Článek
A není podstatné, zda původní pravidla školního stravování byla dokonalá. Žádná vyhláška není dokonalá. Každou lze upravit, modernizovat nebo opravit. Jenže v Absurdistánu se neprovedla oprava. Provedl se elegantní legislativní výmaz odpovědnosti.
Závazná pravidla byla povýšena na doporučení, protože nic nevyjadřuje odhodlání státu lépe než věta „bylo by dobré, kdyby“. Nová filozofie je jednoduchá. Mobil ovlivňuje pozornost, proto přichází zákaz. Jídlo ovlivňuje metabolismus, hormony, tělesnou hmotnost a celoživotní zdravotní rizika, proto přichází důvěra ve svobodu trhu.
Limity cukru, soli a průmyslově zpracovaných potravin zmizely a nahradilo je čtrnáct stran doporučení, jejichž hlavní myšlenku lze shrnout do věty:
„Nějaká zelenina by byla fajn. Ale hlavně ať je klid.“
Ministr školství vysvětlil logiku reformy jednoduše:
„Mobil dětem natvrdo zakážeme. Kvalitu jídla ponecháme na zdravém rozumu, rozpočtu a dodavatelích mražených polotovarů.“
Školy tak čekají významné změny:
- Děti budou každé ráno odevzdávat telefony do certifikovaných „klidových schránek“.
- Školní jídelny získají svobodu nabídnout prakticky cokoli, co projde dveřmi skladu.
- Žák s mobilem skončí před výchovnou komisí. Žák se třemi řízky a litrem coly bude označen za podporovatele domácí ekonomiky.
- Inspekce změří tloušťku plechu na schránkách, zatímco obsah talíře ponechá volnému trhu.
Na otázku, proč stát přistupuje k mobilům přísněji než k dětské obezitě, odpověděl jeden z ministrů překvapivě otevřeně:
„Mobil nemá silnou lobby. Separátový párek ano.“
Po následné kritice vláda vysvětlila, že nová pravidla stravování vlastně existují. Jen už nejsou závazná.
„Vyhláška nezmizela. Pouze prošla procesem modernizace. Dříve určovala pravidla. Nyní poskytuje inspiraci.“
Podle vládních materiálů tak stát objevil zcela nový regulační model: co je skutečně důležité, to se doporučuje. Co je mediálně viditelné, to se zakazuje.
.
Dítě s mobilem představuje bezpečnostní riziko. Dítě na cestě k obezitě představuje statistiku.
A možná v tom skutečně je hluboká politická moudrost.
Stát totiž dobře ví, že kritické myšlení vzniká v hlavě, zatímco metabolický syndrom se objeví v rozpočtových výdajích až za několik volebních období.
Proto se bojuje proti obrazovkám. S inzulinem se trpělivě vyjednává.
Vítězem reformy tak není ani zdraví, ani vzdělávání. Vítězem je stará dobrá doktrína Absurdistánu: hlavně nic proti sponzorům kalorické prosperity.
Plný žaludek, zvýšený inzulin a mírně utlumené kritické myšlení totiž vytvářejí stabilnější společnost než generace dětí, které umějí číst etikety, rozumějí biologii a začnou se ptát, proč je státní moc přísnější k telefonu než k potravinám, které prokazatelně formují jejich zdraví na celý život.
To už není politika. To už není ani vrcholné pokrytectví.
To je gastroendokrinologická strategie řízení společnosti. Však také tam někde v pozadí sedí…, hádejte kdo…
V Absurdistánu se děti nekrmí podle výživových doporučení. Děti se krmí podle zásady, že vysoký glykemický index ještě nikdy nezorganizoval demonstraci.
