Článek
Obecně se dá konstatovat, že právě tyhle republiky hodnotí výsledky mnohem důsledněji než my.
Skutečný postsovětský systém by aspoň věděl, co vyrábí, kolik toho vyrábí a podle jakých tabulek to má splnit. My jsme si ponechali to nejhorší z kolektivismu: mentalitu JZD z padesátých let a zbavili ji jediné věci, která jí dávala smysl: povinnosti vykazovat reálné výsledky. Žák se musí přizpůsobit třídě. Kdo jde dopředu, brzdí průměr. Kdo jde dozadu, narušuje harmonii. Papírová realita ve výroční zprávě je důležitější než skutečnost. Ambice se netrestají – jen se tiše udusí, aby z nich nikomu nebolela hlava. Ze Západu jsme si vzali jen to nejjednodušší: bezbřehou rétoriku. Moderní slova, inkluzivní výzvy, autonomie bez odpovědnosti. Hodnoty bez metrik. Svobodu bez zpětné vazby. Představte si, že by se brambory hodnotily podle toho, jestli se na poli cítily dostatečně inkluzivně a nebyly marginalizovány řepkou. Přesně tak dnes hodnotíme žáky. České školství je dokonale izolovaný skleník. Stará kolektivistická šmíra smíchaná s novodobým strachem z jakékoli konfrontace s realitou. A když uslyšíte, že reformy selhávají, vězte: neselhávají. Ony se jen úspěšně vyhýbají jakémukoli měření, které by to mohlo dokázat.
Skutečně postsovětský systém by totiž aspoň věděl, co vyrábí, kolik toho vyrábí a podle jakých tabulek to má splnit. Česká škola je ale mnohem sofistikovanější úkaz: prosovětská ideologie, prozápadní rétorika a hlavně žádné měřitelné parametry. Ty totiž odporují oběma směrům. Autor ve svém postu se snaží reagovat na zemědělskou výrobu jako na cosi, co je neříditelné, a jako na příklad zmaru. Jenže opak je tou největší pravdou a je právě důkazem pro smysl toho, co chce autor říci. Právě v tom opačném gardu získávají jeho argumenty na síle.
Všichni splní plán, protože plán upravíme
Dokonce ani neobstojí srovnání s dnešními družstvy. Leda tak s tím z padesátých let. A to ještě možná. Zemědělská výroba znamená tvrdá čísla a parametry kvality, a to je přesně to, co daný komentář paroduje.
Zdědili jsme mentalitu Jednotného zemědělského družstva padesátých let, ovšem zbavenou jakékoli povinnosti vykazovat reálné hromady obilí.
Nikoli abychom uplatnili podobné atributy na dnešní zemědělskou výrobu.
- Kolektiv nade vše: Žák se přizpůsobuje třídě, protože vyčnívat z řady se v českých luzích a hájích jednoduše neodpouští. Kdo jde moc dopředu, brzdí průměr. Kdo jde dozadu, narušuje harmonii.
- Papírová realita: Pokud se něco napíše do výroční zprávy nebo školního vzdělávacího programu, stává se to nezpochybnitelnou pravdou. Skutečnost je až na druhém místě.
- Průměr jako cíl: Ambice se netrestají, ale tiše se udusí v zárodku, aby z nich nebolela hlava.
2. Hodnoty bez metrik
Západní svět má své mouchy, ale jeho silnou stránkou je posedlost daty, standardy, mezinárodním srovnáváním a transparentností. My jsme si ze Západu vzali to nejjednodušší – respektive to nejvíc uchopitelné: bezbřehou rétoriku = spoustu keců.
„Neměříme kvalitu žáka, protože by to odhalilo rozdíly. Neměříme kvalitu školy, protože by to odhalilo nefunkčnost. Neměříme kvalitu učitele, protože by to odhalilo nerovnost výkonů.“
Výsledkem je, že máme moderní slova, inkluzivní výzvy a autonomii bez odpovědnosti. Máme hodnoty bez kritérií a svobodu bez jakékoli zpětné vazby.
3. Když se brambory hodnotí podle toho, jak se cítí
Představme si, že bychom k zemědělské produkci přistupovali stejně jako k našim žákům. V takovém družstvu by nikoho nezajímalo, jestli vyrostla zdravá hlíza s vysokým obsahem škrobu (znalosti). Důležité by bylo, zda brambora na poli zažila dostatečně inkluzivní atmosféru a zda se necítila marginalizovaná řepou nebo spíš řepkou, abych byl korektní k duchu dnešních politických komentářů. Nemohu ani souhlasit s premisou bezprizorního dobytka. Autor by se možná divil, co dnes o skotu víme, kolik genetických parametrů hodnotíme, jak řešíme systém výživy a jaké parametry kvality u tohoto produktu hodnotíme.
Kdybychom aplikovali skutečnou zemědělskou vědu na vzdělávání, museli bychom sledovat:
- Odrůdu (vrozený talent)
- Půdu (podpora rodiny)
- Péči (kvalita školy a učitele)
- Výnos (reálné výsledky)
- Odbyt (uplatnění v reálném životě)
Místo toho se pohybujeme v mlze, kde se úspěch neměří výstupem, nýbrž tím, jak hezky se o něm mluví na poradách.
Závěrečná diagnóza
České školství je v podstatě živoucí sociální experiment. Dokonale izolovaný skleník, kde se mísí stará dobrá kolektivistická šmíra s novodobým strachem z jakékoli konfrontace s realitou.
Až někdy uslyšíte, že reformy selhávají, vězte, že neselhávají – ony se jen úspěšně vyhýbají jakémukoliv měření, které by to mohlo dokázat.
