Článek
Komáři žijí v chemickém světě, a podle toho se také orientují a vybírají potravu. Proč se ale některé osoby těší oblibě komárů a jiné ne? Podle studií si bzučící otravové volí své oběti na bázi několika chemických faktorů. Pojďme se podívat na to, co nám říkají moderní vědecké výsledky.
Komáří zajímavosti
Asi jste už slyšeli, že krev sají pouze samičky komárů, které potřebují právě naše bílkoviny na vývoj vajíček. Ale víte také to, že nás dokážou detekovat ve svém okolí už z celých deseti metrů právě podle chemických vodítek?
Anglický název „mosquito“ pochází ze španělštiny, kde doslovně znamená „malá moucha“. V Austrálii a na Novém Zélandu se jim však říká „mozzies“.
Na světě je zatím přes 3500 známých druhů komárů. Z toho 51 druhů se vyskytuje v České republice.
Komáry láká produkce CO2
Komáři nás dokážou najít díky produkci oxidu uhličitého (CO2), který nejen vydechujeme, ale i vydáváme skrz kůži. Pokud komár zaregistruje CO2 ve svém okolí, dá se po stopě, dokud nevyhledá zdroj. CO2 ale nevydechujeme jen my, lidé, ale také zvířata. Záleží potom na typu komára, který upřednostňuje určitý typ hostitele.
Pokud produkujete více CO2, například během sportu, stáváte se i atraktivnějšími pro hladové komárky. Ti jsou ale přitahováni i k dalším zdrojům CO2, a tak se tento chemický trik používá dokonce i u některých komářích pastí.
Horko a vlhko zvyšuje vaši atraktivitu
Dalším faktorem je tělesná teplota a pot. Komáři jsou přitahováni právě k teplu a vlhku, a tak jedinci, kteří se více potí, automaticky přitahují komáří pozornost. Sportovci se tak mohou během cvičení dočasně dostat do hledáčku komárů nejen díky vyšší teplotě a potu, ale také kvůli nadměrné produkci oxidu uhličitého, která během vyšší aktivity stoupá.
Vydechování oxidu uhličitého, pocení a tělesné teplo je však pro nás všechny společné. Proč tedy komáři upřednostňují určité jedince, zatímco kolem jiných jen probzučí?
Kožní mikrobiom aneb jaké bakterie máte na kůži
Souhrnu našich kožních bakterií se říká takzvaný mikrobiom. Každý máme určitou kombinaci kožních bakterií, které reagují se svým okolím a dávají nám specifický odér těla. Ten buď komáry láká, nebo odpuzuje. Jeden ze složek, které komáři milují, je kyselina mléčná, kterou produkují bakterie na kůži díky pocení.
Jeden z výzkumů se pokusil přijít se specifičtějším vysvětlením, proč komáři loví raději určitý mikrobiom. Vědci porovnali desítky jedinců a identifikovali různé vzorce, které naznačují, že některé bakterie jsou především na jedincích, kteří komáry přitahují. Jak ale sami autoři zmiňují, je třeba dalšího výzkumu, aby mohli své výsledky potvrdit.
A co naše krev?
Mýtus o sladké krvi je sice vymyšlený, ale nedávno publikovaná studie z roku 2019 potvrdila, že komáři častěji dosedají na jedince s krví typu 0. Ostatní typy krve nevykazovaly žádné rozdíly. Dalo by se tedy říct, že lidé s krví nula mají sladkou krev? Možná, nicméně ostatní zmíněné faktory ovlivňují výběr komára daleko více.
Co tedy naopak komáry odpuzuje?
I když výzkumy nám podávají různá vysvětlení, v jednom se shodují: Naše atraktivita pro komáry je takřka nezměnitelná, a tak se můžeme pouze chránit repelenty a dalšími chemickými produkty, které jistě najdete v každé drogerii či lékárně. Co ale kromě chemických produktů může ještě odradit komáry od štípání?
Mezi přírodními produkty se dají najít především aromatické bylinky: citronový eukalyptus, citronela, levandule, máta peprná, citronová tráva nebo šanta kočičí. Tyto rostliny odpuzují komáry i další druhy hmyzu právě díky svým silným vůním, které jim vadí. Dají se zakoupit buď ve formě krémů, postřiků nebo třeba aromaticky navoněných náramků. I když se může přírodní produkt zdát jako lepší řešení, výsledek často není tak efektivní jako u chemických repelentů.
Řada faktorů rozhoduje o tom, zda si komár vybere zrovna vaši krev, či ne. Některé faktory jsou potvrzené vědeckými studiemi, jiné jsou spíše naznačené. Tak jako tak, většina výzkumů poukazuje na vrozené a neměnné vlivy, jakými jsou například produkce oxidu uhličitého, vydávané teplo, míra pocení nebo typy kožních bakterií.
Není tedy divu, že se někteří opakovaně ohánějí po otravném bzučení a jiní si toho sotva všimnou. Každý si totiž neseme vlastní genetický předpoklad k tomu, zda se komárům líbíme, či ne.
Zdroje:
