou jsem pokračovala v cestě, abych s neblahým tušením zpozorněla ve chvíli, kdy jsem se jen na okamžik zastavila u krajnice a otočila zpět. Přestože jsem stála mimo přechod, řidiči opět zastavovali, blikali, nebo mávali na znamení, že můžu přejít na druhou stranu. Ještě pořád nic netušíc, ale už s hodně divným pocitem jsem přešla na druhou stranu a v tu chvíli mě polilo horko, rozbušilo srdce a krve by se ve mně nedořezal. Konečně mně došlo, v čem že je ten zakopanej pes! Celý nákup se do velké nákupní tašky vešel, kromě tyče, která nebyla skládací, proto jsem ji při chůzi držela jako vycházkovou hůl, o kterou jsem se občas i opřela. Nejpodstatnější ale bylo to, že byla celá bílá!
Okamžitě jsem jeden konec tyče strčila do tašky a ten druhý jsem aspoň z části obalila barevnou igelitkou a bylo po problému. Od té chvíle už žádný řidič tak moc ohleduplný a ochotný, jako když viděl starší ženskou, s bílou hůlkou v ruce, nebyl. Na druhou stranu to pro mě byla další životní zkušenost, protože teď už aspoň vím, že když je po zdravotní stránce na tom někdo o poznání hůř než ostatní, tak se z mnoha řidičů rázem stanou slušní, tolerantní a velice ohleduplní spoluobčané.
