Článek
Sedím v tureckém sedu na louce, mé dlaně otočené vzhůru spočívají na mých špičatých kolenech, zhluboka dýchám a vnímám vůni čerstvého vzduchu, trávy a rozprostřeného květinového koberce pestrobarevných květin přede mnou. Vítr si jemně pohrává s mými dlouhými blonďatými vlasy, ptáci štěbetají za mými zády na širokém třistaletém dubu a v dálce se třpytí tyrkysové jezero, na kterém se pozvolna vlní voda. Vnímám svůj nádech nosem nadouvající mé břicho a jemný výdech pusou. Koluje mnou dokonalá zemská a vzdušná energie zaměřená na vodní hladinu a ohnivé paprsky slunce. Nebe je modré a rostlinky tančí ve vánku stejně jako mé vlasy.
Nechávám myšlenky tam někde stranou, soustředím se na dech a vůně okamžiku a jen tak si jsem sama tady a teď a vnímám život takový, jaký je. Je krásný a děkuji, že tu můžu být.
Lidé spěchají, za něčím se ženou, a jak stále po něčem prahnou, uniká jim čas. Čas, který můžou doslova cítit. Je potřeba se občas zpomalit, pozastavit, dýchat, nabrat životní energii a pak jít za svými sny dál. Najít si čas sám pro sebe, umět být sám se sebou, užít si čas relaxace, navnímat své tělo a poslechnout si jeho přání. Přeci to tělo je to, co stárne, musíme o něj pečovat s láskou a dávat mu regeneraci a pak v něm může naše duše spokojeně skrz něho zářit a rozdávat lásku dál. Lidé zapomínají sami na sebe, starají se o druhé a pak sami postupně ztrácejí sílu.
Zapomínáme, že napřed je potřeba uzdravit a pomoct sobě, potom bude dost sil pro ostatní. Zároveň se učme respektovat potřeby druhých lidí a pracujme na těch svých, které můžeme ovlivnit sami. To nejdůležitější je úplně zdarma. Můžeme jen tak chodit venku, jezdit na kole, běhat. Lidé si platí drahé služby, aby vypadali štíhlejší, zdravější, mladší, a přitom spoustu toho mohou pro sebe udělat sami a bez placení. Samozřejmě někteří z nás potřebují vedení a něco se naučit, ale většinou jsou to ty nejpřirozenější věci související s přírodou.
Nemusíme plavat proti proudu, bojovat s časem ani překonávat obrovské překážky. Stačí malými krůčky postupovat dál a každý den pro sebe udělat něco malého. Zároveň starat se o svůj domov společnými silami v domácnosti není vůbec na škodu. Rozdělte si povinnosti a dělejte je s láskou, protože to děláte i pro své duševní zdraví. Uklizeno doma, uklizeno v hlavě. Čistý stůl, květiny na oknech, zameteno před domem, vůně vypraného prádla, nadýchané polštáře a upravená postel, čaj na plotně, koláč v troubě, úsměv dětí u snídaně a pohádka na dobrou noc. Nezní to krásně?
