ACCEPT míří na Netflix: Proč by tě tenhle dokument měl zajímat?

Metalová komunita má další důvod k oslavě – Netflix chystá dokumentární sérii o legendární německé kapele ACCEPT. Premiéra dokumentu nesoucího název Balls to the Wall: The Accept Story se očekává 15. července a podle prvních informací nabídne podrobný pohled do zákulisí jedné z nejzásadnějších heavy metalových kapel vůbec. Dle informace tvůrců samotných, tohle rozhodně nebudou jen „nějaký historky z turné“, ale komplexně pojatý příběh, který ovlivnil celý metalový svět.

Když se řekne německý, respektive teutonic, heavy metal, spoustě lidí se vybaví mezi prvními právě ACCEPT. Kapela vznikla v roce 1976 a formovala se kolem charismatického frontmana Uda Dirkschneidera, kytaristy Wolfa Hoffmanna a baskytaristy Petera Baltese. Debut v podobě eponymní desky pak přišel v roce 1979, ale opravdový mazec začal o pár let později.

Desky jako Breaker (1981), Restless and Wild (1982) nebo Balls to the Wall (1983) nejsou jen pilíři diskografie ACCEPT, ale bezesporu také jedny ze základních kamenů evropského metalu, které v některých případech rovnou překročily mantinely stanovené škatulkou s názvem „heavy“. Například skladba „Fast as a Shark“ bývá odbornou hudební veřejností označována jako jeden z prvních realizovaných speedmetalových počinů, které tento subžánr pomáhaly definovat.

Deska Balls to the Wall (1983) znamenala definitivní mezinárodní průlom. Hlavní singl s ikonickým refrénem se stal skutečnou metalovou hymnou a kapela zamířila také na americký trh. Následovala další alba jako Metal Heart (1985) nebo Russian Roulette (1986), která ukázala, že ACCEPT umí zvládat mimo klasické heavy „rubačky“ i melodii a atmosféru. A to bez ztráty tvrdosti.

Naopak album Eat the Heat (1989), které vzniklo po odchodu Uda a s novým zpěvákem Davidem Reecem, bylo sice ambiciózní, ale bez komerčního úspěchu. Z této doby se pak traduje historka, podle níž právě někdy v té době Udo prohlásil, že „kapelu dělá frontman“. To však ponechávám jen v úrovni legendy, jelikož fakticky jsem toto prohlášení nikde nedohledal. Ať to bylo, jak to bylo, Accept se na čas rozpadli.

Udo se mezitím etabloval s vlastním projektem U.D.O., zatímco ACCEPT se několikrát pokusili o návrat. Trilogie alb z let 1993 - 1996 ale ani s přispěním samotného Uda velkou díru do světa neudělala. Doba téhle muzice příliš nakloněna nebyla.

Zásadní zlom přišel až v roce 2009, když se za mikrofon postavil Američan Mark Tornillo. Výsledek? Exploze energie jménem Blood of the Nations (2010) – kritici i fanoušci byli nadšení.

Tornillova éra přinesla ještě několik velmi povedených alb: Stalingrad (2012), Blind Rage (2014), The Rise of Chaos (2017), Too Mean to Die (2021) a zatím poslední Humanoid (2024). Tahle sestava aktuálně šlape jako dobře promazanej tank a rozhodně to nevypadá, že by chtěla v nejbližší době na čemkoli ubírat. Pokud jste viděli některý z koncertů v posledních letech, věřím, že to sami dokážete potvrdit.

V roce 2018 opustil kapelu po více než 40 letech zakládající basák Peter Baltes. Kapela to komentovala obligátními frázemi o potřebě více času tráveného s rodinou, ovšem pravda byla, jak čas ukázal jinde.

Peter se záhy se objevil v řadách projektu svého bývalého kumpána, nesoucího název Dirkschneider & the Old Gang, až se nakonec v roce 2023 znovu spojil s Udem v řadách kapely U.D.O. Dva původní členové ACCEPT se tak znovu objevili bok po boku – jen pod jinou vlajkou.

Podle novějších zpráv samotní ACCEPT z tohoto dokumentu nejsou zrovna nadšení a řeší, jak jeho uvedení zastavit, pokud nebudou vyslyšeny jejich „faktické“ korekce. Důvod? Obavy z možného zkreslení faktů a citlivého tématu odchodu Uda Dirkschneidera. Kapela označila projekt za potenciálně jednostranný a vyjádřila obavy, že by mohl být využit ke komerčnímu vytěžení starých konfliktů.

„Odmítáme, aby byl náš příběh v této podobě zveřejněn. Směr, kterým se Netflix chtěl vydat, by zredukoval roky tvrdé práce, uměleckého vývoje a bratrství na melodrama bulvárního stylu…“

S ohledem na výše uvedené je dle mého názoru tím více potřeba, aby jakýkoliv dokument ukázal plnou šíři jejich kariéry – nejen její dramatické momenty, ale i obrovský hudební přínos. Netflixovský dokument by měl nabídnout nejen archivní záběry, ale i rozhovory se členy, pohled do zákulisí dramatu i tvorby kapely a ukázat, jak ACCEPT ovlivnili metal nejen v Evropě, ale i v Americe a Asii.

Pro nás, co jsme s ACCEPT vyrůstali, bude dokument, pokud skutečně na obrazovky doputuje, bezesporu silný zážitek. A pro mladší metalisty, co je třeba znají spíš jako „ty borce, co zpívali Balls to the Wall“, je to ideální šance pochopit, proč jsou tak důležití. Bez ACCEPT by totiž evropský metal vypadal dost jinak.

Ať už jsi veterán, co pařil na Accept už v 80kách, nebo nová krev, která je objevila teprve nedávno, tohle je dokument, který prostě musíš vidět. A mezitím? Dej si do sluchátek Restless and Wild nebo Blood of the Nations a připomeň si, jak má znít poctivý heavy metal.

Jaký je tvůj vztah k ACCEPT?

Těším se na vaše metalové vzpomínky!