Článek
„Pokud se stane, že jeden z nás bude trpět… odjíždíme do Švýcarska“
V říjnu 2023 v epizodě The Osbournes Podcast potvrdila Sharon Osbourne, že s manželem mají dlouhodobou dohodu. Pokud by se jejich zdravotní stav zhoršil natolik, že by ztratili důstojnost či schopnost se rozhodovat, plánují využít služeb švýcarské organizace Dignitas – tedy asistovanou sebevraždu podle švýcarských zákonů, které to umožňují i pro zahraniční pacienty.
Toto téma opět rozvířilo diskusi na téma eutanasie ano, či ne. Tentokrát se však z akademické půdy přenesla na diskusní pole mezi rockovou komunitu.
Ozzyho postoj: radši konec než bezmoc
Ozzy se k tématu vyjádřil už dříve. V roce 2014 prohlásil v rozhovoru pro britský deník The Mirror, že pokud by ztratil schopnost sám se o sebe postarat, raději by zvažoval odchod „po svém“. V roce 2020 navíc Ozzy oznámil, že mu byla diagnostikována Parkinsonova choroba typu 2, což do celé diskuse přineslo nový, osobní rozměr. Jeho zdravotní stav se od té doby zhoršoval, absolvoval několik operací páteře, kvůli kterým několikrát rušil turné. „Je to těžké. Chodit, vstávat, fungovat… Každý den je výzva,“ přiznal pro Rolling Stone.
Sharon pak zmínila i bolestnou zkušenost s vlastním otcem, (Donem Ardenem, bývalým vydavatelem Black Sabbath, či ELO), který trpěl Alzheimerovou chorobou. „Měnil se mezi jednotlivými návštěvami, doslova před očima, v někoho úplně jiného. Nebyl to už můj táta, jen schránka.“ Tato osobní zkušenost ji podle jejích slov zásadně ovlivnila v rozhodnutí neprodloužit podobné utrpení u sebe nebo Ozzyho.
Problém: Ozzyho tělo není normální
V autobiografii I Am Ozzy (HarperCollins, 2010) popisuje Ozzy zážitek z nemocnice, kdy ho lékaři museli uspat čtyřnásobnou dávkou anestézie. V rozhovoru pro americkou rozhlasovou stanici SiriusXM dodal, že lékař se ho také zeptal, jak dlouho už se věnuje rockové hudbě. Když odpověděl „celej život“, lékař jen rezignovaně poznamenal: „To vysvětluje, proč pořád ještě nejste v limbu, přestože jsem do vás už napumpoval takové kvantum hypnotik.“
Vědci: Osbourne je genetický unikát
Tohle není opravdu jen nějaká legenda. V roce 2010 vědecký tým společnosti Knome opravdu analyzoval Ozzyho DNA. Výsledek? Ozzy má několik vzácných genetických mutací, které ovlivňují schopnost těla odbourávat alkohol, opioidy a další psychoaktivní látky. Některé jeho zmutované geny jsou opravdu přímým důvodem, proč vůbec přežil desítky let těžkého užívání drog a alkoholu. Ozzy sám to glosoval s humorem: „Nikdy bych nevěřil, že moje DNA bude někdy v laboratoři někoho zajímat. Myslel jsem, že jediné, co tam vždy půjde, bude moje krev a moč.“
Ale co když nezabere ani eutanazie?
Tuhle otázku si Sharon položila i ve zmiňovaném podcastu a napůl vážně, napůl pobaveně řekla, že se opravdu může stát, že švýcarští lékaři budou potřebovat extra zásoby účinné látky. „Je to Ozzy, ten už přežil v životě věci, které by běžného smtelníka poslaly na druhou stranu rovnou několikrát – a tak možná přežije i vlastní smrt.“
Etika, důstojnost a rock’n’roll
Téma asistované sebevraždy je v mnoha zemích stále tabu. V Británii je nelegální, ale ve Švýcarsku zákony umožňují „smrt s pomocí“, pokud ji provede legální instituce a pacient je v procesu rozhodování při vědomí a rozhoduje se dobrovolně. Právě Dignitas, o které Sharon mluví, patří mezi nejznámější místa na světě, kde si lidé mohou vybrat konec svého utrpení – bez utrpení.
To, že o tom Osbournovi mluví veřejně a s humorem, z nich nedělá cyniky. Naopak – ukazují, že i o smrti lze mluvit s lidskostí, respektem i špetkou ironie. A že plánování konce není projev slabosti, ale odvahy.
Ozzy a Sharon nastavují zvláštní, ale inspirativní zrcadlo. Neutíkají před realitou. Plánují, mluví spolu, dělají si srandu – i z věcí, které většinu lidí děsí. A kdo ví? Až jednou přijde Smrt s kosou, možná se Ozzy zasměje a řekne: „Zeptej se mě za dvacet let.“
Co si o tom myslíš ty?
Téma asistované sebevraždy je složité a velmi osobní. Přístup Ozzyho a Sharon ukazuje, že každý, rockové legendy nevyjímaje, by měl mít právo rozhodovat o svém konci. Co si o tom myslíš ty? Měla by mít každá osoba možnost rozhodnout se pro důstojný odchod? A dokázal(a) bys to říct nahlas – sobě, svým blízkým, partnerovi?
👉 Napiš svůj názor do komentářů. Diskutujme s respektem a bez předsudků.
