Článek
Jenže to je jen polovina příběhu. Ta druhá, mnohem napínavější, začíná ve chvíli, kdy se děti samy stanou tvůrci. A nepotřebují k tomu drahou techniku ani talent na kreslení – stačí jim obsah jejich vlastních kapes.
Kapesník jako hrdina, klíče jako orchestr. Často slýchám: „Ale já neumím kreslit!“ To je ta největší bariéra, kterou musíme u dětí (a často i u dospělých) zbořit. Ve světě stop-motion animace totiž nepotřebujete tužku. Stačí vám obyčejný papírový kapesník, ze kterého za vteřinu vytvoříte ducha, mrak nebo sněhuláka. Klíče od bytu nejsou jen kus kovu – v rukou malého režiséra se promění v brnění rytíře nebo cinkání pokladu.
Zkušenost z českých škol: Stačí lepicí guma.
Když jezdím se svými workshopy po českých školách – od Rakovníka po Ostravu – vidím pořád stejný úžas v očích učitelů i žáků. Stačí jim ukázat, že „profesionální“ scéna se dá postavit na lavici pomocí pár knížek a nezbytné lepicí gumy. Právě ta „žvejkačka“ je u nás filmařů a animátorů nejdůležitější věc – všechno, co se ve filmu nemá hýbat, musí být přilepené. Jinak by nám pozadí ve filmu „tancovalo“ a obraz by nepříjemně trhal.
Jak probudit tvůrce v každé lavici. Filmová a audiovizuální výchova nás učí vidět svět jinak. Učí děti, že mobil v jejich kapse není jen herní konzole, ale mocný nástroj. Když pochopí základní triky – jak pracovat se světlem a jak rozhýbat scénu – přestanou být jen pasivními konzumenty a stanou se tvůrci.
Zvládli byste to taky? Než začnete plánovat svůj první animák, vyzkoušejte si, jak dobře znáte pravidla „kapesní kinematografie“ v mém krátkém interaktivním kvízu.
