Článek
Proč česká liga nikoho nezabije, zatímco Liga mistrů plní asijské autoservisy
V pražských hospodách sice tečou slzy a fanoušci si rvou vlasy, ale globální bezpečnostní riziko to má na úrovni pádu listu ze stromu. Žádné plechy na Tchaj-wanu či v celé Asii se neohnou, žádný singapurský taxikář kvůli tomu nezkonzumuje pět litrů kávy. Škodolibě dodávám, že bychom v opačném případě nejspíš dostali ze Senátu nějakou interpelaci.
Ostatně, kdyby se česká liga sledovala v Asii (což nejspíš dost těžko vyjma nějaké sázkaře), pro tamní fanoušky by to byla vlastně úleva. Vzhledem k tomu, že se tyto zápasy hrají v evropském podvečeru, v Singapuru končí rozumně kolem půlnoci. Český fanoušek v Singapuru tak stihne v klidu usnout, ráno dojet do práce čistým a spolehlivým metrem MRT s čistou hlavou – a ušetřený nový nárazník na svém draze zaplaceném autě (kde samotná povolenka COE stojí majlant) pak může slavit aspoň tím, že má klid a pokoj.
Zato když se v Evropě rozehraje řádné kolo Ligy mistrů, v Asii se začínají hromadně třást nejen základy mrakodrapů, ale především přední nárazníky.
Geografie jako spiknutí proti peněženkám
Ten malér je čistě fyziologický. Evropa hraje fotbal tehdy, když se slušní lidé na Tchaj-wanu nebo v Singapuru (pásmo GMT+8) chystají hluboko do peřin. Zatímco milionáři v dresech evropských velkoklubů inkasují astronomické sumy, asijští příznivci platí daň z této zábavy tou nejčistší měnou – stavem klinické únavy.
V Singapuru má navíc každá ranní nehoda fatální ekonomický rozměr. Mít zde vlastní auto není běžná věc; kvůli drakonickým systémům povolenek (COE) a šíleným daním jde o čistý statusový symbol pro vyvolené, kteří kličkují mezi nablýskanými Mercedesy, BMW, hybridními Toyotami a elektromobily BYD. Když tedy unavený fanoušek po profláknuté noci s Ligou mistrů vyrazí v pět ráno do ranní špičky s mozkem v režimu spořiče obrazovky, nejde o obyčejný ťukanec. Každý pokřivený plech zde znamená okamžitou návštěvu banky. Chytřejší místní proto raději volí tradiční městskou hromadnou dopravu – božsky čisté metro MRT, kde sice po nule hodin spánku hrozí maximálně to, že usnete na rameni cizího člověka, ale úspory zůstanou v bezpečí.
Zákon zachování energie a rozbitých blatníků
Vědci z časopisu The BMJ si vzali pod lupu více než 12 000 zápasů a zhruba 2 miliony dopravních nehod a přišli s úchvatnou finančně katastrofickou korelací. Ukázalo se, že počet rozbitých aut na asijských silnicích roste přímo úměrně s tržní hodnotou hráčů na hřišti:
- V Singapuru přibyla zhruba jedna nehoda taxíku za každých cca 135 milionů eur nárůstu průměrné tržní hodnoty hráčů.
- Na Tchaj-wanu, kde sice auta nestojí celé jmění jako v Singapuru, ale hustota provozu a skútrů na silnicích je vražedná, stačil nárůst tržní hodnoty o pouhých 8 milionů eur k tomu, aby se křupaly plechy.
Ročně to v přepočtu znamená stovky až desítky tisíc nehod. A viníkem není tequila ani noční oslavy, nýbrž fakt, že unavený mozek se během dopoledne uchýlil na mimosmyslovou dovolenou ve formě nekontrolovatelných mikrospánků.
Jasně, rozumbrada namítne, že tohle je korelace jako mezi dlouhými vlasy a hudebním sluchem, ale…co kdyby… tady je to alespoň tragicky úsměvná koincidence.
Kdyby Sparta hrála v noci…
Zatímco české ligové zápasy maximálně otestují odolnost kardiaků u televizorů, evropské poháry drží nad vodou asijský automobilový průmysl a autoservisy.
A tak je vlastně dobře, že Sparta s Baníkem hraje tady a teď. Kdyby se česká liga vysílala v Asii ve čtyři ráno, Hradčany by možná zůstaly celkem v klidu, ale česká fotbalová vášeň by na tchajwanských a singapurských silnicích zanechala takovou paseku, že by ministerstvo dopravy muselo vyhlásit celostátní stav nouze.
