Článek
Od Koniáše a zas zpátky k němu
Dějiny mají podivnou zálibu v ohni. Tam, kde kdysi plály hranice s „kacířskými“ tisky, dnes hučí skenery, které řežou hřbety knih, aby nakrmily umělou inteligenci. Stejná logika, jiný stroj: znič, abys poznal. Papír mizí pod laserem, písmo se mění v datový prach a z popela se rodí nový prorok, tentokrát z křemíku. Projekt Panama ukázal, že i v digitálním věku může mít pokrok pach spáleného pergamenu. Historie se opakuje: jen místo inkvizitora stojí u hranice vývojář. A mně se zvedl žaludek.
Stránky se snímají po jedné: jemné světlo, žádné teplo, žádné násilí. Každý list se digitálně „rozsvítí“ a promění v čistý text, který může číst i stroj. Tak vypadá standardní archivní skenování, jak ho dělají knihovny, muzea a univerzity: šetrně, pomalu, s úctou k tomu, co přežilo staletí.
Jenže když se do hry vloží hlad po datech, rytmus se změní. A tady začíná příběh, který otřásl světem AI.
Skenovat, zničit, natrénovat: Případ Projektu Panama
Server Snopes na začátku srpna 2026 odhalil interní dokumenty společnosti Anthropic, které se dostaly ven díky soudnímu sporu autorů kvůli porušování autorských práv. Z nich vyplynulo, že firma skutečně:
- nakupovala fyzické knihy ve velkém,
- rozřezávala jejich hřbety, aby šly rychle skenovat,
- a tím je prakticky ničila.
Tento interní program nesl krycí jméno Projekt Panama a dokumenty otevřeně přiznávaly snahu držet ho mimo oči veřejnosti.
Motiv byl jednoduchý: Knihy jsou čistší, přesnější a kvalitnější textová data než internet, který je plný balastu, opakovaných textů a šumu. A když se AI trénuje opakovaně na vlastních výstupech, kvalita modelů se postupně zhoršuje. Proto se firmy začaly dívat po zdrojích, které jsou „nezkažené“ – tedy po knihách. Tak se dá předejít halucinacím z halucinací…
Co je jisté a co ne
Potvrzené:
- Anthropic knihy kupoval,
- skenoval destruktivně,
- a originály tím zničil. To není fáma, ale doložený fakt.
Nejasné:
- Zda firma cíleně likvidovala vzácné nebo sběratelské tituly. Interní komunikace mluví o zájmu o „méně běžné“ knihy, ale není jasné, zda tím myslela skutečnou raritu, nebo jen tituly, které nejsou v běžné distribuci.
- Zda podobně postupovaly i jiné AI společnosti. Sociální sítě to tvrdily, ale důkazy zatím chybí.
Snopes proto hodnotí tvrzení jako „většinou pravdivé“: jádro je doložené, dramatické detaily zatím ne.
Tento případ odhaluje hlubší konflikt:
- AI potřebuje data.
- Kultura potřebuje přežít.
Skenování knih samo o sobě není nezákonné. Ale tajné ničení fyzických výtisků, které mohou být součástí kulturní paměti, vyvolává otázky:
- Jak transparentní jsou AI firmy?
- Jak chrání díla autorů, kteří často ani netuší, že jejich texty slouží jako tréninková surovina?
- A kde je hranice mezi technologickým pokrokem a kulturní devastací?
Projekt Panama tak není jen epizoda z firemního zákulisí. Je to prostě lidské šílenství. To už není ani varovný signál, ale svinstvo toho nejhoršího kalibru. Honba za daty může vést k tomu, že se z knih – symbolů lidské paměti stane jen palivo pro algoritmy. A tak ho tu máme nyní jako ve středověku, Koniáše ve jménu pokroku. V podstatě nevím, co mám napsat. Už dlouho mne žádná zpráva tak nešokovala jako tenhle marast.
