Článek
Snažím se přemýšlet racionálně, zároveň však vím, že se budu rozhodovat na základě neúplných informacemi, pod časovým tlakem a svou roli nakonec při rozhodování sehrají i emoce.
Co vlastně od politiky chci? Zachování demokratického zřízení, ekonomické stability a míru v naší zemi a jejím okolí. Budoucnost pro sebe i pro mou dceru. Je toho příliš na jeden voličský hlas? V současnosti se nedaří zajistit ani jedno z uvedených. Zelená utopie likviduje ekonomickou stabilitu, v Evropě tím ale planetární životní prostředí nezachráníme. A imperiální obr na východě dostal opět chuť na bohatý Západ, který je momentálně bezbranný jak nemluvně.
A tomu odpovídá i styl politiky. Politické vize se změnily na marketingová hesla. Místo osobností a vizionářů nastoupili zoufale necharismatičtí panáci s výhledem tak akorát do konce volebního období. Chci se vyhnout politickým křiklounům a rychlokvaškám, nacionalistům, levicové pravici, znárodňující levici, ochráncům zájmů miliardářů… Propadám panice při vzpomínce na minulé volby, kdy jsem ve volební místnosti viděla tolik zaťatých čelistí umanutých důchodců hlasujících pro stranu agenta, který povstal z předrevoluční doby. Cožpak zapomněli na ubohost totality, ve které prožili skoro celý svůj produktivní život a chtějí to samé pro své děti?
Líp už asi nebude. Bude muset být hůř, abychom si uvědomili, že se musíme vyzbrojit, poslat své syny znovu na vojnu a začít vyrábět tak, abychom udrželi svou životní úroveň a volit tak, abychom uchovali osobní svobodu v demokratické společnosti.
